Během života v africké vesnici může snadno vzniknout napětí mezi námi Evropany a domorodými obyvateli. Nemusí to mít přitom nic společného s nepřátelským postojem vůči nám nebo zvěstovanému evangeliu. Příčinou mohou být rozdílné pohledy na mnoho věcí.

Tak například lidé, mezi kterými pobýváme, žijí pouze přítomností. Nevytvářejí si žádné zásoby. To, co potřebují k jídlu, si přece každý den mohou přinést z pole. Není tady zima a na poli stále něco roste. Kromě toho také nemají k uskladnění potravin vhodné podmínky. Neznají ledničky a nevlastní ani žádné plechové dózy odolné vůči krysám. Musí jim tedy připadat divné, že si ve městě kupujeme mouku, olej a cukr do zásoby a pak z nich chceme šest týdnů čerpat.

Afričané mají určitě méně těžkostí s vyplněním Ježíšových slov, která říkají: „Neshromažďujte si poklady na zemi… Netrapte se zítřejším dnem, zítřek bude mít dost vlastních starostí.“ Dá se říct, že si nevytvářejí žádné zásoby na horší časy, a vůbec je nenapadne pořídit si nějaké větší věci, které by docela dobře využili. Potraviny jsou u nich určeny k okamžitému požití. Vše, co pro dnešek přinesli, se rozdělí a sní. Naše jednání v nich však vyvolalo otázky: Proč si bílí lidé vytvářejí tak velké zásoby? Proč si s námi také všechno nerozdělí? Proč jsou tak lakomí?

Nám je zase naopak cizí jejich jednání a ptáme se: Proč si nemohou své věci lépe rozdělit? Včera jsme se s nimi rozdělili o olej, půl litru pro ně a půl pro nás. My dnes máme stále ještě skoro půl litru, oni však už nemají nic. Musíme se tedy s nimi znovu dělit o náš olej? Jak potom budeme vařit příští týden?

Nerozdělíme-li se, máme špatné svědomí. A když to přece jenom uděláme, je to z důvodu určitého morálního tlaku. Někdy jsme dokonce trochu naštvaní, protože víme, že se další den bude odehrávat totéž. Tyto problémy způsobují naše rozdílné pohledy.

Mohli bychom se samozřejmě pokusit žít stejně jako oni. Došli jsme však k názoru, že pokud chceme zůstat v tělesné a psychické kondici a dále se koncentrovat na naši práci, dlouho to nevydržíme. Dokonalé řešení jsme zatím nenašli. Nejlepší by bylo, kdybychom se dovedli od sebe navzájem učit: My jejich ochotnému dělení a oni našemu plánování.

Werner Riderer, Burkina Faso

Photographer: Heather Pubols

Doufejme, že pouze první měsíc byl tak zvláštní a netypický! Brzy po tom, co jsme se nastěhovali do jedné vesnice v Kamerunu, začaly do našeho domu proudit zástupy hostů.

Jednoho večera se u nás sešlo jedenáct dospělých a čtyři děti. Teprve koncem měsíce příval hostů poněkud ustal a my jsme se mohli alespoň v některých dnech začít věnovat práci – jazyku místních lidí. V pondělí, třetí týden našeho pobytu, náhle zemřel jeden mladý chlapec ze sboru. V úterý jsme se kvůli pohřbu k práci vůbec nedostali. Ve středu strhl silný vítr slaměnou střechu z domu našeho jazykového pomocníka Alberta, takže se k nám nedostavil. Ve čtvrtek pak během pracovní doby usnul, tudíž jsme to nakonec vzdali. Odpoledne pak zemřela mladá dcera učitele náboženství ze sousední vesnice. Albert byl opět celou noc vzhůru. Nějak se mu však v pátek během pracovní doby podařilo zůstat při vědomí. V sobotu jsme se vydali do Tschollire, abychom se zúčastnili shromáždění u příležitosti státního svátku.

 V neděli večer jsme se vydali na nákupy do Ngaoundere a doufali jsme, že se v úterý vrátíme s novými zásobami zpátky. Záhy jsme však zjistili, že i v pondělí je svátek. K nakupování jsme se tedy dostali až v úterý. Když jsme byli konečně připraveni k návratu, zastihl nás silný přival deště a museli jsme vyhledat útočiště na nedaleké misionářské stanici.

Dalšího dne jsme se opět dostali do Tschollire. Potom jsem dostal záchvat malárie. Během celé cesty trpěla má žena Ginny těžkým nachlazením. V pátek jsme se nakonec dostali domů. Zase jsme si našli čas, abychom pokračovali v práci na sestavování slovníku. Ale v důsledku naší únavy a zklamání, že jsme promarnili tolik času, vznikla v osobním vztahu mezi mnou a mým pomocníkem krize.

Ano, byl to měsíc, ve kterém jsme mnohokrát prosili našeho Pána, aby nás chránil před útoky satana a pomohl nám pokračovat v započaté práci. Jsme vděčni všem, kdo nás podporovali skrze své modlitby. Poslední týden se nám začalo dařit a práce pokračovala velmi dobře. Nikdo nezemřel, nikdo nás nenavštěvoval, byli jsme všichni zdraví a náš pomocník přicházel do práce každý den.

Ed Ubels, Kamerun