V životě národa Nso z Kamerunu hraje postavení muže velmi významnou roli. Zvlášť důležité je brát zřetel na hodnost při schůzích a poradách v paláci krále Nsonů, Fóna. Členové rady sedí nalevo od trůnu Fóna podle přesně stanovených hodností, které jednotlivým rodinám přísluší. Nikdo by se však neodvážil sednout si napravo.

Skutečnost, že napravo sedí vždy nejvýše postavená osoba, našla své uplatnění také při překladu Bible. Vždyť ve Skutcích 2,34 i na jiných místech se říká, že Ježíš „sedí po pravici Boží“.

Pro národ Nso by to znamenalo, že má vyšší postavení než Bůh. Tohle však Bible neříká, neboť u Židů bylo místo po pravici krále určeno pro jeho nejvyššího úředníka nebo zástupce.

Obdobně je tomu i ve verši z Marka 10,37. Dva učedníci prosí Pána Ježíše o to, aby směli sedět v království Božím po jeho pravici a levici. Tohle místo by příslušníky národa Nso zmátlo, neboť by si mysleli, že jeden z učedníků byl výše postaven než Ježíš.

Konečná verze překladu proto zněla: „na nejvyšším místě vedle Boha“ a také „na nejvyšším místě vedle tebe“. Takto je i lidem z národa Nso jasné, kdo má v království Božím to nejdůležitější místo.

Karl Grebe, Kamerun

Jednoho večera k nám přišel náš spolupracovník Paulo Lopyem zcela nečekaně se zprávou: „Zítra ráno se koná oběť smíření – nyekubuto. Pokud se jí chcete zúčastnit, přijďte ke mně.“ Vlastně jsem si na tento den naplánoval práci u psacího stolu, ale změna pracovních plánů je zde, u národa Toposa v jižním Súdánu, zcela běžná.

Co se však stalo?

Jeden Lopyemův bratr byl před třemi týdny při přestřelce smrtelně zraněn. V důsledku této tragické události vznikl mezi zúčastněnými klany ostrý spor. Ten došel tak daleko, že příslušníci obou klanů spolu nemluvili, o společném jídle ani nemluvě. V těchto případech se co nejrychleji jedná o smírčí ceně. Většinou je to 15 krav. K řešení sporu je také přizván nezúčastněný muž, který na sebe bere úlohu vyjednávače. Tohle všechno už bylo dohodnuto, nyní však zbývalo smírčí cenu vyplatit.

Za časného rána jsme se sešli před obydlím muže, z jehož rukou smrtelná rána vyšla. Zástupci znepřátelených stran a větší počet nezúčastněných pozorovatelů se tu už sešli dříve. Byl otevřen plot z trní a patnáct krav určených pro smírčí oběť bylo vyvedeno ven. Po předání krav byl jako symbol smíření zabit beránek. Zúčastněné strany přitom seděly naproti sobě a muži společně jedli a popíjeli. Nakonec musel každý z nich potřít svá ústa krví zabitého beránka a tímto byl smírčí akt ukončen. Všichni pak vstali a řekli: „Je vykonáno.“ Vzniklá rána byla vyléčena a opět nastal pokoj.

Jak nádherný obraz pro jedinečnou smírčí oběť, kterou pro nás vykonal Pán Ježíš. Cena za naše hříchy byla zaplacena a skrze tuto oběť bylo překonáno odcizení mezi Bohem a jeho stvořením.

Byl jsem velmi potěšen, že jsem se mohl smírčího obřadu zúčastnit. Získal jsem tak spoustu nových slov, která jsme mohli použít při překladu biblických pojmů, jako jsou trest, prostředník, smíření, oběť. Dále jsme také narazili na cenné odrazové můstky, které jsme mohli použít při objasnění vykupitelského díla Ježíše Krista: idea určité ceny za smíření, obětní beránek a úloha krve, se při jiných obětech národa Toposa nevyskytují, stejně jako úplné smíření mezi dvěma znepřátelenými stranami. Zcela určitě se mnoho výrazů použitých při této ceremonii uplatní i při našem překladu Bible.

Martin Schräder 

Opět jsem narazil na slovo, s jehož překladem jsem si nevěděl rady. V poslední době se mi to stávalo tak často, že jsem se přitom docela rozčílil. Za stolem naproti mně sedělo šest poznání dychtivých mužů z národa Podopa. Také oni prožívali to rozrušení, které člověk pociťuje, když touží vyjádřit pravý význam Božího poselství a nenachází pro to v daném jazyce ta správná slova, která by mohla zaujmout místo anglických výrazů.

Tentokrát se jednalo o slovo ‘vykoupení’. Během našeho vzdělávání jsme se učili rozebírat těžké biblické pojmy na menší významové části. Také teď jsme se o to pokusili. V prvé řadě v sobě slovo ‘vykoupení’ zahrnuje představu, že se někdo stal vinen nebo se provinil na někom. Z toho pak vyplývá očekávání nějakých následků a nakonec to, že se někdo za provinilého člověka postaví a vysvobodí ho z této beznadějné situace. Původně bylo toto slovo používáno pro vykoupení lidí, kteří se zadlužili a stali se z nich otroci. Tak, to bychom měli, jak však mám v jazyce národa Podopa najít slovo, které by v sobě všechny tyto části obsahovalo?

Zatímco jsem mužům z národa Podopa vysvětloval význam onoho slova, zpozoroval jsem, že se jejich obličeje rozjasňují. Pak mi oznámili, že něco takového je u nich běžným pravidlem: „Když někdo porazí strom na špatnou stranu a tím někomu způsobí smrtelný úraz, požadují příbuzní život viníka. Pro záchranu života viníka však jeho příbuzní uskuteční oběť smíření. Příbuzní zesnulého obdrží prasata, mušle (kterými se zde platí) a ostatní cenné věci jako výkupné za život viníka. Ten zůstává naživu, protože se za něho ostatní postavili.“

Byl jsem potěšen a začal jsem tyto myšlenky využívat při překladu velmi obtížného slova ‘vykoupení’. Marek 10,45 zní nyní ve zpětném překladu z jazyka Podopa následovně: „Ježíš přišel, aby vykonal oběť smíření a tím vzal na sebe trest za zlé skutky všech lidí. Přišel, aby skrze jeho smrt získalo mnoho lidí svobodu.“

Poté, co jsem na tomto verši asi půl hodiny pracoval, jsem ho přečetl svým přátelům. Byli tiše a pohybovali svými lehce svěšenými hlavami zamyšleně sem a tam. Konečně jeden z nich promluvil: „Dáváme mnoho, abychom vinu opět napravili. Nikdy jsme však ještě nedali člověka jako cenu za smíření. Ježíš pro nás udělal obrovskou věc, když za nás zemřel. Protože on za nás zemřel, nemusí už nikdo z nás nést trest, který jsme si zasloužili. Jsme svobodni.“

Neil Anderson, Papua – Nová Guinea

Velkým problémem pro každého překladatele jsou biblické termíny, které mají svůj původ v židovském náboženství, a proto pro ně v jiných kulturách nelze najít odpovídající výrazy. Desmond Oatridges, překladatel pro Binumarijce na Papui – Nové Guinei, měl potíže s nalezením vhodného výrazu pro slovo „mesiáš“. Ostatně není divu, že ve slovníku tohoto národa nic vhodného nenašel. Také v češtině vhodné slovo nenajdeme. Převzali jsme jednoduše hebrejský výraz „mašiach“ a trochu ho přizpůsobili české výslovnosti. Otázkou však zůstává, zda je českým čtenářům zcela jasné, že se za tímto cizím slovem skrývá konkrétní, Bohem zplnomocněná osoba, pověřená zvláštním úkolem?

Zdá se tedy, že najít v Nové Guinei odpovídající výraz pro toto obtížné slovo je nemožné. Desmond si dal práci s tím, aby svému pomocníkovi Sisiovi vysvětlil význam slova a použil k tomu různé příklady. Sisia se na chvíli zamyslel a pak povídá: „Myslím si, že pro to máme výraz. Hledáme-li někoho pro vykonání zvláštního úkolu, svoláme v naší vesnici shromáždění. Pokud nalezneme vhodného muže, vytvoříme kruh a postavíme ho doprostřed. Někdo ze starších se ho pak dotkne rukou a řekne: „Ty jsi ten muž, kterého jsme vybrali, aby vyplnil zvláštní úkol! Od této chvíle ho nazýváme ‘mužem, na kterého byla položena ruka.’“

Tento výraz objasňuje Binumarijcům význam velmi důležitého slova ‘mesiáš’. Desmond ho ve svém překladu použil. Poté procházel Sisia vesnicí a vyprávěl lidem: „Víte, co jsme dneska překládali? Přišli jsme na to, jak objasnit slovo mesiáš. Znamená to “muž, na kterého Bůh položil svou ruku.’“ Lidí se zmocnil úžas: „Je to pravda? Takže toto slovo má skutečný význam?“ Je to krásný příklad toho, jak bohatství a vyjadřovací prostředky vlastního jazyka otvírají lidem Boží Slovo.

Podle vyprávění Desmonda Oatridgese, Papua – Nová Guinea

Překladatelka Bible Chris Kilhamová se divila novému výrazu, který právě slyšela od své australské pomocnice Mabel, která patří k národu Wik-Munkan a pomáhá Chris zvládnout jejich jazyk.

„Chaapar theetath“ znamená v doslovném překladu „dát za někoho svou krev“, ale co to vlastně vyjadřuje? Chris poprosila svou pomocnici, aby ji to objasnila. „No,“ Mabel se zamyslela, „dnes už to nikdo nedělá.

Dřív to dělali mladí muži, když si chtěli vzít některou dívku za ženu. Mladý muž šel za otcem té dívky a prosil ho o svolení ke svatbě. Otec mladému muži řekl: ‘Pojď sem, píchnu tě kopím a potom si můžeš mou dceru vzít.’ Nato musel mládenec otci nastavit obnažené stehno, dívčin otec vzal dlouhé kopí a píchnul jím muže do stehna. Když pak otec spatřil vytékající krev, řekl: ‘Dobře, dal jsi svou krev, nyní si můžeš vzít mou dceru za ženu.’ Odtud pochází výraz ‘Chaapar theetath’, mládenec dal svou krev, aby si mohl vzít dívku za ženu.“

Když to Mabel takto Chris objasnila, bylo jí okamžitě jasné, že zde narazila na výraz, který na pozadí starého zvyku úžasně ilustruje biblický princip vykoupení. Také Ježíš byl připraven dát svou krev za svou nevěstu – Církev, aby ji pro sebe získal. Znamená to tedy, že tento výraz sehraje při překladu Bible v mnoha pasážích velmi důležitou roli.

Podle vyprávění Chris Kilhamové, Austrálie

Měl by se překladatel zajímat také o náboženství lidí, mezi kterými pracuje? Jako křesťanovi mu to nepřipadá příliš atraktivní a jako misionáři mu zvlášť záleží na tom, aby se lidé svého náboženství vzdali. Přesto se studiu jejich náboženství nebude vyhýbat. Ono se totiž odráží také v jazyce daného národa a překladatel potřebuje při překladu biblických výrazů slovní zásobu spojenou s náboženstvím.

Studium náboženských představ lidí tedy neodmyslitelně patří k přípravám na samotný překlad. To však samozřejmě neznamená, že by se i sám překladatel musel účastnit náboženských tradic a zvyků, také mu to nezabraňuje vydat svědectví o své vlastní víře. Nejprve však musí náboženský svět daného národa důkladně prozkoumat, aby tak pronikl do všech detailů a poznal význam jednotlivých pojmů.

Regina Blassová, překladatelka pro národ Sissala ve státě Burkina Faso (Horní Volta), napsala zprávu o svém výzkumu: „Výsledkem několikaměsíční práce je seznam popisující představy Sissalů spojené s duchovními bytostmi. Je to velice potřebné pro překlad klíčových biblických pojmů, jako jsou Duch Svatý, démoni, andělé aj. Pro ilustraci uvádíme malou ukázku z tohoto seznamu:

Dúmá

Dúmá je duch žijícího člověka. Může ho však opustit a stát se viditelným. Člověk bez dúmy i dúmá bez člověka nemůže trvale žít. Pokud se tedy zdržuje někde mimo lidské tělo, je nutné, aby byl znovu polapen. Nošením magického náramku může člověk zabránit tomu, aby ho dúmá opustil. Při úmrtí člověka se dúmá promění na léló.

Léló

Léló je duch zesnulého. Přebývá v říši zesnulých, která se nachází pod zemí. Duchové léló jsou ve spojení s duchem země, který jim dal také svolení ke vstupu do říše mrtvých. Lidé žijící na zemi mohou prostřednictvím určitých obětí navázat spojení s duchem léló. Existují však také někteří duchové léló, kterým nebyl vstup do říše mrtvých povolen z důvodu jejich špatných skutků vykonaných během pozemského života. Z nich se pak stávají bloudící duchové, kteří se mísí s přírodními duchy, nemají žádný domov a nazývají se kántómó.

Kántómó

Kántómó může být duchem věcí z přírody, jako jsou stromy, řeky, kameny atd., nebo také duchem zemřelého člověka, který nebyl přijat do říše zesnulých. Kántómó mohou být dobří nebo zlí. Zlí Kántómóvé mohou způsobit lidem mnoho škody, a proto se jich lidé právem velmi obávají. Kántómó může dokonce bydlet v člověku žijícím zde na zemi. Člověk, který je posedlý Kántómem nereaguje normálně.

Tyto výrazy Sissalů nám poskytují opěrné body při překladu názvů nadpřirozených bytostí vyskytujících se v Bibli. Pro označení démonů jsme použili výraz Kántómó a výraz ‘Boží Dúmá’ pro označení Ducha Svatého.“

Samozřejmě, že se výrazy Sissalů zcela nepřekrývají s biblickými termíny, ale určitě vedou k lepšímu porozumění. Biblické příběhy pak musí dát těmto výrazům nový obsah. Ani v češtině tomu není jinak. Pro mnoho věcí, které nemají s biblickým pojetím nic společného, se hlavně v hovorové češtině používá slovo ‘duch’. Řeckým slovem ‘pneuma’, které užili pisatelé Nového Zákona, jejich současníci z řad pohanů označovali jevy svého náboženství. Teprve z kontextu biblických vyprávění čtenáři pochopili, že stejnými výrazy míní křesťané něco úplně jiného.

Výběr vhodných slov z náboženství daného národa není jednoduchou záležitostí. Překladatel se musí v prvé řadě vyhnout tomu, aby překladem nevnesl do biblické zvěsti falešné představy. Stává se také, že se žádné z prozkoumaných slov pro biblický překlad nehodí a musí se vytvořit zcela nové slovo. Důležité je však to, aby překladatel věděl, jaká slova má k dispozici a co které z nich znamená. Jenom tehdy může být jeho výběr správný.

Podle vyprávění Reginy Blassové, Burkina Faso

V listu Jakuba 3,5 čteme: „Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les!“ Mohli bychom si pomyslet, že je velmi jednoduché přeložit tento verš lidem, kteří jsou zvyklí vařit na otevřeném ohni a žijí uprostřed nekonečných lesů. Také výběr vhodných výrazů nebyl žádný problém, ale proč se na mne Manuel tak divně dívá?

Brzo jsem na to přišla. V pralese totiž nedochází k tomu, aby se les vznítil. Je totiž příliš vlhký a každý to zde moc dobře ví. Jakub používá toto přirovnání, aby zdůraznil, jak ničivý účinek mohou mít naše unáhleně vyslovená slova.

Doslovný překlad do kečuánštiny by to však v žádném případě nezdůraznil, spíše naopak. Lidé by si mysleli, že Jakub nevěděl, o čem mluví, a proto by ho nebrali moc vážně. Tento příklad nám ukazuje, že pro překlad nestačí znát pouze jazyk, ale že je velmi potřebné poznat také způsob života lidí a prostředí, ve kterém žijí.

Christa Tšdterová, Peru

Společně s mým pomocníkem z národa Gahuku jsme dokončili překlad 5. kapitoly I. listu ke Korintským. Pavel zde dává věřícím v Korintu pokyny, jak se chovat vůči muži, který žije nemorálním životem. V 6. verši se říká: „Nevíte, že trocha kvasu celé těsto prokvasí?“ Trpělivě jsem svém pomocníkovi vysvětloval vše o kvasu a jeho funkci při výrobě chleba. On však rezignovaně zavrtěl hlavou a povídá: „Můžeme to takto přeložit, když na tom trváš, ale myslím si, že to lidé nepochopí. Oni totiž nevědí, jak se peče chléb, a vůbec nemají ponětí o kvásku a jeho funkci. Jak pak mají porozumět tomu, co říká Pavel?

 Ale …,“ najednou mu hlavou proletěla myšlenka, které se chytil a řekl, „je ještě jiná možnost. Když zabíjíme zvíře, nachází se v jeho těle taková část, kterou nikdy nenařízneme, neboť bychom tím znehodnotili ostatní maso.“ Došlo mi, že má na mysli žluč. A také mi bylo jasné, že našel velice vhodný příklad vycházející z kultury jeho národa. „Můžeme to tak přeložit,“ pokračoval, „žluč je sice nepatrná část, ale pokud se jen kousek uvaří společně s masem, je celý pokrm hořký a nedá se jíst. Vy o tom nevíte?“

O správnosti své verze byl pevně přesvědčen, ale já jsem přesto podotkl: „Ale jak to uděláme s následujícím veršem, ve kterém Pavel říká, že máme starý kvas odstranit?“ „Oh, to není těžké,“ odvětil. Potom mi vysvětlil, že jeden z obyčejů národa Gahuku spočívá v označování špatných lidských vlastností slovem žluč a dodal: „Můžeme jednoduše říct: ‘Odstraňte tuto ohavnou věc ze svého středu, a pak budete opravdu chutným pokrmem’.“ Chvíli jsem o jeho návrhu přemýšlel, potom jsem si o tom promluvil s ostatními kolegy.

Nakonec jsem byl i já přesvědčen, že jsme našli velmi výstižnou náhradu pro biblický ‘kvas’, hlavně proto, že Ghakuové tyto verše správně pochopí. O přípravě masa toho totiž ví, na rozdíl od pečení chleba, hodně.

Ellis Deiblerová, Papua – Nová Guinea

Kdopak by neznal podobenství z Matouše 7,24-27, ve kterém Pán Ježíš přirovnává ty, kteří jeho slovo slyší a jednají podle něj,  k moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. Kdo však podle slyšeného slova nejedná, je připodobněn k muži hloupému, který postavil svůj dům na písku. Toto podobenství je pro nás tak srozumitelné a jednoznačné, že dokonce proniklo jako přísloví do hovorové řeči. Také lidem v době Pána Ježíše bylo jasné, že nikdo není tak hloupý, aby postavil svůj dům na písčitém základě.

Překladatele Bible Blaina Turnera proto v Papui – Nové Guineji překvapilo, že jeho spolupracovníci spatřovali při překladu do jazyka Manam v tomto úseku Písma svatého problém. „Všichni se budou smát, když přeložíme, že moudrý muž staví svůj dům na skále,“ protestovali. Nakonec Blainovi přece jen došlo, že by to byl, vzhledem ke způsobu výstavby domů u Manamů, opravdu nesmysl. Oni totiž své dřevěné domky stavějí na sloupech, aby je ochránili před záplavami a různou havětí. Kdyby však tyto sloupy postavili na skále, měl by dům malou stabilitu a první větší bouře s vichrem by takový domek strhla. Nosné sloupy se zapouštějí hluboko do měkké půdy, tím se zajišťuje stabilita domku. Doslovný překlad podobenství by Manamy spíše zmátl, než aby jim Ježíšovu výpověď objasnil.

Jakým způsobem tedy toto místo přeložit? Obrátit Ježíšova slova a moudrým nazvat toho, kdo staví na písku, jsme rovněž nechtěli, neboť tak to Ježíš neřekl. Kromě toho by ani sloup zasazený do písku příliš dobře nedržel. Teprve po dlouhých diskuzích byla dána přednost neutrálnímu řešení. Moudrý muž staví svůj dům na pevném základě. Tato výpověď je jasná a srozumitelná také pro národ Manamů.

Blaine Turner, Papua – Nová Guinea