Jedno zmáčknutí a ozval se příběh o uzdravení Petrovy tchyně, namluvený v jazyce Wobé: „… a Ježíš poručil horečce a ta ji opustila…“ Nahráli jsme prvních 10 přeložených kapitol Lukášova evangelia, abychom náš překlad ověřili mezi lidmi z kmene Wobé, kteří neuměli číst. Během návštěv jsme našim přátelům a známým přehrávali nahrávky a ověřovali si, zda příběhům opravdu porozuměli a zda jsme použili slova jazyka Wobé správně.

K příslušníkům kmene Wobé se na návštěvu chodí zásadně večer a nejlépe po předchozím ohlášení. Na jeden večer jsme se tedy ohlásili u rodiny Anatola, mladého evangelisty. Ještě než jsme vstoupili do domu, zjistili oba moji průvodci, že něco není v pořádku. Ve spoře osvětleném pokoji jsme našli několik příbuzných z okolních vesnic. Určitě nepřišli proto, aby naslouchali příběhům z Lukášova evangelia. Také jsme neslyšeli obvyklé hlasité přivítání: „Ao sneo, ao sneo.“ Pozdravy zněly přidušeně a Anatol nám dal na srozuměnou, že dnes jen sotva budeme moci pustit svou pásku. Když jsme vstoupili dál, uviděli jsme Moku, tchyni staršího bratra Jeana, jak napolo sedí, napolo leží na dřevěné židli, těžce dýchá a oči se jí horečkou jen lesknou.

Stáli jsme zde před trpícím člověkem s nahranými příběhy o Ježíši. Máme této nemocné ženě upřít radostné poselství o naší spáse? Jednoduše jsem nebyla schopna odejít pryč. Vždyť právě v takovéto situaci má Boží Slovo co říct. Poprosila jsem tedy pána domu o svolení k přehrání alespoň dvou nebo tří příběhů. Mé prosbě vyhověl.

Kolemstojící, ačkoli se jednalo o jejich jazyk, jen stěží zaslechli první slova příběhu o uzdravení Petrovy tchyně. Najednou však jejich tlumený hovor ustal a příběh zcela upoutal jejich pozornost. „To je úplně stejné jako u nás!“ vykřikl jeden z nich. Když jsem pak nahrávku  zastavila, začali někteří z hostů volat: „Ještě dál!“ Tak pokračovalo povolání rybářů, uzdravení malomocného, uzdravení ochrnutého (všechno z Lukáše, 5. kap.). Lidé napjatě naslouchali.

Pociťovali jsme přítomnost Pána Ježíše. Po vyslechnutí několika dalších příběhů jsem pochopila, že teď je ta správná chvíle, abych staré paní navrhla, že se s ní budu modlit. Ježíš je stále stejný dnes jako v době Nového Zákona. Proč by neměl i v této situaci projevit svou sílu a lásku? Vysvětlila jsem přítomné rodině, co mám v úmyslu a oni souhlasili. Položila jsem tedy na ženu ruce v pevné důvěře, že Boží Slovo platí i zde pod africkou oblohou plnou hvězd. Prosila jsem Pána o odpuštění jejich i našich vin, prosila jsem, aby Bůh oslavil své jméno mezi těmito lidmi tím, že Moku uzdraví.

Potom jsme v tichosti sbalili své věci. Sténání Moky trochu ustalo a my jsme si pomysleli, že bude v noci dobře spát. Na ověření správnosti našeho překladu nebylo za těchto podmínek ani pomyšlení. Teprve později jsem si uvědomila, že díky mým častým modlitbám došlo ke zcela jinému ověření biblického textu. Vyslyší Bůh mou modlitbu a bude i v této situaci stát za svým Slovem?

Celý týden jsme nedostali od Anatola a jeho rodiny žádnou zprávu. Když nás však později navštívil, mohli jsme z jeho obličeje vyčíst radost. Moka šla již den po naší návštěvě na pole a sklízela rýži. Společně jsme děkovali Bohu, že náš překlad pro kmen Wobé byl potvrzen způsobem, který byl pro nás mnohem důležitější a povzbudivější, než všechna chvála a uznání z lidských úst.

Christa L., Pobřeží slonoviny

Photographer: Heather Pubols & Zeke du Plessis