Při překládání Bible v Africe se člověk dostane do nejrůznějších exotických situací. Následující skutečnost by však mohla uvést nezasvěcené návštěvníky do rozpaků. Z pracovního pokoje Wolfganga Stradnera, žijícího na Pobřeží slonoviny, totiž vycházejí melodické tóny. Kdopak to tam komponuje? Je to Daniel, jazykový pomocník z kmene Djimini pracující u Stradnera. Hraje na balafonu, což je xylofon, na který se hraje pomocí dvou dřevěných paliček. Afričané, kteří mají vysoce vyvinutý cit pro rytmus, předvádějí na tomto nástroji svou mimořádnou zručnost.

Hudba ve Stradnerově pokoji ale nevzniká pro radost a požitek z afrických rytmů. Jde zde především o zachycení pro Evropany velmi obtížné oblasti jazyka Djimini, a to výšky tónů. Tak jako mnoho afrických, jihoamerických a asijských jazyků je také Djimini tónová řeč. U těchto tónových jazyků nepatří k poslechu a porozumění pouze přesné rozeznání hlásek, které tvoří slovo, ale také zohlednění výšky tónů, pomocí nichž jsou jednotlivé hlásky vyslovovány. To může vést mimo jiné k tomu, že slovo se stejnými hláskami může mít různé významy podle výšky tónů. Zde je jeden zvlášť výrazný příklad z jazyka Babungo (Kamerun): slovo „ko“ znamená při vysoké výslovnosti „vina“, při střední výslovnosti „haraburdí“, při hluboké výslovnosti „palma“ a při stoupající výslovnosti „sklízet“.

My jsme sice zvyklí těšit se z libozvučného stoupání a klesání melodie, ne však pomocí výšky výslovnosti rozlišovat význam hlásek, slov nebo dokonce celých vět. Afričané se učí toto „dvojí slyšení“ stejně tak hravě, jako jsme se my kdysi učili svůj mateřský jazyk. Ale ten, kdo se jako Stradner náhle v tomto jazyce ocitne, potřebuje mnoho koncentrace, procvičování a dobré uši, aby mohl často jen málo zřetelné rozdíly rozpoznat a také je při mluvení používat.

Xylofon ve Stradnerově pracovním pokoji je nepostradatelným pomocníkem. Daniel se pokouší zahrát výšku tónů nějakého vyjádření v jazyce Djimini. Pomocí tří vedle sebe ležících tónů dokáže s přehnanou výrazností předvést na balafonu stoupání a klesání výslovnosti. Nepomáhá to pouze Stradnerovi při poslechu a pochopení jazyka, ale také pro Daniela je to určitý druh ulehčení. Ten sice slyší a vyslovuje výšky tónů správně, ale vůbec si to při mluvení neuvědomuje (stejně i my vyslovíme bezchybně nějakou větu v češtině bez toho, abychom si uvědomili pravidla platná pro tvoření této věty).

Také anglický překladatel Bible Geoffrey Hunt se při práci na překladu do jazyka Hanga v Ghaně velmi usilovně zabýval výškou tónů. Dlouho se také zajímal o možnosti využití počítačů při filologickém výzkumu. To ho přivedlo na myšlenku zavedení počítačů při analýze tónových jazyků. Věděl také, že již existuje způsob, kterým je možno zobrazit mluvené hlásky na obrazovce. Podařilo se mu dokonce získat počítačového odborníka pro to, aby vytvořil program, jenž by přesně vyhovoval potřebám filologa provádějícího analýzu tónové řeči. Malý kompaktní přístroj bude připojen k běžnému počítači. Přes mikrofon nebo ze záznamu je možné zadat kratší vzorky ke zpracování. Počítač pak analyzuje průběh nahrávky, výšku tónů i přízvuk a výsledek pak graficky zobrazuje na obrazovce. Takto může mít výzkumník před očima to, co nemohou jeho uši přesně rozeznat.