Z libovolně nahromaděných slov ještě zdaleka nevyplývá něco smysluplného. Každý jazyk má přesně stanovená pravidla, podle kterých se jednotlivá slova seřazují, doplňují nebo kombinují tak, aby vznikaly smysluplné věty. Tento systém pravidel nazýváme mluvnicí jazyka. Je zajímavé, že se za normálních okolností naučíme bez znalosti nějakých pravidel perfektně ovládat mluvnici svého mateřského jazyka. Teprve ve škole nám učitel češtiny přiblíží, jak se části vět jmenují, jak se tvoří jednotlivé typy vět, jak je možné jednotlivé větné členy obměňovat atd. Znalost všech těchto pravidel se zakládá na dlouholeté výzkumné práci jazykovědců, mezi něž patří například slavný „modrý abbé“ – Josef Dobrovský.

U mnoha jazyků, se kterými se překladatelé Bible setkávají, nebyla ještě mluvnická pravidla prozkoumána a zaznamenána. Jsou dětem bezděčně předávána z generace na generaci, když se učí mluvit. Chce-li překladatel jazyk zvládnout, nezbývá mu nic jiného, než na mluvnická pravidla přijít sám a zaznamenat je, poněvadž místní lidé si je neuvědomují, tudíž je nedovedou vysvětlit. Z překladatele Bible se tak stává filolog. Při výzkumu neevropského jazyka potíže spočívají v tom, že jeho stavba je zcela odlišná od našeho mateřského jazyka. Člověk musí být připraven na různá překvapení. Pomoc nabízejí metody popisné jazykovědy. Jsou postaveny na společných základech všech jazyků a jsou použitelné pro všechny jazyky světa. Kromě toho nabízejí zásobu symbolů a formulací, pomocí nichž lze popsat i ty nejkomplikovanější větné stavby.

Noví spolupracovníci Wycliffovy misie se učí teoretické základy jazykovědy a praktickou aplikaci metod při výzkumné práci na seminářích jazykové metodiky, které vedou Wycliffovi překladatelé. Objasňují jen něco málo z mluvnické rozmanitosti. Nechte se i Vy překvapit – stejně jako byli překvapeni filologové nad svými objevy při studiu cizí mluvnice.