Když se v odlehlé horské vesničce ve východní části ostrova Nová Guinea koncem čtyřicátých let Aindei Wainzo narodil, nikdo netušil, že to jednoho dne dotáhne až na absolventa vysoké školy a bude překládat Bibli. Jen málo lidí vůbec vědělo o existenci jeho národa Anaaitya.

Život ve vesnici se odehrával podle zaběhnutých tradic, kontakt s okolním světem nebyl tehdy častý. Podle vzpomínek Aindeiho to k idyle mělo daleko. Anaaityaové se všude v přírodě a také ve svém životě obávali nepředvídatelného působení různých duchů. Vynakládali mnoho úsilí na to, aby se duchové nerozzlobili. Lidé dodržovali různé zvyky, některé oblasti pro ně zůstávaly tabu, a přesto si nemohli být nikdy zcela jisti, zda na ně někde nebude číhat nebezpečí. Ve stálém strachu a obavách žili zejména ti, kteří si pomocí černé magie podřídili duchy k plnění vlastních záměrů, a takto mohli zcela cílevědomě přinést jiným lidem neštěstí.

Příslušníci národa Anaaitya žili s okolními národy v neustálém napětí. Často docházelo k vojenským střetnutím. Aindei stále s hrůzou vzpomíná na přepadení znepřáteleným národem, při kterém byli jeho sestra a bratranec zabiti a poté snězeni. On sám a jeho matka jen stěží unikli do pralesa, a tak se zachránili.

V roce 1957 navštívil národ Anaaitya poprvé jeden německý misionář a seznámil je s evangeliem. Později se i někteří z místních lidí stali misionáři a založili sbory v okolí. Také Aindei Wainzo byl zasažen zvěstí o Boží lásce a nechal se pokřtít. V roce 1967 se do vesnice vypravil jeden manželský pár z řad Wycliffových překladatelů Bible, aby zde pracoval na překladu Nového Zákona do jazyka Anaaitya. Aindei právě ukončil vzdělání a stal se pro ně při překladatelské práci důležitým pomocníkem. Po několika letech byla jejich spolupráce náhle přerušena, protože překladatelé museli zemi ze zdravotních důvodů opustit.

Co se nyní stane s překladem? Pro Aindeiho se Bible nestala jen pramenem osobního duchovního života. Velmi silně si uvědomoval, jak je Boží Slovo v rodné řeči pro křesťany z jeho národa důležité. Rozhodl se v práci dále pokračovat. Během spolupráce s manželským párem překladatelů se mnohému naučil, ale uvědomoval si také mnohé nedostatky svého vzdělání.

Navštěvoval proto kurzy na univerzitě v Papui – Nové Guineji a nakonec obdržel stipendium pro teologické vzdělání v USA. I když se mu díky tomu otevřely v jeho zemi nejedny dveře, on sám viděl svůj nejdůležitější úkol v dokončení překladu Bible pro svůj národ. Bůh ho k tomuto úkolu velmi povzbudil veršem: „Oznamte to mezi pronárody a rozhlaste, zvedněte korouhev, rozhlašujte, nic neskrývejte.“ (Jeremjáš 50,2)

Označím-li sám sebe za překladatele Bible, můžete velice snadno získat dojem, že jsem Bibli pro indiány Crow přeložil sám. To však není pravda.

K našemu týmu patří také tři překladatelé z národa Crow, dva zdejší odborníci na tvorbu abecedy a mnoho dalších, kteří ověřují správnost již přeložených částí Nového Zákona. Ani jeden z našich tří pomocníků nenavštěvoval biblickou školu. Když u nás začali pracovat, nedokázali ve své vlastní řeči číst ani psát. Před sedmi lety byli ještě všichni nevěřící a závislí na alkoholu.

Když jsem ale v našem Wycliffově centru předložil několika překladovým poradcům verzi 1. listu Timoteovi určenou pro indiány Crow, přiznali, že je přesný a po stylistické stránce velmi dobrý. Jak je to možné? Musel jsem připustit, že nevím.

Samozřejmě, že je Bůh všemocný, samozřejmě, že se za nás naši přátele a ti, kteří nás podporují, modlili, někteří dokonce denně. Přes to všechno jsme žasli. Všichni muži v týmu jsou nyní věřící a věrně Pána následují. Já jsem jen jeden z mnoha členů naší skupiny. Povzbuzuji jiné ve víře, ale oni dělají totéž pro mne.

Prošel jsem poměrně dlouhým vzděláváním, a přesto jsem se od nich ještě mnoho naučil. Často se spolu modlíme o správné výrazy pro překlad, o náš tým a o národ Crowů. Zdá se, že Boží povolání a zplnomocnění těchto mužů jejich odborné vzdělání více než nahradilo.

To, co měli k dispozici, vzal Bůh do svých rukou a mnohonásobně rozmnožil. A ovocem toho všeho je Boží Slovo pro národ Crowů.

Fred Miska, Severní Amerika

„Bobe, víš ty vůbec, že se v našem jazyce slovo ‘oko’ používá různým způsobem? Chceš, abych ti tyto různé možnosti napsal?“

Když mi Dick Awa, starší příslušník národa Mangap-Mbula, jednoho dne předložil tento návrh, neočekával jsem, že mi krátce nato přinese seznam padesáti významů „oka“! Tento seznam byl pouze prvním ukazatelem jeho zvláštního nadání, které spočívalo ve schopnosti přesně odhadnout význam slov a podat potřebné informace týkající se zvláštností v jejich použití. Jeho ochota ke spolupráci a pomoci umožnila mé manželce dát v poměrně krátké době dohromady slovník. Bez Dicka Awy by se to tak rychle nepovedlo.

Později jsme narazili ještě na mnoho lidí, kteří měli úžasné jazykové nadání. Jejich talenty se projevily různě: někteří jsou skvělými vypravěči, jiní – stejně jako Dick – mají schopnost poukázat na významové rozdíly jednoho slova použitého v různých souvislostech.

Jeden mladý muž jménem Giamsa Apei má zvláštní vlohy pro překladatelskou práci. Začali jsme s ním spolupracovat hned po jeho příchodu k nám. Již po několika minutách jsem si všiml, že Giamsa je člověk s ojedinělým jazykovým citem. V mnoha případech dokázal svými argumenty odzbrojit mé jazykové hypotézy, které jsem dal pracně dohromady. Kromě toho mi pomocí velmi názorných příkladů dokázal vysvětlit gramatickou strukturu svého jazyka. Spolupráce s ním byla něčím fascinujícím.

Během polední pauzy jsem své ženě ihned sdělil, jak velkou pomocí pro mně dnes Giamsa byl. Odpoledne mu má žena položila několik otázek týkajících se první knihy Mojžíšovy, jejíž překlad jsme měli už hotový. Giamsa se podíval na první verš a hned navrhnul dát konec verše na začátek. Druhý verš zkrátil asi o polovinu tím, že několika málo slovy vyjádřil to, co jsme opisem vyjádřili v několika větách. A takto pokračoval dál. Moje žena byla nadšena. Brzo byl schopný úplně sám vypracovat návrh překladu Lukášova evangelia a Skutků. Když jsme jeho rukopisy pročítali, oslovila nás některá místa v textu. Giamsa neprošel žádným speciálním vzděláním, my jsme však mohli vidět, že má zvláštní cit pro správné vyjádření cizích pojmů ve svém jazyce.

Dostali jsme ještě mnohokrát příležitost žasnout nad bohatstvím darů a schopností obyvatel Papuy – Nové Guiney. V malé vesničce Sangla jsme kromě našich spolupracovníků poznali nadané umělce, duchovní pastýře, vypravěče příběhů, hudebníky a jinak talentované lidi. Mě a mou ženu velmi těšilo, že jsme mohli těmto lidem nabídnout další příležitosti k využití darů, které jim Bůh svěřil. Monotónní vesnický život jim to umožnil jen stěží. A k čemu lepšímu bychom je mohli využít než k tomu, aby svému vlastnímu národu zpřístupnili Bibli?

Robert Bugenhagen, Papua – Nová Guinea

Překladatelskou činnost si často zjednodušeně představujeme jako samostatnou práci jednoho vzdělance, který pracuje zavalen knihami a rukopisy, podobně jako Martin Luther ve svém pokojíku ve věži na Wartburgu. Musíme si však uvědomit, že překladatelé v misijních oblastech nepřekládají do svého mateřského jazyka. I po létech intenzívní výzkumné práce nebudou tento cizí jazyk a bohatství jeho výrazových prostředků ovládat stejně dokonale jako domorodí obyvatelé. Bylo by tedy velké bláznovství, kdyby je nezapojili do překladatelské práce. Překládání Bible je vždy týmová práce.

Rozdělení rolí v týmu není přitom všude stejné. Často je to tak, že misionář ze zahraničí nese hlavní tíhu práce, ale může se také stát, že domorodí, kvalitně vzdělaní křesťané vlastní práci na překladu zvládnou a misionář stojí spíše v pozadí jako poradce. V některých zemích spočívá hlavní role Wycliffovy misie právě ve vzdělávání domorodých křesťanů.

Týmová práce se může stát obohacující zkušeností, která však klade vysoké nároky na všechny spolupracovníky. Obě strany mince nám přiblíží následující zprávy.