Pokud bychom chtěli věřit reklamním sloganům výrobců počítačů, museli bychom uznat, že výkonnost jejich zázraků má sotva nějaké hranice. Proč by tedy nešlo do počítače zadat nějaký cizí jazyk, aby pak podle původního textu Bibli do něj přeložil? Jinými slovy – postavit elektronický mozek do jedné řady s Johnem Wycliffem, Martinem Lutherem, Hermanem Mengem a stovkami překladatelů na celém světě?

Teoreticky je překlad textu z jednoho jazyka do druhého pomocí počítače možný a takové programy jsou už na trhu. U překladu Bible jde však o velice komplexní práci. Je nutné zachytit dosud neprobádaný jazyk a jeho rozdíly vzhledem k jiným jazykům, stejně jako celé bohatství výrazových prostředků a stylistických zvláštností, kulturní podmínky nevyjímaje.

Nesmíme také zapomenout na četné teologické otázky, které je třeba objasnit, když chceme biblický text přeložit výrazovými prostředky cizího jazyka. Tyto úkoly je dodnes, a jistě i v dohledné době, schopen zvládnout pouze ten nejgeniálněji vytvořený počítač – lidský mozek. Počítač v roli kolegy překladatele Bible zůstává tedy i nadále nesplnitelným snem.

Vlastnímu překladu je ovšem velmi blízký proces přizpůsobení překladové verze podmínkám dialektu určité oblasti, což se provádí pomocí počítače. V roce 1980 byl v Guatemale zveřejněn překlad Nového Zákona do nejdůležitějšího dialektu jazyka Cakchikel. Výzkumy však prokázaly, že ještě pro nejméně šest dialektů tohoto jazyka je překlad potřebný. I když jsou tamější dialekty spolu úzce spojeny, nedovedou lidé, kteří je používají, pochopit knihy napsané v centrálním dialektu. Odlišnosti mezi jednotlivými dialekty odpovídají přibližně rozdílům mezi španělštinou, francouzštinou a italštinou.

Nezbyla tedy jiná možnost, než vyslání šesti dalších překladatelů, aby na těchto překladech několik let pracovali. Diference ve stavbě slov a vět mezi jednotlivými dialekty podléhají většinou pevným pravidlům. Rozdíly byly prozkoumány a pak uloženy spolu se slovní zásobou v počítači. Počítač může nyní, vyzbrojen potřebným „věděním“, převést hotový překlad Nového Zákona do jiných dialektů. Samozřejmě je tento překlad pouze první pracovní verzí, která pak ještě musí být upravena. Tato úprava však může být za asistence domorodých spolupracovníků zvládnuta mnohem rychleji než zcela nový překlad.

Lingvisté v Peru se zabývají důkladnou analýzou 19 dialektů kečuánštiny, kterou se tam mluví. To ovšem vyžaduje zvláštní tým pro každý dialekt. Nyní už není výchozím jazykem pouze jeden dialekt. Počítač je analyzuje všechny současně a vytváří takříkajíc „rodinný rodokmen“, aby odhalil společný základ všech těchto dialektů. Takový prototyp kečuánštiny je pak výchozím jazykem, od nějž jsou odvozovány všechny překlady.

I přes zmíněné úspěchy zůstávají počítače stále jenom stroji, které nejsou schopny zachytit ty nejjemnější významové rozdíly. Avšak jejich použití je možné při podobných strukturách výchozího a cílového jazyka k vytvoření prvního, velice kvalitního překladu. Je snad někdo, kdo by nepřijal nabídku, která mu ušetří 80 až 90% práce?

Psaní na stroji byla docela náročná práce, pokud člověk neprošel potřebným vzděláním, jak psát dlouhý text, plný neobvyklých písmen a slov.

Psaní je však při překladu Bible víc než dost. Dříve k tomu sloužil starý dobrý psací stroj. Když se u elektrických psacích strojů objevily korekční pásky, které umožňovaly překlep ihned opravit, znamenalo to velké ulehčení práce. V 70. letech byly poprvé při překladu Bible použity počítače. V odborném žargonu se jim říká „laptopy“, v němčině „Schocomputer“, (Scho = klín).

Takto se stalo běžnou praxí to, o čem překladatelé Bible v dřívějších letech pouze jen snili. Překladatel si vezme počítač s sebou do vesnice a vyřídí práci na překladu textů nebo zpracování jazykových materiálů přímo na místě.

Dříve to bylo jen sotva možné, počítače byly příliš velké, citlivé a potřebovaly stálý přísun elektrické energie. Byly umístěny v misijních centrech a všechnu práci bylo nutno vykonávat jen tam.

Protože se notebooky dají velice snadno nabít pomocí nabíječek na sluneční energii, je možné je použít vlastně kdekoli. V současné době patří notebooky k výbavě překladatele Bible s takovou samozřejmostí, jako kdysi psací stroje.

V textech se dají lehce provádět korektury, doplnění, přesuny a vynechávky bez toho, aby se muselo škrtat, kroužkovat, psát mezi řádky apod. Dříve bylo nutné po korektuře každou stránku znovu přepsat. Dnes se uložený soubor dá jednoduše kdykoli vytisknout a tím odpadá neustálé a časově velmi náročné přepisování.

Velkou výhodou je také to, že počítač může v dlouhém textu provést změnu jevu, jenž se tam vyskytuje mnohokrát, automaticky a na všech místech najednou.

Pro většinu jazyků jsou také nutná další písmena, která v latince nenalezneme. Dříve se musely upravit psací stroje tak, aby bylo možné napsat i tyto „zvláštní“ hlásky. V počítači se dají snadno použít i jiné druhy písma, jako například arabské nebo laoské.

Samozřejmě, že počítač šetří čas a usnadňuje práci, ale mnoho času je nutné rovněž investovat. Je potřeba naučit se počítač obsluhovat, pracovat v daném programu, vyzkoušet nové možnosti, často pátrat i po příčinách nedostatků a ty pak odstraňovat. U komplikovaných přístrojů a programů se také mohou vyskytnout technické chyby. V centrech Wycliffovy misie jsou proto IT specialisté, kteří nejen počítače instalují, či servisují, ale také školí.

Dnes si nikdo z překladatelů Bible nedokáže práci bez počítače ani představit. Stejně jako kdysi vynález papíru nebo knihtisku, změnily i počítače práci na překladu a šíření Bible. Pracovní postupy se zjednodušily, vše se dá provézt mnohonásobně rychleji, vzrostly ale požadavky na vzdělání, technické znalosti a koncentraci při práci na počítačích.