V demokratické republice Kongo překládalo několik křesťanů Markovo evangelium do místního jazyka Ngbaka. Nahlédl jsem na jejich návrh překladu a přitom mě napadlo, že pro návrh „odpustit“ byla použita dvě různá slova. Když ten, kdo odpustil, byl Bůh, používalo se slovo „ele“, když odpustil člověk, bylo to slovo „mboko“. Zdálo se mi to divné, tak jsem se zeptal domorodého spolupracovníka, zda to má nějaký význam. „Jistě“, odpověděl, slovo „ele“ znamená, že je něco odpuštěno a zapomenuto. Tak odpouští Bůh naši vinu. Ale když člověk jinému člověku odpustí něco zlého, přece si stále připomíná zlo, co mu bylo učiněno.

Proto používáme pro takovéto případy slovo  „mboko“. Znamená to tolik, co prominout.

 Už dlouhé roky používali křesťané obě tato různá slova pro odpuštění, protože odpovídala jejich přirozenému pochopení. Ukázal jsem překladateli toto místo v Bibli, kde je docela jasně poukázáno na to, že my máme odpouštět přesně tak, jak odpouští Bůh nám.

Teprve pak jsme se shodli na tom, že v překladu musíme v obou případech použít stejné slovo. Ale on mínil: „To bude ale těžké, skutečně “Ele“ – odpustit a zapomenout“.