Jako malé děti žili oba, Ruben i Marie, v komunistickém Rumunsku.  Časté výpadky elektřiny, omezovaná média a přídělový systém na jídlo nebyly v této době neobvyklé. Jen málo věděli, že tak jako jejich domovy osvětluje světlo svíce, tak je Bůh připravuje, aby mobilizovali své rumunské kolegy jít a osvítit temný svět.

Ruben a Marie Dubeiovi se synem a dcerou ve svém domově v Oradei, v Rumunsku. Foto Marc Ewell

Splněné sliby

Ruben Dubei vyrostl v Galați, městě v jihovýchodním Rumunsku. Chodil do kostela se svou rodinou, zpíval v mládežovém pěveckém sboru a hrál scénky a přednášel básně během nedělních bohoslužeb. Přesto Rubenův život nebyl takový, jak vypadal.

„Když mi bylo 14, měl jsem ještě jiný život s přáteli ve škole – chodil jsem do kina a s partou ztracených puberťáků,” sdílí se Ruben. „Někdy jsem bral peníze svým rodičům, někdy jsem lhal, když se mě ptali, kde jsem byl.”

V 16 letech měl ve škole důležitou zkoušku, kterou potřeboval dobře udělat. Stravovala ho úzkost. Ve svém zoufalství udělal s Bohem dohodu.

„Cítil jsem, že Bůh není na mé straně, protože jsem vedl dvojí život. Tak jsem se modlil k Bohu, že skončím se svým světským životem. Prosil jsem Ho, aby mi pomohl se zkouškou a já Mu odevzdám svůj život.”

Když se Ruben dověděl, že udělal zkoušku, splnil svůj slib.

„Šel jsem do sboru a veřejně oznámil, že dávám svůj život Kristu. To byl můj okamžik obrácení.”

Následovníci Božího vedení

Marie byla vychována na farmě jako jedno z osmi dětí v severozápadním Rumunsku, v regionu  Sălaj. Každou neděli navštěvovala se svou rodinou sbor, ale stejně jako Ruben, i její život mimo církev byl úplně odlišný.

„Byla jsem trochu rebelkou. Sice jsem se stále modlila, ale cítila jsem, že v mém životě bylo něco špatného,” přiznává Marie. Ale když jí bylo 17 let, poznala Ježíše díky setkání, o kterém napsala: ‚bylo to něco hlubšího a reálnějšího, než co jsem doposud ve svém životě poznala’.

V roce 1999 začala Marie navštěvovat teologický seminář. Zapojila se v místním sboru, sloužila ve chvalách a ve službě dětem. V té době se setkala s Rubenem. Ruben byl pomocníkem pastora ve sboru a evangelickým koordinátorem ve škole. V prosinci 2000 spolu začali chodit.

Před svou svatbou Ruben četl knihu Výzva k misii kanadského pastora Oswalda Smithe. V knize Smith naléhá na církev, aby se zapojila do mezikulturní služby, aby zasáhla ty, kteří nemají přístup k evangeliu nebo ho nechápou.

„Cítil jsem, že mě Bůh volá k misii,” vzpomíná si. „ A tak jsem řekl Bohu, jestli si myslí, že mohu něco udělat pro misii, jsem tady. A taky jsem se svěřil svému příteli, korejskému misionáři, se svou touhou. Vyzval mě k modlitbě, abych uviděl Boží vedení.”

V říjnu 2001 se Ruben a Marie vzali a začali s budováním společného života. Uplynul rok od doby, kdy se Ruben a jeho přítel modlili. Tento přítel ho neočekávaně znovu oslovil a zeptal se, jestli mají s Marií stále zájem jít do služby za moře.

„ Ano, chceme jít,” odpověděl jsem. „Tak dobře,” řekl, „znám organizaci, velkou mezinárodní organizaci, která se zabývá překladem Bible. Jedná se o Wycliffovu organizaci.”

Pohyb vpřed

Ruben a Marie studovali Písmo zapojením do Evropského školícího  programu (ETP). Foto z rodinného alba

Tehdy v Rumunsku neexistovala organizace Wycliffe Rumunsko, a tak Dubeiovi kontaktovali evropskou kancelář Wycliffovy organizace. Brzy nato byli přijati do Evropského školícího programu (ETP) v Anglii. Tam studovali Písmo, učili se, jak povzbuzovat lidi ke čtení Božího slova a jeho pochopení.

Ruben a Marie Dubeiovi byli vysláni svým sborem na misijní službu. Foto z rodinného alba

První dítě se Dubeiovým narodilo během programu, a tak když zvažovali kam jít po ukončení programu, museli myslet i na  potřeby své rozrůstající se rodiny.

„Ředitel Evropského školícího programu (ETP) se tehdy zeptal, proč neuvažujeme o Africe,” říká  Ruben. „Otevřely se nám tři země, které by nás rády uvítaly – Uganda, Etiopie a Ghana. Začali jsme se modlit, aby Bůh dvoje dveře zavřel. Nakonec pro nás zůstala otevřena Ghana.”

Institut lingvistiky, literatury a překladu Bible v Ghaně (GILLBT) požádal Dubeiovy, aby se stali jejich zaměstnanci. Ruben přijal místo při práci s Biblí na severu Ghany. Mezitím se Marie rozhodla  zaměřit na péči o jejich dceru a druhé dítě, které čekali, a zlepšení své angličtiny. Přestože se v Ghaně mluví mnoha jazyky, angličtina slouží jako jeden z jazyků k širší komunikaci.

Změna plná důvěry

Rubenova matka s jejich dcerou. Foto z rodinného alba

Ačkoli si Dubeiovi byli jisti, že je Bůh volá, aby opustili Rumunsko a přestěhovali se do Ghany v roce 2005, nebyla to pro ně snadná změna, ani pro jejich rodiny.

„Moje maminka onemocněla. Řekla, že je v pořádku jít na pár měsíců, ale pak viděla, že se nevrátíme,” říká Ruben. Po nějaké době si na tuto myšlenku zvykla a potom nás velice podporovala. Mnoho našich přátel upřednostňovalo, kdybychom mohli zůstat v Rumunsku, ale Boží volání je nade vše.”

Ruben a Marie zjistili, že přizpůsobení se jejich novému domovu vyžaduje ještě větší závislost na Bohu.

„Všechno bylo nové. Šli jsme do sboru a nemohli jsme nic pochopit. Jejich angličtina a jejich způsob chválení jsou velmi odlišné od našich,” vysvětluje Marie.

Ruben, Marie a jejich dcera na návštěvě ghanské rodiny. Foto z rodinného alba

Jazykové rozdíly učinily spojení s Ghaňany obvzláště obtížnými. „Na počátku jsme trochu bojovali, zvláště když jsme se snažili komunikovat a vyjádřit to, co jsme chtěli říci,” vypráví Ruben.

Mariina omezená znalost angličtiny často působila pocit osamělosti,zatímco žili na vesnici. „Ruben šel do práce a já byla celý den doma s dětmi – nemohla jsem mluvit s nikým kolem.”

Ale jak se jejich angličtina zlepšovala, zjistili Dubeiovi, že jsou schopni budovat vztahy s Ghaňany mnohem snadněji.

„Pozitivní věcí bylo,” vysvětluje Ruben, „že lidé v Ghaně nemluvili ‚vznešenou angličtinou’ a často byli schopni se s námi více identifikovat než lidé z USA nebo Anglie, protože nám lépe rozuměli.”

Ruben mluví ke skupině Ghaňanů. Foto z rodinného alba

Marie nakonec začala pracovat v personálním oddělení organizace GILLBT. Devět let Dubeiovi žili a pracovali v Ghaně. Bůh použil tento čas k potvrzení Rubenovy služby v práci s Písmem.

„Viděl jsem nejen potřebu překladu Bible, ale také nutnost pomoci lidem používat Písma. Mnoho vedoucích sborů nemělo žádnou průpravu,” říká. Byli otevřeni a plni vděčnosti za jakékoli školení, které bychom jim mohli přinést, abychom jim pomohli v jejich službě evangelia, učednictví, zakládání sborů, přípravu vedoucích pracovníků.”

Mnohojazyčný Bůh

Bůh začal Dubeiovy používat v Africe. V roce 2014 byli Ruben a Marie požádáni, aby pracovali s oganizací Wycliffe Jižní Afrika. Marie pokračovala ve službě v personální oblasti, zatímco Ruben se zapojil do ústního překladu Písma. Často cestoval do Botswany, aby pracoval se čtyřmi jazykovými skupinami mezi lidem San, známými také jako Křováci.

Během roku a půl jejich pobytu v Jižní Africe se stalo Rubenovi ještě zřejmější, že překlad Bible umožňuje jazykovým komunitám ztotožnit se s Bohem Bible.

„Mnoho lidí říkalo, že Bůh není jejich bohem, protože nemluví jejich jazykem nebo že to není jejich náboženství, protože to není v jejich mateřském jazyce. Ale když byla Bible přeložena do místního jazyka, lidé jsou překvapeni, že jim Bůh rozumí. Mohou se k Bohu modlit ve svém vlastním jazyce. A nyní, když poslouchají Boží Slovo ve svém jazyce, říkají, že Bůh mluví jejich jazykem.”

Návrat domů

Od roku 2016 pracovali Ruben a Mariev kanceláři Wycliffe Rumunsko v Oradei. Foto Marc Ewell

V roce 2016 byli Dubeiovi požádáni, aby se vrátili do Rumunska a přijali místa v domovské kanceláři Wycliffe Rumunsko. Souhlasili. V září začal Ruben pracovat jako ředitel Wycliff  Rumunsko a Marie jako organizační personální koordinátor.

„Když nás povolali zpět do Rumunska, bylo to pro nás  dost obtížné, protože se nám opravdu líbilo, co jsme dělali v terénu,” říká Marie. „Ale cítili jsme, že jestliže nás tam chtějí, pak můžeme pomoci vícero způsoby, aby více lidí mohlo odejít takto sloužit.”

Jako Rumuni se oba, Ruben i Marie, cítili jedinečně připraveni následovat Boží volání do Afriky. Věřili, že i další Rumuni jsou podobně vybaveni sloužit Pánu v zahraničí.

„Věřím, že víra Rumunů je díky strádání a perzekucím během období komunismu hluboce zakořeněna  v Bohu a Božím Slově,” říká Ruben.  „Vidím je jako velmi věrné věřící.”

Komunistická éra také zdůraznila důležitost společenství – koncept, díky němuž si Ruben a Marie tak dobře uvědomovali, že mnoho Afričanů má hodnotu.

„Lidé mají společné potřeby; pomáhají si navzájem, protože se potřebují,” říká.

Více než překlad

Dubeiovi se horlivě podílejí na mnoha úlohách, které jsou zapotřebí ve službě překladu Bible. „Překlad Bible je více než jen překlad,” poukazuje Marie. „Můžeme použít každého. Věřím, že v Rumunsku jsou další zdroje a rumunské církve mohou udělat víc.”

Ruben pracuje u svého psacího stolu v rumunské kanceláři. Foto marc Ewell

Pán je vedl v každé zemi tak, aby Ruben a Marie věděli, že jejich práce měla věčný dopad. Teď, po jejich návratu domů, není jejich práce ještě hotova, proto povzbuzují další Rumuny, aby se zapojili do Božího poslání přinést každé jazykové skupině Boží Slovo.

„Boží Slovo je základem církve – silným základem, který se nemění.”

 

napsala Becca Coon

Překlad:Eva Javorková