Gulnara* je švadlena. Tvrdou prací si vybudovala prosperující firmu, kde spolu se svými čtyřmi zaměstnanci vyrábí krásné pestrobarevné šaty, které jsou v Uzbekistánu tak oblíbené. Svou dílnu má doma, vše v jednom pokoji, on a její zaměstnankyně pracují a rodina také jí a spí.
Gulnara přijala Ježíše už jako teenager a dlouhá léta toužila mít Bibli. Nakonec se jí podařilo sehnat výtisk v uzbečtině a vystavila ho na nejčestnějším místě, jaké ji napadlo – vysoko na polici, kde byl všem v místnosti na očích. Každý den brzy ráno si v Bibli četla a pak ji vrátila na polici, kde zůstávala po celý dlouhý pracovní den.
Jednoho dne se u ní zastavila sousedka, učitelka islámu, a všimla si Bible na poličce. Kniha ji zaujala, a tak si ji sundala, otevřela a začala číst. Líbila se jí natolik, že si Bibli odnesla domů. “Stejně nemáš čas ji číst,” prohlásila. “Nech mě ji přečíst, já pak každý den přijdu a budu ti vyprávět, co jsem si přečetla.” Znovu se usmála. A to také udělala. Každý den přicházela, aby Gulnaře a ostatním švadlenám vyprávěla nějaký příběh z Bible.
Tato muslimská učitelka byla nadšená z toho, co našla v Bibli a z toho, jak to může být prospěšné i pro ostatní členy její širší rodiny. “Brzy bude ramadán. Nebylo by dobré, kdybych mohla tyto příběhy předčítat ženám ve své rodině?” uvažovala. “Všichni by tomu rozuměli, protože je to v našem jazyce!”
*jméno změněno
Celá Bible v uzbečtině byla poprvé vydána v roce 2016 Institutem pro překlad Bible a partnerskými organizacemi po 22 letech práce.
“Nemáme žádné nadané lidi!” Starý muž vyslovil svůj názor se silným pocitem přesvědčení. Nevěřila jsem svým uším. Žádní nadaní lidé?
Tito muži sedící přede mnou patřili ke komunitě Guvenli* z kavkazských hor. Milovali svůj jazyk a byli hrdí na svou kulturu a na své starobylé a bohaté křesťanské dědictví.
Guvenliové byli křesťany od nepaměti. Přesto v jejich jazyce neexistuje jediná píseň o Bohu. Jako tým jazykového projektu jsme doufali, že využijí svůj tradiční hudební styl a svůj jazyk, aby vyjádřili své nejhlubší pocity k Bohu. Léta jsme toužili po tom, aby Guvenliové skládali vlastní písně k uctívání.
Pozval jsem proto tuto skupinu Guvenliů na setkání o místní hudbě. A tehdy mi řekli, že nemají žádné talentované lidi, nikoho, kdo by uměl napsat píseň nebo složit hudbu. Neměli ani žádný zvláštní druh hudby, říkali. Stejný názor měli i kněží v místním pravoslavném kostele. A vůbec, proč by měl někdo v kostele používat hudbu národa Guvenli? Tady se přece zpívalo jen pravoslavně, a i kdyby, nikdo v obci toto umění neovládal.
Celý nápad vytvářet písně v jejich jazyce se zdál divný – a písně o Bohu se zdály být naprosto nemyslitelné.
Přesto jsme neztráceli naději. Bylo by pro Boha něco nemožné? A tak jsme se modlili, aby to Bůh rozhýbal, dotkl se lidí a nechal zaznít svou slávu v slovech a v hudbě v jazyce Guvenli. Celé roky jsme se modlili: “Pane, pomoz lidem Guvenli vytvořit novou píseň, aby zpívali tvou chválu z končin země.” (Izajáš 42,10)
Nová iniciativa
Jednoho dne jsme na sociálních sítích narazili na píseň v jazyce guvenli. Zdálo se, že píseň vznikla v diaspoře. Kontaktovali jsme hudebnici, ženu jménem Elena*. Řekli jsme jí o překladu žalmů do guvenli: “Nechtěla bys tyto žalmy použít k vytvoření guvenlijských písní chval?” Elena se na nás obrátila a řekla nám: “Ne. Zdálo se, že je to pro ni nový koncept. Zatímco Elena o této myšlence stále přemýšlela, zpráva o našem úsilí se rozšířila mezi komunitou v diaspoře.
V tu chvíli se na scéně objevila další hudebnice, žena jménem Valya*. Naše texty z Písma ji inspirovaly k vytvoření písně k uctívání. Najednou se věci daly rychle do pohybu: někdo si pronajal studio na nahrávání, další člověk vytvořil profesionální videoklip se záběry z oblasti Guvenli. To, co začalo jako vize sdílená několika jednotlivci, se změnilo v iniciativu řízenou komunitou.
A tak vznikla vůbec první píseň chval v Guvenli:
Bože, drahý Bože, jsi stále s námi Držíš nás daleko od špatných hříchů Předstupujeme před Tebe a klaníme se Ti Volíme dobro před zlem
Ó Pane, zvolíme si dobro místo zla Vždyť Tvé dveře jsou pro nás vždy otevřené Po mnoho let jsi nám věrný Vždy nám ukazuješ správnou cestu Slyšíš slova našich srdcí Ó Pane, slyšíš slova z našich srdcí.
Píseň má podmanivou melodii, která se vryje do paměti, takže si ji člověk druhý den brouká ve sprše. Prostřednictvím sociálních sítí si píseň rychle našla cestu k mnoha Guvenli. Lidé ji milují! Mnozí to komentovali: “Takových písní bychom měli mít opravdu víc!” Brzy následovala druhá píseň, která byla přijata stejně dobře. Guvenli zpívají nové písně chval ve stylu a jazyce, který jim není cizí!
Píseň má podmanivou melodii, která se vryje do paměti, takže si ji člověk druhý den brouká ve sprše. Prostřednictvím sociálních sítí si píseň rychle našla cestu k mnoha Guvenli. Lidé ji milují! Mnozí to komentovali: “Takových písní bychom měli mít opravdu víc!” Brzy následovala druhá píseň, která byla přijata stejně dobře. Guvenli zpívají nové písně chval ve stylu a jazyce, který jim není cizí!
Happy End?
Společenství, které se od žádných písní a pravděpodobně i žádného talentu přesouvá písním uctívání ve stylu, který mají lidé pod kůží? Ale šťastné konce se ve skutečném životě vždycky nekonají. Rivalita mezi Elenou a Valjou způsobila, že Elena z projektu úplně odstoupila. Ani Valya nepokračovala; chtěla se posunout k novým projektům. Někteří místní kněží celou záležitost ještě zkomplikovali tím, že vyjádřili své rozhořčení nad písněmi. Projekt písní chval se zastavil po pouhých dvou skladbách.
Bylo by snadné ztratit radost, když vidíme, jak mezilidské konflikty mohou zabránit rozkvětu dobrých věcí.
Bylo by snadné ztratit radost, když si uvědomíme, jak mezilidské konflikty mohou zabránit rozkvětu dobrých věcí. Ale my se radujeme z toho, že tyto dvě písně vznikly. Lidé je poslouchají a sdílejí. Kdo ví, co tyto písně přinesou do lidských srdcí? Nebo zda se lidé se skrytými talenty nechají těmito písněmi inspirovat a přihlásí se? Bůh bude jednat, vybírá si čas a lidi, které chce zapojit.
A my? Nadále se modlíme za nekončící píseň chvály, která zazní v mnoha guvenliovských srdcích a domech.
Coralie Z. je členkou mezinárodního týmu, který slouží guvenlijskému lidu na Kavkaze
Každý víkend se Augustin Tine vydává po silnici A1 z Thiès – třetího největšího města v Senegalu, kde přes týden pracuje jako překladatel Bible – zpět domů ke své rodině do pobřežního města Mbour.
Jeden víkend minulého roku však přivezl něco, co nikdy předtím neexistovalo – nahrávku první knihy Bible přeložené do současného jazyka wolof, kterým mluví naprostá většina obyvatel Senegalu, včetně Augustinovy rodiny.
Foto: Augustin Tine, člen týmu pro překlad Bible do současné wolofštiny
Tu neděli Augustin a jeho žena Thérèse vzali jako obvykle svých sedm dětí do baptistického kostela v Mbour. Jako obvykle hrál na kytaru v chválící skupině a jeho srdce bylo plné radosti, když pomáhal vést lidi k uctívání Ježíše.
Odpoledne se pak Augustinova širší rodina sešla u něj doma a on udělal něco velmi zvláštního. Položil svůj telefon na stůl, zesílil hlasitost a stiskl -play- na Lukášově evangeliu.
„Tak jsem se setkal s Pánem!“
Na rozdíl od více než 97 % obyvatel Senegalu Augustin nevyrůstal jako muslim. „Když jsem se přestěhoval do Mbour, kostel, do kterého jsem dříve chodil, byl ode mě velmi daleko,“ vysvětluje Augustin.
Jednoho dne si Augustin a Thérèse povídali se svými sousedy a ptali se jich, do jakého kostela chodí. “Řekli, že je to evangelický baptistický kostel, a pozvali nás, abychom tam přišli,” říká Augustin. “Tak jsme tam šli a vedoucí církve mě pozval na biblické hodiny, které pořádal, a až tehdy jsem se setkal s Pánem. Bible, kterou Augustin při svém poznávání křesťanství studoval, byla ve francouzštině. To ale není jazyk, který bych používal v každodenním životě, přemýšlel v ní, nebo mluvil se svou rodinou.
„V té době jsem pracoval jako stavitel,“ říká Augustin. “Měl jsem však přítele, který pracoval na překladu Bible, a tak jsem viděl, jak je důležité mít Bibli v místních jazycích, a táhlo mě to k tomu, abych se zapojil do překladu.
Foto: Tým pro překlad Bible do současného jazyka wolof při práci
Pak se Augustin setkal s pastorem Bagnem, který vede projekt překladu do současného wolofského jazyka, a nadchl se pro to, jaký dopad by mohl mít překlad do současného wolofského jazyka v celém Senegalu. „Bagne mě pozval na překladatelské školení,“ vzpomíná Augustin. „A poté jsem se stal členem překladatelského týmu.“
Většina lidí v Senegalu jsou mladí lidé
Když Augustin přemýšlí o tom, co tento překlad změní, myslí především na budoucí generace. „Většina lidí v Senegalu je mladá,“ vysvětluje Augustin. „A jejich hlavním jazykem je současná wolofština, takže aby porozuměli Božímu poselství, musí ho slyšet v současné wolofštině.“
To je důvod, proč překladatelský tým pro současnou wolofštinu pracuje s takovým nadšením a nasazením. První knihou, kterou tým přeložil, byl Lukáš, který je nyní dostupný jako aplikace, takže k němu mají lidé přístup na svých telefonech. V současné době je tým ponořen do překladu Skutků apoštolů.
Foto: Dva muži, kteří testují verzi Písma v jazyce současný wolof. Jacques (vlevo) vysvětluje testujícímu členu komunity Blaiseovi, jaké to je, když poprvé slyší Skutky apoštolů ve svém jazyce.
Důležitou součástí překladatelského procesu je testování – aby se zajistilo, že to, co lidé slyší, odpovídá původnímu významu. Proto Augustin svolal svou rodinu a stiskl tlačítko -play- u Lukáše.
„Pochopili to a přijali Krista!“
To nedělní odpoledne v Augustinově domě, kdy poprvé slyšeli Ježíšův příběh v jazyce wolof, mělo na jeho širší rodinu obrovský dopad.
„Když jsem jim pustil Lukáše v současném wolofu,“ vzpomíná Augustin, „pochopili to a výsledkem bylo, že moji bratři, švagrové a neteř přijali Krista jako svého Pána a Spasitele. To je šest lidí, kteří se stali křesťany hned první den, kdy slyšeli evangelium ve svém jazyce!“
To, že překlad i v této rané fázi plní to, co má – umožňuje lidem poznat Ježíše prostřednictvím Bible -, je pro Augustina velkým povzbuzením. „Chválil jsem Boha,“ říká Augustin. „A měl jsem také pocit zadostiučinění, že si Bůh používá mě a mou práci.“
Foto: Návrh současného překladu wolof nahrávaný na telefon
Naděje pro další generace
Augustin ví, že by tuto práci nemohl dělat bez finanční a modlitební podpory, kterou on i tým Současný Wolof dostávají od lidí, jako jste vy.
„Poselství, které bych chtěl předat křesťanům, kteří nás podporují modlitebně i finančně,“ říká Augustin, je, že jsme velmi vděční a prosíme, abyste nás i nadále podporovali, protože práce, kterou společně děláme, je velmi cenná.
Vzhledem k tomu, jaký dopad měl návrh překladu Lukáše na jeho rodinu, vkládá Augustin velké naděje do dopadu, který bude mít dokončený překlad Lukáše. „Mým snem,“ říká, „je vidět Senegalce, jak přijímají Ježíše jako svého osobního Pána a Spasitele.“
Augustin se modlí, aby jeho práce byla součástí neocenitelného odkazu pro budoucí generace. „Doufám, že díky tomuto překladu lidé poznají, kdo je Bůh, a porozumí jeho slovu. Doufám, že další generace to budou moci sdílet se svými dětmi a jejich děti se svými dětmi a se všemi dalšími generacemi.“
Vzduch byl těžký, byla cítit směs pachů syrového masa a průmyslových výparů. Prach pod našima nohama vířil kolem nás, když jsme procházeli podél řad stánků, kde se nabízelo k prodeji oblečení, vybavení do domácnosti a jídlo. Tenhle bazar se vůbec nepodobal tomu, co jsem si představovala!
Do tohoto města ve Střední Asii mě přivedla dvouměsíční cesta kolem světa. Cestoval jsem se skupinou ze své univerzity v rámci stáže, abych se na vlastní kůži seznámil s globálními problémy. V této zemi jsme měli domluvené setkání s Rayanou*, místní pracovnicí, která stojí v první linii boje proti obchodování s lidmi. Rayana nás pozvala na návštěvu bazaru. Seznámila nás s mnoha místy v okolí bazaru s nabídkou “pokoj k pronajmutí”. To byl v podstatě eufemismus pro nevěstinec. Právě zde se mělo odehrávat obchodování s lidmi. Podél okraje bazaru byly provizorní boudy, kde lidé, kteří byli prodaní nebo koupení spali. Otevřely se mi oči pro krutou realitu každodenního života těchto žen. Nedokázala jsem si představit, co všechno viděly nebo zažily. Byla jsem plná strachu, smutku a beznaděje.
Rayana nám později vyprávěla tento příběh:
“Prvních šest měsíců jsem se jen procházela po bazaru a modlila se. Díky modlitbě mi Bůh dal příležitost spojit se s Aminou*, jednou z obchodovaných žen z vedlejší země. Přišla sem za prací, aby mohla posílat peníze domů pro svou rodinu. Nakonec se stala obětí obchodu s lidmi a byly jí odebrány všechny osobní věci včetně dokladů.
V průběhu mnoha měsíců jsem se s Aminou scházela v restauraci pod nevěstincem a modlila se za ni, až mi jednoho dne vyprávěla o snu, který se jí zdál. V tomto snu viděla muže v zářivě bílém oblečení s roztaženýma rukama, který jí řekl, aby šla domů. Když jsem to slyšela, byla jsem nadšená. Moje modlitby a společenství něco dokázaly!
Během několika následujících týdnů Amina do restaurace nepřišla. Každý den jsem se modlila za to, aby byla v bezpečí. Jednoho dne jsem se na ni zeptal a dozvěděl jsem se, že šla k lékaři na prohlídku, kde jí byla diagnostikována srdeční vada. Protože byla Amina uznána za práce neschopnou, byly jí vráceny doklady a mohla odejít. Tehdy jsem věděl, že mé modlitby byly vyslyšeny.”
Když Rayana dokončila svůj příběh, všichni jsme v myšlenkách ztichli a zpracovávali to, co jsme slyšeli. Nemohla jsem si pomoci, ale žasla jsem nad silou modlitby. Bůh působí i v těch nejtěžších a nejbeznadějnějších situacích. Když si vzpomenu na zaprášené uličky onoho bazaru, vím, že i uprostřed zoufalství může být naděje, a to díky lidem, kteří se modlí.
Nyní k tomu, co se stalo v minulých měsících. V listopadu jsme s kolegou a dvěma Papuánci navštívili vesnici Kosena. Přesně před rokem tento kmen bojoval se sousedním kmenem. Žel boje o půdu jsou na Papui běžným problémem. Minimálně třináct lidí zemřelo, spousta domů byla spálena a zahrady posekány. Cílem naší víkendové návštěvy bylo nabídnout komunitě „trauma healing“, kurz pro uzdravení traumat. Vesnice tuto nabídku přijala a kurz se konal ještě před Vánocemi, kdy došlo ke smíření těchto dvou kmenů.
Feruza je jednou z rodilých mluvčích, kteří překládali uzbeckou Bibli (vydanou v roce 2016), a v současné době pracuje jako konzultantka pro překlad Bible. Dbá na to, aby překlady byly přesné, srozumitelně komunikovaly a zněly přirozeně.
Každý potřebuje nějakého hrdinu, že? Pro mnoho muslimů jsou hrdinové proroci. Mezi ty, které islám uznává, patří biblické postavy, včetně Noeho, Abraháma a Mojžíše. Příběhy z jejich života mohou muslimy motivovat ke čtení, a dokonce i k překládání Písma. Zároveň mohou být biblické příběhy proroků těžko akceptovatelné, protože obsahují příklady selhání a hříchu. Mnoho muslimů považuje proroky za bezchybné.
Jako konzultantka pro překlad Bible spolupracuji s několika projektovými týmy ve Střední Asii. Jeden z nich překládá výběr z Písma do jazyka beraki*. Překladatelé jsou muslimové a stejně tak i osoby, které se podílejí na testování návrhu textu, aby byl srozumitelný. Jednoho z těchto dobrovolníků pohoršila poslední část 19. kapitoly Genesis, která popisuje případy opileckého incestu ze strany Abrahamova synovce Lota.
Po nějaké době jsme si s překladateli prohlíželi knihu Genesis a jeden z nich se zmínil, že si myslí, že Lot je bez hříchu, protože je prorok.
Nesouhlasil jsem: “Ne, byl to hříšný člověk, stejně jako všichni ostatní.” Překladatel se zarazil a rychle namítl: „Ale on je prorok! Takže Abraham byl také hříšník?“
„Ano,“ odpověděla jsem. „Každý prorok byl hříšný, protože to byli lidé. Proto je Ježíš výjimečný, protože on jediný byl skutečně bez hříchu. Díky tomu byla jeho smrt pro Boha přijatelná jako oběť za naše hříchy. A právě proto ho smrt nemohla zadržet, byl vzkříšen.“
To už bylo na překladatele hodně! Pokračoval jsem vysvětlením některých věcí, které proroci dělají a k čemu je Bůh povolává. Řekl jsem mu, proč Ježíš mezi proroky v Bibli vyniká a proč je považován za zachránce a vysvoboditele díky tomu, co udělal na kříži.
Modlím se, aby jednoho dne mnoho lidí Beraki, včetně překladatelů Bible, uznalo Ježíše za svého skutečného, bezhříšného hrdinu.
*pseudonym Autor: Feruza K., následovnice Ježíše Krista z Uzbekistánu
“Když kážu v jazyce nyiha, lidé jsou úplně potichu. Je to proto, že velmi dobře rozumí. A když rozumí, činí pokání a mění se.’
Říká to Wilhelm Mwakavanga, překladatel Bible z jazyka nyiha a pastor v západní Tanzanii. ‘Mnozí lidé mě žádají, abych přišel kázat. Opravdu touží slyšet Boží slovo ve svém jazyce.’
Obrázek dvou mužů s novými zákony v jazyce Nyiha
Poslech a čtení Božího slova v jejich vlastním jazyce má na lid Nyihy pozitivní dopad. ‘Když jsem kázal v jazyce nyiha, viděl jsem, jak se Bůh dotýká našich sborů,’ pokračuje Wilhelm. ‘Když se káže ve svahilštině nebo jiném jazyce, většina lidí prostě nechápe skutečný význam. Odcházejí s mnoha otázkami, ale ne s jejich odpověďmi. Ale když kážeme v nyiha, je to úplně jiné.
Dopad
S tím, jak tým překladatelů Bible překládá stále více a více biblických textů, roste i dopad Božího slova na komunitu Nyiha.
A nyní, od 13. května 2023, mají Nyihové Nový zákon ve svém vlastním jazyce – což je pro komunitu přelomový okamžik.
Když lidé ve vesnici Igamba radostně oslavovali dlouho očekávané vydání Nového zákona Nyiha, činili tak za hlasitého jásotu, bouřlivého zpěvu, bujarého tance a živého pochodu. Atmosféra byla nakažlivá a mnozí kolemjdoucí se zastavovali, aby naslouchali a zapojili se.
Když náčelník Nyihů uslyšel, že kázání je v jazyce Nyihů, měl takovou radost, že za výtisk Nového zákona nabídl dvojnásobek avizované ceny. Slíbil také, že podpoří budoucí plány na překlad Starého zákona.
Výtisky nyiha Nového zákona rychle mizely z prodejního pultu a jeden z hostů slíbil několik milionů tanzanských šilinků (asi 1 500 liber), aby pomohl koupit týmu pozemek pro kancelářskou budovu.
Tentýž host nabídl na podporu také krávu. “Kráva je v komunitě Nyiha považována za vzácnou oběť,” komentuje Kassim Mwashilindi, jeden z překladatelů. ‘Často se jedná o oběť předkům nebo se platí jako cena za nevěstu. Obětování krávy tedy ukazuje, že si překladu Nového zákona do jazyka nyiha váží a vysoce ho oceňuje.
Obrázek ženy s Novým zákonem v jazyce nyiha
Změna kultury
Takové činy také poukazují na změnu, která se mezi lidmi Nyiha odehrává. Předkové mají v kultuře nyiha silné místo. Věří se, že mají velký vliv na každodenní život, a tradičně se na ně vzpomíná prostřednictvím zvláštních rituálů. ‘Mít k dispozici Nový zákon nyní ovlivní náboženskou tradici Nyihů, protože v Písmu je středem uctívání Ježíš – nikoliv předkové,’ říká Kassim. S tím, jak se Písmo stává dostupnějším a Boží slovo proniká hlouběji do srdcí a myslí lidí, mění se i oni sami a jejich kultura, a to jak v křesťanské komunitě, tak i v širším společenství. Richard říká: “Viděl jsem, jak Bůh působí skrze projekt překladu nyiha, když jsem viděl, jak různé církevní denominace spolupracují. Pozoruji, jak spolupracují církevní a vládní představitelé. Boží slovo nás učí, abychom se navzájem milovali. Tak se to děje.
Obrázek muže, který si užívá čtení Nového zákona Nyiha
A není to jen víra jednotlivců a proměna komunity: změnilo se i to, jak lidé v Nyihě vnímají a používají svůj jazyk.
Richard Yalonde, který vede projekt zastřešující řadu jazyků v Tanzanii a sám je Nyiha, říká: “Když jsem před lety začal pracovat na překladu Písma, byl jsem velmi sklíčen, když jsem slyšel, jak lidé z Nyihy říkají: “Neumím číst ve svém jazyce”. Nyní však mnoho lidí čte Písmo a další materiály v nyihštině. To mě opravdu dojímá. Je tak povzbudivé sledovat, jak se lidé učí, že mohou používat svůj “jazyk srdce” ke komunikaci s Bohem!”.
To je něco, co Wilhelm vyzdvihuje: “Před touto překladatelskou prací, dokonce i když jsem chodil na biblickou školu, jsem si myslel, že Bůh možná opravdu mluví jen “velkými” jazyky, jako je svahilština nebo angličtina.
‘Ale teď jsem šťastný, že vím, že Bůh mluví ke všem lidem jejich vlastními jazyky. Mluví všemi našimi jazyky!’
Z kraje roku 2007 se začal překládat Nový zákon do nyihy. Jazyková komunita čítá v Tanzanii přibližně 276 000 lidí, další desítky tisíc v sousedním Malawi a pravděpodobně stovky tisíc v diaspoře jinde. Kromě Nového zákona v tištěné a zvukové podobě vydal projektový tým také nyihský zpěvník a přeloženou verzi komiksu Ježíš Mesiáš. Připravuje se vydání slovníku nyiha a plánuje se zahájení překladu Starého zákona.
Zpracováno podle původního článku Kennyho Grindalla a vydáno SIL Tanzanie.
Farzin* miluje svůj jazyk. Vůbec mu nevadí, že tímto jazykem a lidmi, kteří jím mluví, okolní majoritní kultura opovrhuje. Nakhudové*, kteří čítají jen několik tisíc mluvčích, jsou zvyklí být na okraji společnosti a utlačovaní.
Před několika lety mu strýc řekl, že se pro jejich jazyk sestavuje abeceda a písmo. Když Farzina poprosili, aby pomohl s testováním, měl obrovskou radost. Zapojil se do toho úkolu s takovým nadšením, že mu místní organizace pro rozvoj jazyka nabídla práci.
Farzin netušil, že mu tato práce změní život.
Nyní mohl dělat něco, o čem věřil, že pomůže Nakhudům k lepšímu životu. Navíc mu nová práce také rozšířila obzory. Jeho kolegové – někteří z nich byli místní, jiní z cizích zemí – byli jiní než ostatní lidé, které znal. Všiml si, že se modlí mnohem častěji než stanovených pětkrát denně, což se od muslimů očekává. Kdykoli cítili potřebu moudrosti nebo jasnosti, obraceli se k Bohu. Udělalo to na něj dojem a začal je prosit o modlitbu, když se potýkal s nějakým problémem v práci nebo v životě.
Jednou Farzin narazil v kanceláři na knihu. Byla to Bible v národním jazyce. Listoval v ní a kniha v něm probudila zvědavost. ” Můžu si tuto knihu půjčit domů?” zeptal se. “Ano, samozřejmě, že můžete!” odpověděl mu jeho spolupracovník. “Můžete si ji dokonce nechat, jestli chcete.” V následujících týdnech a měsících četl Farzin tuto knihu společně se svou ženou Guljou*.
Při čtení Bible měli mnoho otázek, ale Farzin se bál o nich se svými kolegy vůbec mluvit. I přes tyto nejasnosti se rozhodl připojit k týmu, který překládal Nový zákon do jeho milovaného nakhudského jazyka. Když se ponořil do textu, aby jej převedl do nakhudštiny, napadaly ho další otázky a nové myšlenky. Pomalu, ale jistě ho to táhlo k Ježíši.
“Konečně tomu rozumím!”
Po několika měsících už Farzin nedokázal udržet pod pokličkou to, co se v něm odehrávalo. Vyhledal kolegu, kterému důvěřoval. “Konečně jsem to pochopil!” vyhrkl. “Teď, když překládám Bibli, chápu, že tomuhle věřím!” “Tohle je to, čemu věřím. Všechny otázky se z něj vysypaly a po několika hodinách rozhovoru věděl, že to, co chce, je následovat Ježíše.
Farzinova radost z toho, co našel, byla nakažlivá. O svůj objev, který mu změnil život, se podělil nejprve se svou ženou a poté se všemi ostatními členy rodiny. Dnes následuje Ježíše téměř celá rodina a také několik dalších lidí, kteří hovoří jazykem Nakhud. Farzin a Gulya se jako první nechali pokřtít, což se stalo v nedaleké řece. Když se Farzinův otec odhodlal k ke stejnému kroku, byla polovina zimy a on nechtěl čekat na oteplení, aby se nechal pokřtít v řece. Místo toho trval na tom, že se nechá pokřtít ve vaně!
Život tohoto malého společenství následovníků Ježíše nebyl nikdy jednoduchý. Nakhudové jsou stále opovrhováni a je s nimi zacházeno jako s bezvýznamnými. Pronásledování je skutečné, a to jak ze strany ostatních Nakhudů, tak ze strany většinového obyvatelstva. Jsou chvíle, kdy se vznikající církve zmocňuje strach a sklíčenost. Bůh je však Bohem, který se rozhodl vylít svého Ducha na utlačované a marginalizované a budovat mezi nimi svou církev. Tito noví věřící jsou nakhudským vyjádřením Kristova těla, semínkem víry, které pevně stojí, roste a zraje.
Vyrůstala jsem ve východní Evropě, v době komunismu. Od dětských let jsem viděla, že být věrná Ježíši může přinést těžkosti nebo pronásledování. Moje rodina se zapojovala do podzemní církve a často jsme se modlili za ostatní bratry a sestry, kteří měli potíže kvůli tomu, že se otevřeně hlásili ke své víře. Brzy jsem pochopila, jak důležité je svědčit svým životem o Ježíši.
Slyšela jsem také mnoho příběhů o lidech, kteří svědčili o Bohu v cizích zemích. Cítila jsem odpovědnost za ty, kteří jsou daleko od Boha a toužila jsem je oslovit. O tom, že budu jednou svědčit o Ježíši, jsem v té době mohla jen snít.
Během mého dospívání se komunistický systém zhroutil. Do mé země přišla svoboda a s ní i křesťané ze zahraničí. Ti nyní mohli v naší části světa svobodně hlásat evangelium. Jsem vděčná, že jsem mohla s některými z nich spolupracovat. Z té doby mi utkvěly v paměti dvě věci: Skutečná služba druhým je dlouhodobá záležitost a je třeba ji vykonávat v plné a pokorné důvěře v Boha.
Po nějaké době mi Bůh otevřel dveře, abych mu sloužila v odlehlé části západní Asie. Když jsem uviděla tamní životní podmínky a tu velkou potřebu, byla jsem vyděšená. Jedna sestra z mé rodné země mi připomněla důležitou pravdu: “Není povolání bez Božího zaopatření.” A tak jsem se rozhodla, že se tam vrátím.
Když se ohlédnu zpět na život a práci v západní Asii, mohu s vděčností potvrdit, že Bůh byl opravdu věrný. Poskytl mi vše, co jsem potřebovala, abych mohla skutečně sloužit lidem kolem sebe. Jeho zaopatření přichází mnoha způsoby. Někdy jsou to ti správní lidé, kteří jsou ochotni pomoci nebo poradit. Jindy je to dobrá kniha nebo vzdělávací kurz. Někdy je to jen připomenutí, že jeho milost stačí.
Dnes se podílím na podpoře lidí při práci s Písmem v rámci překladatelského projektu, který slouží několika jazykům. Lidé, se kterými pracuji, se všichni učí ústně.
Tito lidé nejsou zvyklí číst ani psát. Základním způsobem komunikace je pro ně mluvení a poslech. Uvědomila jsem si, že nejlepším způsobem, jak jim pomoci pochopit a přijmout biblické poselství, je vyprávět biblické příběhy v místních jazycích a školit vypravěče. Dělá mi velkou radost, když vidím, jak se něčí srdce proměňuje díky Božímu slovu a jak se tento člověk následně stává svědkem Ježíše ve svém okolí.
Velkou část mé práce tvoří vyučování – učím ženy a děti, připravuji vypravěče biblických příběhů a učitele nedělní školy a učím mladé lidi. Zároveň jsem sama zapsána do speciálního “výcvikového programu”, do výcviku, kde je mým učitelem Bůh. Učí mě modlit se, milovat, důvěřovat, být pokorná, trpělivá a věrná a být na něm závislá.
Jednou z konkrétních lekcí, kterou jsem se naučila, je důležitost trávení času s Bohem. Čím více kvalitního času s ním trávím, tím více ho znám a tím více mohu nabídnout lidem kolem sebe. Aby to bylo možné, musím mít správné priority. Musím svou mysl živit Božím slovem. Čtu ho, rozjímám o něm, učím se ho zpaměti a poslouchám kázání.
To vše mi pomáhá, aby se mi dařilo bez ohledu na okolnosti. Požadavky mé práce a potřeby lidí kolem mě mohou pohltit hodně mého času a energie. Je skvělé vědět, že každý den mohu všechna svá břemena, starosti a “hory” složit před Boha a trpělivě mu důvěřovat, že mi dá světlo, otevře cestu nebo horu odstraní. Mám také ve zvyku udělat si s Bohem uprostřed dne trochu vyhrazeného času, zejména v době krize nebo tlaku, kdy s ním v důvěrném rozhovoru mluvím o aktuální situaci. Několik minut tohoto “času modlitby SOS” může být osvěžující a pomůže mi pokračovat v plnění povinností daného dne.
Ať už musím čelit jakékoli výzvě, vím, že na ni nejsem sama – jeho přítomnost a milost stačí na každou zkoušku, kterou musím zvládnout.
Tawan a Jum, manželé z thajské komunity Východní Lawa, zažili proměnu svého života díky štědrému Božímu zaopatření – od nespravedlivého trestu vězení až po zapojení do projektu překladu Bible do jejich jazyka. Spolu s thajskou nadací Wycliffe a dalšími lidmi zapojenými do projektu vyprávění biblických příběhů mezi lidmi z národa Východní Lawa si je Bůh použil k tomu, aby v jejich komunitě i mimo ni nastartoval koloběh dávání a soucitu.
Tawanova cesta ke Kristu začala před lety, když se připletl do nebezpečné situace týkající se obchodu s drogami. Byl falešně obviněn a odsouzen k 33 letům vězení a prožil nepředstavitelné útrapy. Zahraniční přátelé na dopisování, kteří se věnovali vězeňské službě, mu ukázali sílu soucitu a obětavosti. Když byl Tawan na dálku svědkem péče jedné starší ženy, hluboce ho to dojalo a rozhodl se přijmout křesťanství. Jeho víra vzkvétala i v těch nejtemnějších časech
Ve vězení Tawanova nově objevená víra zakořenila. Stal se majákem naděje pro své spoluvězně, vedl bohoslužby a sloužil lidem, kteří si odpykávali doživotní tresty. Pozitivní vliv křesťanství na vězně upoutal pozornost dozorců. Poskytli jim hudební nástroje a materiály, což vedlo k živým bohoslužbám Proto umístili křesťanské vězně raději spolu. Jejich zpěv byl veselý a bujarý.
Po sedmnácti letech byl Tawan nečekaně propuštěn a vydal se na cestu za svou ženou Jum, která byla také ve vězení. Tawanova proměna z lehkomyslného mladíka v oddaného manžela a otce inspirovala i Jum k přijetí křesťanství. Navzdory problémům, kterým museli po propuštění z vězení čelit, jim společná víra a nově nalezený cíl umožnily znovu vybudovat společný život.
A man smiles.
Tawan a Jum žili podle své víry a setkávali se s odporem vesničanů, kteří byli animisté. Někteří z nich se dokonce pokusili zmocnit jejich pozemků, přičemž využili složitostí thajského práva v oblasti nemovitostí. Neochvějná laskavost, velkorysost a mírumilovné chování Tawana a Jum však začaly měnit jejich srdce. Jejich každoroční vánoční večírek sloužil jako most mezi jejich vírou a vesničany a přivítal stovky lidí z komunity.
Během oslav Tawan promluvil ke shromáždění příslušníků národa Lawa a vyjádřil vděčnost a pokoru. Podělil se o to, jak projevy laskavosti a štědrosti změnily jejich životy. Tawanova slova zapálila nové odhodlání žít v cyklu dávání. Šířily se příběhy o sousedech, kteří si navzájem pomáhají, o cizích lidech, kteří si podávají pomocnou ruku, a o komunitě z Východní Lawy, která se sjednotila, aby podpořila ty, kteří to potřebují. Přijali kulturu štědrosti a uvědomili si, že to zahrnuje více než jen hmotné statky. Darování vlastního času, lásky a soucitu může vyvolat řetězový efekt, proměnit životy a podpořit vzájemné propojení.
Když se ostatní stali přímými svědky dopadu štědrosti obyvatel Východní Lawy, jejich laskavé činy zasáhly sousední komunity a inspirovaly je, aby se také zapojily do cyklu dávání. Skupina překladatelů Bible z řad partnerů Wycliffe Thai Foundation se rozhodla přispět k rozvojovým iniciativám komunity Lawa. Nabídli podporu při zachování jazyka Lawa, vzdělávací zdroje pro děti a podporu udržitelného zemědělství.
Příběh Tawana a Jumy je svědectvím o spásné moci Božího slova a proměňující síle štědrosti. Koloběh dávání v komunitě Východní Lawa nám připomíná, že skutky štědrosti mohou překonávat bariéry, léčit rány a vytvářet trvalé změny. Povzbuzuje nás, abychom se dívali dál než jen na sebe a přijali postoj hojnosti, v němž si uvědomujeme, že když dáváme, pozvedáme nejen druhé, ale také zároveň tím obohacujeme svůj vlastní život.
Cesta Tawana a Jumy ukazuje, že koloběh dávání může prolomit i ty nejtemnější okolnosti. V komunitě Východní Lawa cyklus dávání pokračuje. Laskavé skutky Tawana a Jumy zasáhly životy jejich sousedů a postupně změnily jejich postoj ke křesťanství. K této proměně přispívá i zachování jazyka Lawa a naděje na probuzení lidu Lawa. Přestože problémy přetrvávají, Tawan a Juma zůstávají neochvějní ve své důvěře v Boha.
