Překlad Bible – poslání, které má něco do sebe.

Je překlad vůbec nutný?

Tato otázka je oprávněná, neboť u překladu Bible se jedná o značné časové a finanční nasazení. Proto je důležité vědět, zda je toto nasazení opravdu smysluplné a nutné. Wycliffovi překladatelé Bible vynakládají na zodpovězení této otázky mnoho úsilí a pečlivosti.

Na mnoha územích, převážně v Africe a Asii, není výjimkou, že lidé ovládají dva nebo více jazyků, protože několik národů žije společně na malém území a mají spolu neustále co do činění. Tito lidé mluví převážně kromě svého mateřského jazyka ještě národním jazykem své země. Vytvářet překlad Bible pro malou národnostní skupinu, která může bez problémů pochopit biblickou zvěst i v jiném jazyce, by byl nesporně těžko zdůvodnitelný luxus. Každopádně však není dobré dělat ukvapené závěry. Je sice docela možné, že tito lidé zcela plynně a bez problémů hovoří v národní řeči na trhu, když chtějí usmlouvat cenu brambor nebo když se hádají ohledně komunální politiky. To však ještě zdaleka neznamená, že opravdu pochopí knihu, jakou je Bible, v níž je zahrnuto tolik různých témat, týkajících se všech možných oblastí života. Záleží na tom, jak rozsáhlé jsou ve skutečnosti znalosti druhé řeči. Překladatelé Bible kladou velký důraz na objasnění této otázky ještě před započetím vlastních překladatelských prací. K překladu Bible do mateřského jazyka se přistupuje teprve tehdy, když je opravdu jasné, že pro větší skupinu obyvatelstva nepřichází v úvahu překlad Bible v jiném jazyce a že mateřský jazyk zůstane i v budoucnu nejdůležitějším komunikačním prostředkem těchto lidí.

Musíme ovšem brát na zřetel fakt, že při čtení Bible nehraje roli pouhé porozumění. Přestože se mnoho lidí u nás učilo po léta cizí jazyk, kupříkladu angličtinu, francouzštinu nebo latinu, upřednostňují Bibli ve své vlastní řeči. Druhý jazyk zůstává přece jenom stále tím „cizím“ jazykem. Nemluvíme nadarmo o své vlastní řeči jako o „mateřském“ jazyce. Je to řeč, ve které jsme vyrůstali, ve které myslíme, sníme, je nám důvěrně známá, je to řeč srdce. Právě proto je mateřský jazyk tím nejvhodnějším pro vyjádření Božího slova, které je velmi osobní a míří přímo k srdci člověka. Toto platí ještě ve větší míře, pokud jsou s cizím jazykem spojeny nepříjemné zkušenosti nebo předsudky – může se jednat o jazyk znepřáteleného sousedního kmene nebo nenáviděné koloniální nadvlády. Zmíněné skutečnosti mohou vést k tomu, že se i přes dvojjazyčnost lidí přistoupí k překladu Bible do jejich mateřského jazyka.

Otázka, zda se překlad Bible vyplatí vzhledem k vynaloženým nákladům, se nabízí zejména u malých národnostních skupin. Tak například v Brazílii zjistili pracovníci Wycliffovy misie, že skupina indiánů Banawá čítá pouhých 100 lidí. Přesto se jeden americký manželský pár rozhodl zahájit překladatelské práce i pro tento národ. Je to marnotratnost, když tento manželský pár soustředil svou práci na pouhých 100 lidí? Bližší výzkumy ukázaly, že kmen Banawá žije ve velmi odlehlé části pralesa a jen málokdo z obyvatel mluví portugalsky. V jejich blízkosti neprobíhaly žádné misionářské aktivity a už vůbec se nedalo mluvit o přítomnosti nějakého misionáře, který by ovládal jejich jazyk. Je sice pravda, že se nějaký evangelista mohl pokusit o zvěstování evangelia pomocí překladatele, ale co by se pak v budoucnu stalo s nově získanými křesťany? Je vůbec možné, aby se také duchovní poradenství, výstavba sboru a výuka náboženství uskutečňovaly za pomocí překladatele? Určitě ne! V této situaci bylo nasazení překladatelů Bible opravdu velmi smysluplným krokem k dosažení cíle – zřízení samostatného sboru uprostřed kmene Banawá.

Těžší bylo rozhodování u malého národa Yale v Irian Jaya (Indonésie). Právě tam působili misionáři, o sbor se staral vzdělaný kazatel. Byl zde překlad Bible vůbec potřebný? Odpověď na tuto otázku přišla od misijní společnosti, která již v té době mezi lidmi Yale pracovala. Spolupracovníkům této misijní společnosti bylo jasné, že se místní sbory mohou pevně postavit na vlastní nohy jen tehdy, když budou mít překlad Bible ve své vlastní řeči. Jejich pozvání pak přimělo jeden německý manželský pár k přistěhování se k národu Yale, aby tam mohl začít pracovat na překladu Nového Zákona. O správnosti tohoto kroku se mohli mnohokrát přesvědčit, například když zjistili, že samotní kazatelé, kteří absolvovali biblickou školu v národní řeči, pochopili některé biblické pravdy jen velmi povrchně nebo vůbec ne.

Rozhodnutí ohledně jazyka Thakali v Himalájích dopadlo jinak. Tento národ žije téměř výhradně obchodováním. Díky jejich častým cestám a kontaktům s jinými národy mluví většina obyvatel dvěma i více jazyky. Kromě toho bylo zjištěno, že mladá generace sotva ještě používá jazyk svého národa. Tyto skutečnosti vedly k závěru, že v tomto případě není překlad Bible potřebný.

Z těchto informací vyplývá, že prvním krokem k překladu Bible je důkladný průzkum jazykové situace. Většinou je nezbytné podniknout cestu do dané oblasti, protože spolehlivých informací týkajících se jazykových podmínek je nedostatek. Tyto výzkumy vyžadují vysokou míru odbornosti, což vedlo některé pracovníky Wycliffovy misie k speciálnímu vzdělávání se v tomto oboru. Dá se říci, že jsou to průzkumníci, kteří poznávají před nasazením samotných překladatelů Bible terén, aby je ujistili, že jejich služba bude smysluplnou investicí, sloužící k budování Božího království.

A boy reads a copy of the Keliko New Testament.