Misionář Albert Hoffmann žil v Nové Guinei. Pro překlad do jednoho z domorodých jazyků hledal dlouho a bezvýsledně výraz pro slovo ‘naděje’.

Sděluje: „Spokojili jsme se se slovem ‘čekat’, ale jak málo jsme tím mohli říct“. V roce 1909 jsme opět vycestovali do Nové Guineje a naše tři děti zůstaly v Evropě. O jeden a půl roku později nám Bůh daroval syna. Ale když mělo dítě téměř rok, těžce onemocnělo a zemřelo. Když jsem na druhý den dopoledne stloukal rakev a slza za slzou skrápěla desky, jeden domorodec mě soustředěně pozoroval.

Konečně soucitně začal:

„Tvůj syn zemřel, odejdete teď?“

„Ne.“

„Ale vy také zemřete, co potom budou dělat vaše děti?“

„Ty jsou v Boží ruce.“

„O Hoffmanne“, řekl domorodec, „ co jste vy křesťané za lidi! Vy máte jiné srdce, než my.

Vy můžete vidět za horizont, že ano?“

„Ano, můj příteli, to můžeme“, řekl jsem.

A přitom mi přišlo na mysl řešení našeho překladatelského problému:

Vidět za horizont – to je to pěkné slovo pro ‘naději’.

 

 

Pramen: Životní vzpomínky Alberta Hoffmanna.

Překlad: Jana Mrozková