V minulých měsících jsme pracovali na překladu nejdůležitějších příběhů ze Starého Zákona do jazyka indiánů Atschuar. Nyní byl nejvyšší čas texty ještě jednou ověřit. Tři indiáni nám byli ochotni pomoci. Manuel Kukuš, jeho bratr Juan a Ramón Salas právě absolvovali pastorský kurz švýcarské misie pro indiány. Teď se i se svými rodinami nastěhovali k nám do Wycliffova centra Yarinacocha. Všichni tři začali texty již dříve ověřovat, takže práce šla rychle kupředu. Našli jsme jen málo míst, která chtěli vylepšit.
O to silněji však příběhy působily na životy mých spolupracovníků. Ve druhém týdnu toho bylo na pana Manuela a Juana přespříliš. V úterý večer přišli k nám a „vylili“ nám svá srdce. Juan tvrdil, že už není dítětem Božím. Měl strach otevřít Nový Zákon, neboť si myslel, že ho bude Bůh na každé stránce obviňovat. Nemohl se dokonce už ani modlit, protože se obával, že ho pro jeho pokrytectví Bůh na místě usmrtí. Biblické texty Starého Zákona Juana i jeho bratra konfrontovaly se vším, co nebylo v jejich životě v pořádku. Jejich vyznání hříchů, které následovalo, mi vehnalo slzy do očí. Zatímco Juan vzlykaje vyznával své hříchy, položil mi Bůh na srdce, abych mu na jednom podobenství ukázal, že jsou jeho hříchy zcela odpuštěny a zapomenuty. Poprosil jsem ho, aby mi nadiktoval své hříchy, protože sám skoro neviděl. Popsal jsem dvě stránky a potom jsem přes ně červeně napsal: smazáno krví Kristovou. Také Manuel chtěl mít „seznam hříchů“. Potom jsme oba seznamy spálili a děkovali Bohu. Chtěl bych se pouze zmínit, že jejich problémy začaly tím, že oni nebo některé z jejich dětí byly léčeny šamanem, a tím se dostaly do silné závislosti na démonických silách.
Následujícího rána mi Juan řekl, že bolesti, které mnoho měsíců cítil po celém těle, téměř ustaly. Také veliká slabost, kterou v té době pociťoval, byla pryč. Velice nás to potěšilo. V prvních týdnech jsme s ním denně chodili na kliniky k prohlídkám. Juan říkal, že zná mnoho Atschuarů, kteří se nacházejí ve stejné situaci. Dal si tedy předsevzetí: „Chci jim říct: Tvá nemoc souvisí s tvým hříchem. Když se osvobodíš od všech hříchů, zmizí tvoje nemoc sama od sebe. Nechoď už nikdy k šamanům! Obrať se přímo na Boha!“
Boj však tímto neskončil. Příští sobotu jsem s nimi přeložil jednu rozhřešující modlitbu, kterou mohli i jiným pomoci ke svobodě. V noci z neděle na pondělí jsme zaslechli, jak se Atschuarové jeden po druhém modlí. Modlili se právě modlitbu, kterou jsme přeložili. Při překládání je tedy zasáhla přímo do srdce.
Příštího rána nám Juan vyprávěl jeden hrůzný sen, ve kterém viděl sám sebe, jak měl kolem beder něco jako gumové lano, ze kterého se nemohl uvolnit a ďábel ho stále více utahoval, až už vůbec nemohl dýchat. Kolem sebe viděl mnoho připoutaných lidí, kteří se nacházeli ve stejné situaci. Probudil se celý zpocený a zavolal na pomoc svého bratra a Ramóna. Potom se všichni tři muži a Ramónova žena modlili, dokud nebyl nepřítel zahnán pryč. Byli jsme moc rádi, že nehledali pomoc u nás, neboť co by dělali, kdybychom tady nebyli? Oni však věděli, odkud jim přijde pomoc. Další den mě Juan poprosil, zda bychom mohli přeložit Žalm 27, který se pro něho v posledních dnech stal moc důležitým: „Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?“
Gerhard Fast, Peru