/Martha Duffov / Peru.
Boží pomoc na startu
Náš hydroplán se vznesl z hladiny řeky doprovázen mohutnou záclonou vodní pěny. Udělala jsem si pro dlouhý let nad pralesem pohodlí. Pozorovala jsem, ponořena v myšlenkách, monotónní krajinu pode mnou. Vzpomínky na jednu událost se najednou vynořily tak zřetelně, jako by se to stalo včera. Jednalo se o let podobným letadlem před více než dvaceti lety. Teprve před měsícem jsem dorazila do Peru. Mně a mé partnerce Rút byla přidělena práce mezi kmenem Amuesha. Pilot Jim Price nás poprvé dopravil na území kmene. Byl to den, na který jsem po celé roky mé přípravy čekala. Už v patnácti letech jsem dala svůj život Bohu k dispozici. Chtěla jsem mu sloužit, ať mě povede kamkoli. A nyní to přišlo.
A river runs through the mountains of Peru. 
Letěli jsme mnoho mil nad nekonečnými nížinami, pod námi se rozprostíral hustý koberec pralesa, jen sem tam přerušený zvlněným tokem řeky. Potom začalo letadlo klesat. Koruny stromů se stále více přibližovaly. Konečně jsme se dostali do lesního průseku mezi obrovským územím pralesa a přistáli jsme na průzračné hladině řeky Palzacu. Zatímco se letadlo přibližovalo ke břehu, seběhli se indiáni z vesnice, aby pozorovali tuto neobyčejnou událost.
Ještě nikdy předtím jsem neviděla indiány Amuesha. Když tam tak najednou stáli, postavy s tmavou pletí a olověně černými vlasy, oblečeni v dlouhých tmavých šatech, dostala jsem náhle strach. Pilot pevně směroval letadlo ke břehu. Když jsem pak šplhala na plovoucí ponton letadla, abych mohla přeskočit na pevninu, podlamovala se mi kolena a byla tak měkká jako voda pode mnou. „Pane, mám strach vstoupit na tuto zemi,“ tiše jsem se modlila. Věděla jsem až příliš dobře, že tady nejsme jen na krátké návštěvě. Pilot nám pomůže vybalit a instalovat náš provizorní přístroj pro rádiové spojení. Potom znovu vyšplhá do své kabiny a odletí zpět. Rút a já zde v pralese zůstaneme s těmito lidmi samy. Neznáme žádné slovo z jejich jazyka. „Pane, mám strach,“ to byla má jediná myšlenka.
Přesto všechno jsem věděla, že tato indiánská vesnice je cílem celého mého dosavadního života. S trochou víry, která se ve mně v tomto momentu probudila, jsem vyskočila na pevninu. Indiáni stáli tiše s nicneříkajícími obličeji opodál na okraji lesa. Zatímco jsem tak bezmocně postávala na břehu, přišlo ke mně malé děvčátko. Bůh viděl mé rozpoložení a poslal mi pomoc, kterou jsem v tomto okamžiku tak naléhavě potřebovala. Vzalo mě, pravděpodobně první bílou ženu, kterou kdy v životě potkalo, za ruku a z jeho úst vycházel bezstarostně proud cizorodých hlásek, kterým jsem nerozuměla. Ale bylo jasné, že se snaží ke mně chovat přátelsky. Přesně tohle jsem v té chvíli potřebovala. Byl zde někdo, kdo mě přijal a přivítal. Tímto překrásným způsobem mi Pán daroval Šane, která se měla brzo stát mou učitelkou jazyka a nejlepší přítelkyní.
Zatímco jsme se blížili k vesnici, držela mě stále za ruku. Tam mi ukázala malou chatrč s rákosovou střechou a bambusovými stěnami. To měl být můj první domov u kmene Amuesha. Šane ke mně dál hovořila, ačkoli jsem jí nerozuměla a nemohla jsem jí odpovědět. V tento den jsem si oblékla pestře zdobenou sukni a doufala jsem, že se bude indiánům líbit. Nemýlila jsem se. Šane projížděla rukou po sukni. „Cohuen,“ říkala „cohuen“. Nevěděla jsem sice, co „cohuen“ znamená, ale z výrazu jejího obličeje jsem vyčetla, že se jí sukně líbí. To musí určitě znamenat „hezká“, myslela jsem si. Později jsem zjistila, že tomu tak skutečně je.
Šane se očividně snažila přiblížit mi svou řeč tak rychle, jak jen to půjde. Ještě než jsme dorazili k domku, ukázala na dravého ptáka, který kroužil nad korunami stromů a řekla: „Tse’m.“ Bezpochyby to bylo označení právě pro něj. Takto mi přiblížila první dvě slova svého jazyka. „Cohuen“ nebylo pouze potřebné a často používané slovo, ale přešlo také do překladu výrazu „evangelium“: „Cohuen Nonets“ – „Dobrá zpráva“. Také slovo „tse’m“ našlo své místo v překladu pro kmen Amuesha.
S vděčností vzpomínám na Boží přátelskou pomoc tento první den. Během dlouhých let trpělivého učení a překládání jsem ji mohla stále znova prožívat. Stejně tak věrně jako v prvních okamžicích se o mě Bůh staral den za dnem a dovolil mi v každé nouzi zakusit svoji pomoc. „Děkuji, Pane, za všechnu tvoji věrnost.“