Kdybyste někdy měli příležitost sedět se mnou a s mým spolupracovníkem Gadu několik dní u psacího stolu v jedné z filipínských vesnic, všimli byste si tří výrazů jazyka Tboli, které Gadu neustále používá.

Ten první je „Segton ko?“ (Je to správně?), jinými slovy: souhlasí to opravdu s tím, co chtěl pisatel tohoto oddílu vyjádřit? Mezi odborníky bychom řekli: Je to exegeticky správné? Zodpovězení zmíněné otázky na nás klade velkou odpovědnost a já se musím postarat o to, aby ANO bylo opravdu oprávněné.

Povrchní přečtení oddílu zde nestačí. Často si musím nejprve já sám pomocí různých komentářů, slovníků a jiných pomůcek objasnit, o čem daný text vlastně mluví. Teprve pak mohu překlad správně posoudit.

Druhý „Gaduův“ výraz zní: „Tagad, Ye Udi“ (Počkej chvilku, matko!). Takto mě často přerušuje, když mu není nějaký úsek zcela jasný nebo není srozumitelně a přirozeně přeložen tak, jak to má Gadu rád. Jeho měřítkem je myšlenka, že Nový Zákon má znít  jako rozhovory starých mužů, kteří mluví jazykem Tboli velmi dobře. O tento cíl velmi odpovědně usiluje. Takže já pak trpělivě čekám tak dlouho, až Gadu řekne: „Tagad.“, což znamená, že je s vybraným výrazem zcela spokojen.

Třetí výraz zní: „Teyem uu, Ye Udi.“ Takto vyjadřuje netrpělivost. „Teyem uu“ – napiš to tam, jinak zapomenu, co jsem říkal! Potom o tom budeš přemýšlet! „Teyem uu“ – neškrábej ty poznámky mezi řádky, později je nebudeme vůbec schopni přečíst! „Teyem uu“ – je opravdu nutné, abychom to měnili? Někdy si to jen tak pro sebe nesrozumitelně bručí, například když jsem mu jednou předložil několik návrhů, jak může dvě věty smysluplně spojit dohromady. Nakonec se na mě podíval, zavrtěl hlavou a řekl: „Teyem uu, Ye Udi“ – jak mám přemýšlet, když pořád mluvíš?