„Neboť tak Bůh miloval svět, že poslal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“ Kterým biblickým veršem než tímto z Janova evangelia 3,16 se dá nejlépe vyjádřit obsah evangelia? Pro Richarda Hohulina, který překládá Bibli pro národ Antipolo Ifugao na Filipínách, je to jeden z důvodů, aby si dal na překladu tohoto verše zvlášť záležet. Jeho snahou není pouze co nejvěrnější překlad onoho textu, ale i takové vyjádření, aby příslušníci národa Ifugao skutečně pochopili plný význam zmíněného verše a mohli na něm postavit svou víru.
Jestliže si pročítáme tento verš, nevyskytnou se žádné zvláštní potíže. Na starém kralickém překladu nás může zmást nanejvýš slovo „jednorozeného“, protože dnes již víme, že neodpovídá původnímu smyslu. Pro větší srozumitelnost používají moderní překlady místo tohoto výrazu slovo „jediného“. Nahlédněme nyní překladateli přes rameno a sledujme jeho pokusy o vyjádření slov evangelia v jazyce Ifugao.
První problém představuje slovo „Bůh“. Nějaký všeobecně platný výraz se v tomto jazyce nevyskytuje, a už vůbec ne slovo pro označení Boha Židů a křesťanů. Národ Ifugao ctí více bohů, nejdůležitější z nich je Megnengan. Je všemocný a dobrý; stvořil všechny věci a žije věčně. Tímto jistě nejde vyjádřit všechno, co se dá o Bohu říci, ale toto slovo je založeno na představách národa Ifugao o Bohu. Stejně tak použili tvůrci Nového Zákona řecké slovo „theos“, které se používalo pro označení řeckých bohů. To, jaký Bůh ve skutečnosti je, může čtenář poznat skrze další studium Bible a vlastní zkušenosti.
Dále překladatel narazí na slovo „miloval“. Také v jazyce Antipolo Ifugao se vyskytuje termín pro „milovat“, ale je mnohem všeobecnější než řecký výraz. Používá se, když někdo po něčem touží, přeje si to, má to rád nebo to miluje. Když se tento výraz vztahuje na nějakou osobu, znamená většinou „milovat“ v pravém slova smyslu. Tento text však říká, že Bůh miloval „svět“. Příslušníci národa Ifugao by si pak mysleli, že Bůh po zemi tak toužil, že za ní vydal svého syna. To samozřejmě není smysl verše. Jan zde nemyslí na fyzikální podstatu země, ale na celé lidstvo na zemi, které si Bůh zamiloval. Proto je nutné, aby překladatel doplnil tuto větu o dovětek „všechny lidi na zemi“ a přiblížil tak národu Ifugao, oč zde vlastně jde.
Nyní nám ještě schází slůvko „tak“. Současná čeština by spíše použila výrazu „velmi“. V jazyce Ifugao odpovídající slovo nenajdeme. Místo něho překladatel našel předponu „naka“, která se připojuje ke slovesu. Vyjadřuje něco podobného jako: Bůh miluje velmi silně, jeho láska přesahuje naše očekávání. Skrze připojení této přípony se podařilo vyjádřit pravý smysl tohoto výroku.
Obtížná se zdá být i výpověď, že Bůh dal svého „syna“. I zde chybí odpovídající slovo; národ Ifugao zná pouze všeobecné označení „dítě“. Je možné verš doplnit následovně: „Dítě, byl to chlapec.“ Ale to by byl velmi těžkopádný a nepřirozený způsob vyjádření. Kromě toho by čtenáři mohli ve zdůraznění mužského pohlaví vidět přílišný poukaz na to, že Bůh poslal chlapce, nikoli děvče. Překladatel tedy zůstal raději u slova dítě. Mohl také vycházet z toho, že na mnoha dalších místech evangelia je jasné, že se jednalo o chlapce.
No a nakonec ještě zbývá vyjádření, že „dal“ svého syna. To by Ifugaové nikdy neřekli, slovo „dát“ používají totiž pouze ve spojení s věcmi. Lidé se podle jejich názoru „nedávají“. Také na to musí brát překladatel ohled. Místo toho bylo nakonec použito slovo „poslal“.
Avšak i při výrazu „nezahynul“ se překladatel pozastavil. Ifugaové sice znají výraz pro „ztratit“, ale ten v sobě nezahrnuje požadovaný smysl novozákonního výrazu „zajít, zahynout“. Tamní lidé nemají ani výraz pro věčný trest nebo peklo. Podle svého tradičního náboženství věří, že se člověk po smrti dostává do podzemního světa a tam dále existuje jako duchovní bytost. Není to však chápáno jako trest, ale jako osud všech lidí. Překladatel však přesto vychází z jejich představ a pokouší se objasnit, že za biblickým pojetím se skrývá něco strašného, vyvolávajícího v nás obavy. Výsledkem jeho pokusu je celá věta, popisující jedno slovo: „Budete daleko od Boha v temném podzemním světě.“ Potom v něm však začaly hlodat pochybnosti, zda se příliš neodchýlil od původního textu. Jaká další možnost se mu ale nabízela? Konečně nechtěl u těchto lidí vyvolat představu, že Pán Ježíš přišel jenom proto, aby je zachránil před zblouděním v pralese, ze kterého není návratu!
Poslední obtíž spočívá ve slově „věčný život“. Pro slovo „věčný“ se dá použít ifugaoský výraz „nekonečný“. Kdybychom se s tím spokojili, mohlo by dojít k nepochopení. Ifugaové by v tom viděli buď svou tradiční představu o pokračování lidské existence v říši mrtvých nebo nekonečný život bez toho, aniž by člověk umřel. Obojí vůbec nezachycuje pravý význam tohoto výrazu. Proto je i zde nutno vyjádřit opisem, o co se vlastně jedná: „Bůh vám dá druhý život, který nikdy neskončí.“
Jeden jediný verš – a jaká spousta otázek a problémů! Je jasné, že překlad Bible pro přírodní národ, jakým jsou Antipolo-Ifugaové, není ničím jednoduchým. Vyžaduje to dobré jazykové znalosti, velkou dávku jazykového citu a také odvahy jít za hranice klasického doslovného překladu a vyjádřit tak co nejpřesněji význam původního textu. Každopádně to stojí za námahu, neboť nyní mohou také příslušníci národa Antipolo Ifugao slyšet a pochopit ve svém jazyce známá slova: „Protože Meknengan tak moc miloval všechny lidi na zemi, poslal své jediné dítě, aby všichni lidé, kteří v něho věří a poslouchají ho, nebyli daleko od Boha v temném podzemí, ale aby jim byl dán od Boha druhý život, který nikdy neskončí.“
Richard Hohulin, Filipiny