Její rozhodnutí bylo fatální!
Když běžela v bouřce domů, šlápla na mokrý, plochý kámen. Druhý den ráno nalezli vesničané z Chuli Bojha jejich těla. Přepadla přes okraj úzké stezky i se svým malým synem a dopadli přímo na skály. Na stejném místě uklouzl o několik let dřív během monzunového období i Baju. Navzdory všemu ale přežil, aby mohl vyprávět tento příběh.
Toho dne se Baju vydal na cestu do Káthmándú. Šel tam za námi, aby nám pár měsíců pomáhal s překladem. Toho rána jemně mžilo a on se stezkou k průsmyku trmácel úplně sám. A pak najednou, zcela bez varování, přeletěl přes okraj. V drsných horách jako tyto jsou takové stezky vyhloubené přímo do příkrých svahů a jsou někdy široké sotva pro jednoho. Když uklouznete a máte štěstí, je pod vámi buď nějaké křoví, nebo stromy, kterých se můžete chytit, nebo horská stěna není až tak moc příkrá. Ve většině případů podél stezky ale žádné stromy nerostou a před pádem na dno, které je patnáct, třicet nebo tři sta a v některých místech i tři tisíce a více metrů pod vámi, vás nic nezachrání. Zdálo se mi, a to docela často, že okraje těchto stezek na sobě mají napsáno smrt.
Pro Bajua to byl nejhorší možný scénář. Stoupající horský hřeben byl po jeho pravé straně a propast byla nalevo, na té straně, kde neměl nohu. V tu chvíli se o své berle pořádně opíral, aby zvládl vystoupat k průsmyku. Když mu levá berle na mokrém kameni uklouzla právě v momentě, kdy se o ni opřel, propadl se přímo přes okraj do prázdna. To je vše, co si z toho pamatoval. Jako zázrakem se ocitl jen o nějakých dva a půl metru níž. Balancoval tam na téměř svislé skalní stěně, zatímco se jednou rukou držel malého keře. Jen co se zorientoval, využil vyčnívajících kamenů a velkých, pevných trsů odolné trávy, aby se vyškrábal zpátky na stezku.
Většina lidí, ne-li všichni, by to brala jako znamení nadcházejícího neštěstí a okamžitě by se otočila a vrátila domů. Zdálo se ale, že Bajua tato událost jen mírně zdržela. Posbíral si své berle a pokračoval směrem k průsmyku. Tenhle odvážný starý voják měl před sebou úkol, který nepočká. Měl pomoci přeložit Boží Slovo do jazyka svého srdce, do jazyka kmene Magar. Když nakonec Baju o den a půl později dorazil do Káthmándú, odhalil tajemství toho, co se stalo. Sotva jsem otevřel vstupní dveře, rovnou na mě vyhrknul: „Zachránili mě Boží andělé!“
Předtím, než se Baju kamkoliv vydal, nikdy se nezapomněl pomodlit, aby mu Bůh seslal anděly, kteří ho na cestě budou chránit a pomáhat mu. Byl si jistý, že tato příhoda je jen ukázkou toho, že přesně to Bůh udělal.
On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. Na rukou tě budou nosit . Žalm 91:11-12
Pokud by se v té době Baju zranil nebo zabil, byla by to pro nás nesmírná ztráta. Konečně jsme trochu pokročili a začínali dělat v analyzování spletitých záludností magarské gramatiky a v překladu Nového zákona nějaké pokroky. Jazyk Magarů znal a ovládal velmi dobře a učil se, jak svým rodným jazykem jasně a přesně vyjádřit záludnosti Pavlových epištol.
Tato událost se stala devět let předtím, než se v Arakhale objevil další věřící. Pokud by Baju takovým způsobem zemřel, bylo by to zcela jistě prezentováno jako neschopnost Boha ochránit ho před zlými duchy a kletbami čarodějnic. Kdyby zemřel takovým způsobem, jak by se pak někdo odvážil následovat Ježíše?
Převzato z knihy Garyho Shepherda, Boží ruka.
