„Konečně zase nějaký jednoduchý, bezproblémový verš,“ pomyslel jsem si, když jsme při překladu příběhu o uzdravení člověka postiženého dnou došli až k verši 9 ze druhé kapitoly Markova evangelia: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“

Bez dlouhého přemýšlení jsme přeložili „lože“ slovem „ode“, neboť takto nazývají Igbiraové, žijící v Nigérii, své místo na spaní. Když jsme však jednou měli možnost takovou „ode“ vidět, začaly v nás vrtat pochybnosti o správnosti naší volby. Jedná se totiž o pouhé vyvýšení podlahy udusané z hlíny. Touto podnoží není vůbec možné hýbat, navíc by byla pro přenos příliš těžká. Ježíš tedy nemohl přikázat nemocnému, aby vzal svou „ode“ a šel domů, tento překlad by vedl k nepochopení jinak zcela jasného textu.

Zkusili jsme tedy použít slovo „iveedi“, kterým Igbiraové označují importované postele s kovovým rámem. „Vezmi svou „iveedi“ a běž domů,“ jak jim to asi bude znít? Když jsme vyjádření prověřovali, zeptal se náš posluchač velmi překvapeně: „Oni už tehdy měli takové moderní postele?“ Tedy i z angličtiny odvozené slovo se ukázalo jako nevhodné, protože není dost všeobecné. Označuje totiž kovovou konstrukci postele dovážené z Japonska.

Nezbylo nám tedy nic jiného než typicky africký výraz „uvene“ (žíněnka, rohož). Konečná, precizně formulovaná verze tedy zněla: „Sroluj svou rohož a běž domů!“ Tímto byl pro nás problém vyřešen, pro Igbiray však zdaleka ne. Jednoho dne jsme totiž zpozorovali na tváři muže, který tento příběh slyšel poprvé, údiv. Na mé následné otázky odpověděl: „Je to opravdu zázrak, že se rohož neprotrhla, když na ní tito čtyři muži nesli svého nemocného přítele a pak ho spouštěli přes otvor ve střeše.“ Rohož slouží ke spaní, ale k transportu raněných je příliš slabá. Kdyby tedy v textu zůstalo slovo „uvene“, považovalo by mnoho Igbiraů za zázrak, že se rohož neprotrhla. Takto by byla odvedena pozornost od skutečného zázraku uzdravení. Museli jsme tedy dál pátrat po vhodném výrazu pro slovo „lože“.

Teprve po měsících jsme narazili na slovo „odooro“, které může být přeloženo jako „nosítka“. Vyrábí se ze starých zbytků látek a hadrů a poté je připevněna na dvě tyče. Takto je možné ve dvou nebo ve čtyřech nemocného pohodlně přenést. Mohli jsme si tedy oddechnout. Nahradili jsme slovo „rohož“ výrazem „nosítka“ a byli jsme rádi, že uzdraveného konečně můžeme poslat domů: „Sroluj svá nosítka a běž domů!“

Jednoho dne nám však byla dána otázka: „Proč si musel ten muž nosítka svinout a odnést zpět domů?“ „No a co dělá rozumný člověk s takovými nosítky?“ zeptal jsem se na oplátku. „To je přece jasné, staré hadry se vyhodí pryč,“ poučili mne. V textu tedy muselo dojít k další změně.

Nyní tedy zní Ježíšova výpověď v Matouši 9 a v Markovi 2 v jazyce Igbiraů takto: „Vstaň, vezmi svá nosítka a pak běž domů!“ Z výpovědi se dá usoudit, že staré hadry nezůstaly ležet v cizím domě, ale není zde ani jednoznačně řečeno, co se s nimi stalo. Nyní tedy Igbiraové chápou text přesně tak, jak ho vnímali čtenáři původního Markova a Matoušova evangelia v řečtině.

Hans J. Scholz, Nigérie