Během života v africké vesnici může snadno vzniknout napětí mezi námi Evropany a domorodými obyvateli. Nemusí to mít přitom nic společného s nepřátelským postojem vůči nám nebo zvěstovanému evangeliu. Příčinou mohou být rozdílné pohledy na mnoho věcí.

Tak například lidé, mezi kterými pobýváme, žijí pouze přítomností. Nevytvářejí si žádné zásoby. To, co potřebují k jídlu, si přece každý den mohou přinést z pole. Není tady zima a na poli stále něco roste. Kromě toho také nemají k uskladnění potravin vhodné podmínky. Neznají ledničky a nevlastní ani žádné plechové dózy odolné vůči krysám. Musí jim tedy připadat divné, že si ve městě kupujeme mouku, olej a cukr do zásoby a pak z nich chceme šest týdnů čerpat.

Afričané mají určitě méně těžkostí s vyplněním Ježíšových slov, která říkají: „Neshromažďujte si poklady na zemi… Netrapte se zítřejším dnem, zítřek bude mít dost vlastních starostí.“ Dá se říct, že si nevytvářejí žádné zásoby na horší časy, a vůbec je nenapadne pořídit si nějaké větší věci, které by docela dobře využili. Potraviny jsou u nich určeny k okamžitému požití. Vše, co pro dnešek přinesli, se rozdělí a sní. Naše jednání v nich však vyvolalo otázky: Proč si bílí lidé vytvářejí tak velké zásoby? Proč si s námi také všechno nerozdělí? Proč jsou tak lakomí?

Nám je zase naopak cizí jejich jednání a ptáme se: Proč si nemohou své věci lépe rozdělit? Včera jsme se s nimi rozdělili o olej, půl litru pro ně a půl pro nás. My dnes máme stále ještě skoro půl litru, oni však už nemají nic. Musíme se tedy s nimi znovu dělit o náš olej? Jak potom budeme vařit příští týden?

Nerozdělíme-li se, máme špatné svědomí. A když to přece jenom uděláme, je to z důvodu určitého morálního tlaku. Někdy jsme dokonce trochu naštvaní, protože víme, že se další den bude odehrávat totéž. Tyto problémy způsobují naše rozdílné pohledy.

Mohli bychom se samozřejmě pokusit žít stejně jako oni. Došli jsme však k názoru, že pokud chceme zůstat v tělesné a psychické kondici a dále se koncentrovat na naši práci, dlouho to nevydržíme. Dokonalé řešení jsme zatím nenašli. Nejlepší by bylo, kdybychom se dovedli od sebe navzájem učit: My jejich ochotnému dělení a oni našemu plánování.

Werner Riderer, Burkina Faso

Photographer: Heather Pubols