„Jednoho dne ulovila hyena tučného vola a prosila šakala, aby ji pomohl při stahování kůže. Když šli společně směrem k úlovku, navrhla hyena: Uškrtíme naše matky a hodíme je do rybníka, potom budeme mít býka jenom pro sebe. Poté se rozešli do svých vesnic. Ale šakal svou matku nezardousil, nýbrž zabalil do přikrývky stoličku a přinesl ji k rybníku…“

Takto začíná jedna z mnoha pohádek národa Toposa v jižním Súdánu. Pro nás zní tyto příběhy cize a částečně jsou pro nás nesrozumitelné, neboť pojednávají o tématech, jež se nás netýkají. Svět polokočovného kmene totiž vypadá zcela jinak než ten náš, a to se také odráží v jejich ústně tradovaných příbězích. Příslušníci národa Toposa však milují své příběhy předávané z generace na generaci. Některé z nich neslouží pouze k pobavení, ale i k poučení o náboženském a kulturním pohledu na svět. Tvoří takříkajíc názorné vyučování pro mladou generaci, aby mohla být zasvěcena do cest a představ starších.

Jaký význam však mají ony příběhy v poznámkách překladatele Bible? Takovéto příběhy nejen systematicky sbírá, ale také je pečlivě studuje a analyzuje. Dá se říct, že jsou pro něho zajímavé z několika různých důvodů. Z jedné strany jsou bohatou zásobárnou slov a výrazových prostředků, na které by filolog v běžné konverzaci mezi lidmi nenarazil. Tyto texty však především poskytují informace o různých stylech jazyka. Také my používáme v našem jazyce různé slohové prostředky pro textové formy, jakými jsou dopisy, líčení, pohádky, politické zprávy nebo slavnostní projevy. I v Novém Zákoně narážíme na zmíněné rozdíly. Je zde potřeba navzájem porovnat žalmy, podobenství, dopisy, nebo historické knihy. Překladatel musí brát samozřejmě na stylistické rozdíly ohled. Specifické znaky různých jazykových stylů nalezne v ústně tradovaných příbězích. Ty mu zprostředkují nejenom cit pro jemné jazykové rozdíly, ale demonstrují mu také vypravěčské techniky, například jakým způsobem je možné posluchačům zdůraznit „červenou nit“ nějakého příběhu nebo jakým způsobem představit časový sled příběhu.

Pro porozumění biblickému textu jsou tyto věci velmi důležité. Překladatelka Monika Höhligová našla v jednom nepálském jazyce tři krátké přípony sloves, které měly význam pouze v kontextu celého textu. Přípona „si“ poukazuje na to, že vypravěč danou událost sám pozoroval. Přípona „lo“ signalizuje, že vypravěč získal informace ze spolehlivého pramene. A konečně přípona „tu“ naznačuje, že se jedná o informace, jejichž původ je nejistý. Použití těchto elementů v překladu Bible má samozřejmě velký význam. Například ve Skutcích líčí autor Lukáš určité události, které sám zažil, zatímco jiné mu vyprávěli očití svědkové. Na to musí být poukázáno použitím odpovídajících přípon. V jiném nepálském jazyce musí být každá osoba, o které je zmínka poprvé, označena příponou. Posluchač se takto snadněji orientuje v příběhu, ve kterém vystupuje mnoho postav v různých časových rovinách. Je velmi snadné představit si jakou pomocí je správné použití těchto znaků pro ty, kteří čtou poprvé evangelia, v nichž vystupuje tak mnoho neznámých postav.

Je zde ještě jeden důvod, proč jsou pohádky a národní legendy pramenem důležitých, objasňujících informací. Jsou v nich velmi často předávány náboženské představy národa, a to otevřeně nebo skrytou formou. Práce s těmito texty je z vědeckého pohledu velmi zajímavá. Proto také pracovníci Wycliffovy misie příležitostně zveřejňují sbírky těchto příběhů spolu s jejich překladem, aby je zpřístupnili také ostatním výzkumníkům. Pro překladatele je však důležité, že mu poskytují informace o světě víry tamních lidí, a tak mu ujasňují, ve kterých oblastech by pro ně mohlo být evangelium zvlášť důležité.

Překladatel Bible Wolfgang Stradner podává z Pobřeží slonoviny tuto zprávu: „V mnoha vyprávěních národa Djiminis se mluví o Bohu. V jednom příběhu se vypráví, že kdysi byly nebe a země velmi blízko sebe; Bůh nebyl tehdy od lidí tak vzdálený jako dnes. Ale jednoho dne ženy při mlácení obilí narazily velikou silou do nebe a Bůh se odstěhoval rozzlobeně pryč. Tyto a podobné výklady mají objasnit, proč jsou lidé dnes od Boha odděleni. Jsme proto šťastní, že můžeme národu Djiminis přinést dobrou zprávu: Je sice pravda, že náš vztah s Bohem byl zničen naší vinou, Bůh to však dal opět do pořádku; poslal svého Syna, Ježíše Krista, na svět a nechal ho za nás zemřít.