Kolik je hodin?

Zamyslete se, jak často se díváte v průběhu jednoho dne na hodinky?  Vyžadujeme od lidí přesnost a jsme v našem západním světě odkázáni na to, že se každý řídí podle hodin. Ale ne u všech národů je tomu tak. Pygmejové z kmene Baka, sběrači a lovci obývající lesy východního Kamerunu, nevlastní ani hodiny, ani kalendář. Pro své potřeby mají vlastní metody určování času.

Bakaové sice znají přejatá slova ze sousedních jazyků pro hodinu, týden a rok, ale sotva kdy je používají. Při určování času se řídí pomocí událostí v jejich okolí, to znamená v pralese. Jejich nejoblíbenější potravinou je med lesních včel. Vědí přesně v jakých stromech ho mohou najít, protože pozorují chování včel. Přitom zjistili, že bzučení včel nezní vždycky stejně. Tato skutečnost se odráží v některých výrazech, které používají pro určování času. Říkají například:

                        mákelo           za ranního bzučení

                        mónogombe  za bzučení brzkého odpoledne nebo

                        mójémbo        za večerního bzučení.

Když nějaký Baka vypráví, že jde do pralesa za určitým účelem, skoro každé jeho slovo v sobě zahrnuje časový údaj. Tak může rodina lovce z daného slova rozpoznat, zda se hlava rodiny vrátí ještě téhož večera nebo až po několika dnech. V případě, že se stěhují všichni obyvatelé vesnice, mohou se bez obtíží dohodnout na tom, zda někde pouze přenocují nebo zda tam chtějí zůstat delší dobu. Zde jsou dva příklady:

                        gbegbele         výlet do lesa a návrat téhož dne,

                        mbosa             pobyt na dvě nebo tři noci, před pokračováním cesty.

Také o svém věku mohou Bakaové mluvit, i když jejich datum narození není přesně zaznamenáno. Mohou se odvolávat na určité události ve svém životě. Jednou mi jeden muž vyprávěl, že přišel do vesnice, „poté, co skolil své první prase.“ Je tedy možné mluvit o určitém časovém bodě bez použití hodin nebo kalendáře.

Kath Higgensová, Kamerun