Hlásky: látka, ze které se tvoří slova
Studium jazyka musí začínat tam, kde se z myšlenky stává vyjádření (něco, co se dere ven) – při procesu mluvení. Pomocí komplikované souhry různých orgánů v hrtanu a ústním otvoru vytváří řečník hlásky, které se dostávají zvukovými vlnami k uchu posluchače a ten je díky ještě komplikovanějším procesům přijímá a rozumí jim. Naštěstí používají lidé všech jazykových skupin k mluvení stejné orgány. Proto je také oprávněné tvrzení, že se dá naučit každý jazyk na světě. Zajisté se při učení cizímu jazyku mohou vyskytnout potíže spojené pravděpodobně s některými hláskami tohoto jazyka. Spočívá to v tom, že pomocí našich mluvních orgánů je možné vytvořit daleko více hlásek, než které ovládáme z češtiny nebo ze svého dialektu. Bohužel nenajdeme žádný druhý jazyk, který by používal přesně a úplně stejné hlásky jaké se vyskytují v našem mateřském jazyce. Proto musíme být při učení se cizímu jazyku připraveni na to, že se setkáme se zcela neznámými hláskami. V dobré jazykové škole učitel tyto hlásky vysvětlí a zvlášť důkladně je procvičuje.
Těžší je to samozřejmě u dosud neprozkoumaného jazyka, kde není žádný učitel a kde neexistují pomůcky. V takovém případě využívá jazykový badatel znalosti z oboru fonetiky. Fonetikové přesně prozkoumali proces mluvení a vysvětlili tvoření jednotlivých hlásek. Kromě toho vytvořili určitý druh písma, které obsahuje znaky pro všechny možné hlásky, takzvanou fonetickou abecedu. Ta obsahuje samozřejmě více znaků než třeba česká abeceda. Díky ní se dají hlásky každého jazyka přenést na papír přesně tak, jak se vyslovují. Výsledky fonetiky umožňují rozeznat hlásky dosud neznámého jazyka, držet se jich a opakovat je.
Pro překladatele Bible je studium fonetiky jedním z nejdůležitějších kroků k přípravě na práci s nějakým exotickým jazykem. Proto je fonetika hlavním předmětem v seminářích jazykové metodiky. Procvičování hlásek, které se v češtině nevyskytují, vyžaduje trpělivost a koncentraci při používání mluvidel.
Samozřejmě se znaky fonetické abecedy nehodí k samotnému čtení a psaní určitého jazyka, pro jazykovědce jsou pouze pomocným prostředkem. Jeho další úkol spočívá ve vytvoření vhodné abecedy pro danou řeč. K tomu má být použito pouze tolik písmen, kolik je nezbytně nutné pro plynulé čtení a porozumění textu. Přirozeně se pak pro písemný projev použijí znaky abecedy, která se v tomto kraji běžně používá.
U některých jazyků to může být opravdu komplikované. Tak například překladatelé jazyka Thai-Dam museli své texty napsat ve třech různých písmech, protože příslušníci tohoto národa žijí ve více zemích, ve kterých jsou běžné rozdílné abecedy. Někteří žijí ve Vietnamu a používají latinku, další žijí v Laosu a znají pouze laoské písmo a někteří jsou zvyklí ještě na staré písmo, které se dříve používalo u kmene Thai-Dam.
Překladatelé Bible jsou dnes pro mnoho jazykových skupin těmi prvními, kteří díky studiu hlásek a vypracování vhodné abecedy vytvoří z mluveného jazyka jazyk psaný a umožní tím uchování mluveného slova na papíře.