Měl by se překladatel zajímat také o náboženství lidí, mezi kterými pracuje? Jako křesťanovi mu to nepřipadá příliš atraktivní a jako misionáři mu zvlášť záleží na tom, aby se lidé svého náboženství vzdali. Přesto se studiu jejich náboženství nebude vyhýbat. Ono se totiž odráží také v jazyce daného národa a překladatel potřebuje při překladu biblických výrazů slovní zásobu spojenou s náboženstvím.

Studium náboženských představ lidí tedy neodmyslitelně patří k přípravám na samotný překlad. To však samozřejmě neznamená, že by se i sám překladatel musel účastnit náboženských tradic a zvyků, také mu to nezabraňuje vydat svědectví o své vlastní víře. Nejprve však musí náboženský svět daného národa důkladně prozkoumat, aby tak pronikl do všech detailů a poznal význam jednotlivých pojmů.

Regina Blassová, překladatelka pro národ Sissala ve státě Burkina Faso (Horní Volta), napsala zprávu o svém výzkumu: „Výsledkem několikaměsíční práce je seznam popisující představy Sissalů spojené s duchovními bytostmi. Je to velice potřebné pro překlad klíčových biblických pojmů, jako jsou Duch Svatý, démoni, andělé aj. Pro ilustraci uvádíme malou ukázku z tohoto seznamu:

Dúmá

Dúmá je duch žijícího člověka. Může ho však opustit a stát se viditelným. Člověk bez dúmy i dúmá bez člověka nemůže trvale žít. Pokud se tedy zdržuje někde mimo lidské tělo, je nutné, aby byl znovu polapen. Nošením magického náramku může člověk zabránit tomu, aby ho dúmá opustil. Při úmrtí člověka se dúmá promění na léló.

Léló

Léló je duch zesnulého. Přebývá v říši zesnulých, která se nachází pod zemí. Duchové léló jsou ve spojení s duchem země, který jim dal také svolení ke vstupu do říše mrtvých. Lidé žijící na zemi mohou prostřednictvím určitých obětí navázat spojení s duchem léló. Existují však také někteří duchové léló, kterým nebyl vstup do říše mrtvých povolen z důvodu jejich špatných skutků vykonaných během pozemského života. Z nich se pak stávají bloudící duchové, kteří se mísí s přírodními duchy, nemají žádný domov a nazývají se kántómó.

Kántómó

Kántómó může být duchem věcí z přírody, jako jsou stromy, řeky, kameny atd., nebo také duchem zemřelého člověka, který nebyl přijat do říše zesnulých. Kántómó mohou být dobří nebo zlí. Zlí Kántómóvé mohou způsobit lidem mnoho škody, a proto se jich lidé právem velmi obávají. Kántómó může dokonce bydlet v člověku žijícím zde na zemi. Člověk, který je posedlý Kántómem nereaguje normálně.

Tyto výrazy Sissalů nám poskytují opěrné body při překladu názvů nadpřirozených bytostí vyskytujících se v Bibli. Pro označení démonů jsme použili výraz Kántómó a výraz ‘Boží Dúmá’ pro označení Ducha Svatého.“

Samozřejmě, že se výrazy Sissalů zcela nepřekrývají s biblickými termíny, ale určitě vedou k lepšímu porozumění. Biblické příběhy pak musí dát těmto výrazům nový obsah. Ani v češtině tomu není jinak. Pro mnoho věcí, které nemají s biblickým pojetím nic společného, se hlavně v hovorové češtině používá slovo ‘duch’. Řeckým slovem ‘pneuma’, které užili pisatelé Nového Zákona, jejich současníci z řad pohanů označovali jevy svého náboženství. Teprve z kontextu biblických vyprávění čtenáři pochopili, že stejnými výrazy míní křesťané něco úplně jiného.

Výběr vhodných slov z náboženství daného národa není jednoduchou záležitostí. Překladatel se musí v prvé řadě vyhnout tomu, aby překladem nevnesl do biblické zvěsti falešné představy. Stává se také, že se žádné z prozkoumaných slov pro biblický překlad nehodí a musí se vytvořit zcela nové slovo. Důležité je však to, aby překladatel věděl, jaká slova má k dispozici a co které z nich znamená. Jenom tehdy může být jeho výběr správný.

Podle vyprávění Reginy Blassové, Burkina Faso