V listu Jakuba 3,5 čteme: „Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les!“ Mohli bychom si pomyslet, že je velmi jednoduché přeložit tento verš lidem, kteří jsou zvyklí vařit na otevřeném ohni a žijí uprostřed nekonečných lesů. Také výběr vhodných výrazů nebyl žádný problém, ale proč se na mne Manuel tak divně dívá?

Brzo jsem na to přišla. V pralese totiž nedochází k tomu, aby se les vznítil. Je totiž příliš vlhký a každý to zde moc dobře ví. Jakub používá toto přirovnání, aby zdůraznil, jak ničivý účinek mohou mít naše unáhleně vyslovená slova.

Doslovný překlad do kečuánštiny by to však v žádném případě nezdůraznil, spíše naopak. Lidé by si mysleli, že Jakub nevěděl, o čem mluví, a proto by ho nebrali moc vážně. Tento příklad nám ukazuje, že pro překlad nestačí znát pouze jazyk, ale že je velmi potřebné poznat také způsob života lidí a prostředí, ve kterém žijí.

Christa Tšdterová, Peru