Indonésie

napsala Kate Roberts

Zaměstnanci zapojeni v projektu Západní Kalimantan začínají svůj pracovní den uctíváním.

Rychlý pohled skrz skleněné dveře církve Hebron v Pontiaku, v Indonésii, a uvidíme desítky mužů a žen z šesti jazykových skupin a šesti různých denominací, jak společně pracují na překladu Písma do svých vlastních jazyků. Jsou vysláni a podporováni svými místními sbory, udržováni a povzbuzováni církví Hebron, vybaveni a vedeni školenými konzultanty z celého světa.

Sledujete, jak Boží Slovo ožívá současně v šesti jazycích. To je to, co je známo jako společný oblastní přístup k překladu Bible.

Ale toto úsilí, společný oblastní projekt Západní Kalimantan, není jen způsob, jak přinést více Písma více lidem za méně času. Je to vítězství v duchovním boji. Toto je příběh stovek lidí hledajících Boží tvář a následujících Jeho vůli. Je to příběh vyslyšené modlitby.

Čekání na vyslyšení

V září 2012 klečel Marnix Riupassa, ředitel organizace Kartidaya, na kolenou v provincii Západní Kalimantan a volal k Bohu o sjednocení srdcí pastorů z desítek denominací. Nikdy předtím zde církve nepracovaly společně. Zítra mají jejich vůdci z šesti příbuzných jazykových skupin udělat důležité rozhodnutí, zda budou spolupracovat na překladu Bible. Tyto skupiny zahrnují téměř      600 000 lidí, kteří slyšeli Boží slovo pouze v jazyce, který není jejich mateřský, pokud Ho vůbec slyšeli.

Zaměstnanci zapojeni v oblastním projektu Západní Kalimantan se modlí před započetím práce.

Marnix a další vedoucí z Kartidayi, což je název Wycliffovy celosvětové organizace v Indonésii, přišli do Západního Kalimantanu požádat tamní pastory, aby překročili dělící čáry a přinesli Boží  Slovo v jazycích, kterým jejich lidé nejlépe rozumí. Neexistovala žádná záruka, že toto setkání vyjde. Ale Marnix věděl, že  podstatnou částí příběhu by měla být modlitba.

Modlitební boj

Dříve toho roku se cítil Marnix usvědčený z bezbožnosti ve svém vlastním životě. Činil  pokání před svými zaměstnanci a prohlásil, že to chce změnit. K tomu samému vedl Bůh i další vedoucí organizace Kartidaya.

Brzy poté byl Marnix povolán z Jakarty, aby zastupoval Kartidayu v místním ‚kulturním soudu’ v Západním Kalimantanu, indonéské provincii na ostrově Borneo. V té době měla Kartidya v Západním Kalimantanu jen jednoho pracovníka. Místní vůdci věřili, že se snažil vydělat na místní komunitě. Nedorozumění a rozhořčení vyústily v soud.

Marnix říká: „Viděli jsme mnoho duchovních bojů v terénu… ne když jsme začali tisknout Bibli, ale když jsme začali budovat… společenství.”

Personál z oblasti Západní Kalimantan se společně modlí.

„Strávil jsem týden v postu a modlitbě,” vzpomíná. „A to nejen já, ale celá komunita Kartidayi a mí modlitební podporovatelé. Modlili jsme se a pak jsem stanul před kulturním soudem.”

Neshody byly vyřešeny, byl obnoven pokoj. Bůh odpověděl na modlitbu. Ale Marnix byl přesvědčen, že Bůh chtěl pro svůj lid víc než jen nedostatek konfliktu.

„Nepřítel byl tady velmi silný,” říká Marnix. „A je tam ještě tak mnoho jazyků… Museli jsme se modlit.”

Průlom

Pastor Daniel Alpius a Marnix se zavázali společně se modlit za Západní Kalimantan a povolali další, aby se k nim připojili.

Pastor Daniel Alpius

Rok předtím organizace Kartidaya pozvala pastora Daniele a dalších 5 pastorů ze Západního Kalimantanu na návštěvu společného oblastního projektu na ostrově Sulawesi v Indonésii. Tam jiná organizace překládající Bibli pracovala vedle místních věřících na souběžném překladu Písma do tří jazyků. Pastoři z Kalimantanu byli ohromeni tím, co viděli.

Během tří dnů sledovali, jak si věřící užívali společenství s těmi, kdo překládali. Slyšeli o tom, jak týmy používaly Písmo ve svých vesnicích. Rozhodli se, že chtějí vidět použití tohoto přístupu v Západním Kalimantanu. To by mohlo všechno změnit. Ale byla to obtížná představa. Různé jazykové skupiny, rozdílné denominace, zeměpisné a kulturní bariéry… Bylo tam mnoho překážek nutných k překonání. Mnoho lidí by muselo přijmout vizi pro svou práci.

Pastor Daniel a Kartidaya se rozhodli umožnit setkání pastorů a vedoucích denominací doma v Západním Kalimantanu. V noci před zasedáním cítili naléhavost okamžiku, váhu rozhodnutí, které má být učiněno. Jejich srdce byla obtížena pro lid Západního Kalimantanu.

Církev Hebron v Pontianaku

„Nebylo to snadné setkání, bylo velmi obtížné,” vzpomíná Marnix. „V noci jsme dospěli k rozhodnutí… ‚modleme se.’ Další den jsme se opět modlili v šest hodin ráno. Postili se, modlili a všichni plakali. Vykřikl jsem k těmto pastorům, že Bůh má plán pro jejich společenství.”

„Modlitba měla zásadní roli ve sjednocení těla Božího lidu, k vytvoření duchovní jednoty,” říká Marnix.

Bůh ji využil ke sjednocení vůdců Západního Kalimantanu. Na konci setkání padlo díky Boží milosti rozhodnutí: „Budeme pracovat společně.”

Týmy v základech

Od tohoto okamžiku byl překlad Bible do jazyků Západního Kalimantanu v rukou církve, s Kartidayou připravenou a ochotnou pomoci. Místní pastoři se rozhodli začít s biblickými příběhy k ústnímu předávání, pak se pokračovat k překladu Lukášova evangelia a filmu Ježíš v příštích třech letech. Po počátečním jazykovém průzkumu a plánování se setkali věřící ze šesti jazykových skupin Západního Kalimantanu na prvním společném workshopu OneStory v Pontianaku.

Během následujících dvou a půl let se týmy z těchto šesti jazykových skupin účastnily 10 workshopů OneStory, každý tým vyvíjel celkově 22-25 biblických příběhů. Celkem se workshopů účastnilo nejméně 50 rodilých mluvčích.

Workshopy probíhají pravidelně v církvi Hebron v Pontiaku pro personál zapojený v projektu.

Při závěrečné slavnosti každého workshopu pověřili pastoři z každé jazykové komunity účastníky, aby šli do svých vesnic a předávali biblické příběhy. „Tito překladatelé jsou vášnivými informátory,” říká překladatelský poradce Robert Ham­mond (pseudonym), „protože oni sami se mění díky interakci s Božím Slovem.”

„Tak mnoho účastníků se vrací zpátky změnění,” říká Robert, „protože existují věci, které jim chyběly ve vztahu k Ježíši. Přišli, aby hlouběji porozuměli Ježíši a chtějí, aby i jiní to takto hlouběji chápali. Bůh pracuje skrze účastníky a strhuje ostatní, aby se zapojili.”

Personál z šesti překladatelských týmů pracuje dohromady.

Nyní se překládá Lukášovo evangelium. Účastní se ho stejných šest týmů. Přišli do Pontiaku zkontrolovat svou práci. Učili se a uváděli do praxe to, co se naučili. Opouštěli každý workshop s novou částí přeloženého Písma. Pak se vracejí do svých vesnic s dalším návrhem překladu. Boží Slovo postupně vstupuje jazyků Západního Kalimantanu. Církevní vůdcové vždy používají překlady ve své církevní službě a propagují to ve svých společenstvích.

Celé tělo v akci

Za každým pastorem a každým účastníkem ve společném projektu Západní Kalimantan stojí místní kongregace, které poskytují modlitbu, povzbuzení a podporu na místě. Sbory posílají své vlastní lidi, platí za jejich cestu a poskytují co nejvíce na jejich životní náklady. V jedné jazykové skupině se místní církev rozhodla získat finanční prostředky, aby poskytla mzdu pro překladatele na plný úvazek.

Člen personálu organizace Kartidaya Darius Devaprasat Sinamohina vede jeden z překladatelských týmů.

Církev pastora Daniele, Hebron v Pontiaku, poskytuje stravu a ubytování pro workshopy; Kartidaya  jednoduše poskytuje školitele a počítače. Pastor Daniel nabídl svůj sbor jako domovskou základnu v roce 2011 při své první návštěvě oblastního projektu na Sulawesi. Církev Hebron je indonéský sbor, který nemá lidi mluvící jazyky zapojenými do projektu. Nejprve někteří členové zpochybnili rozhodnutí hostit projekt, mysleli si, že by to bylo příliš těžké břemeno pro jejich kongregaci. Dnes to ti, kteří kdysi vznášeli námitky, považují za privilegium.

Využívání této příležitosti ke službě přineslo nový život této církvi. Členové sboru otevírají své domovy a nabízejí své vozy. Dárcovství se zvýšilo. Církev roste. Plánují hostit další společný projekt sedmi jazyků začínajících překládat ústní biblické příběhy. Dokonce staví novou budovu pro tyto workshopy a další aktivity spojené s misií.

Šest překladatelských tymů je součástí společného projektu Západní Kalimantan.

„Musíme být vzorem pro partnerství,” říká pastor Daniel. „Doufejme v budoucnost, nejen tento sbor, nejen Hebron, ale další církve budou také podporovat misii.

Bůh mluví hlasitě a jasně

Kartidaya chce, aby každý projekt překladu Bible, do kterého jsou zapojeni, vzkvétal jako ten západokalimantanský, chtějí zapojit síť církví a organizací přímo tam, kde lidé žijí.

Díky setkávání šestkrát ročně v církvi Hebron si vytvořily tyto překladatelské týmy hluboké povědomí kamarádství a duchovního společenství.

„To je jejich,” říká Ristanti ‚Tanti’ Puspitasari, překladatelská poradkyně z Jakarty, hlavního města Indonésie, která spolupracuje na společném projektu v Západním Kalimantanu. „Po dokončení to budou jazykové komunity, které to budou používat po generace. Oni jsou ti, kdo budou rozhodovat.”

Ristanti ‚Tanti’ Puspitasari a její kolegové zvedají své ruce během ranních bohoslužeb předtím, než začnou pracovat.

Tanti vzpomíná, jak prolévala slzy radosti, když  slyšela místní pastory vyjadřovat své city ke svým vlastním lidem. „V té době pastoři říkali, že mají jeden úkol: uspět v překladu tak, aby lidé měli svou Bibli ve vlastním jazyce. Pokud zemřou nebo  z této oblasti odejdou a opustí toto místo, budou mít lidé svou vlastní Pravdu ve svém vlastním jazyce.”

Šest jazykových skupin má nyní přístup k Pravdě, kterou jim nikdo nemůže vzít. Lidé v Západním Kalimantanu slyšeli Slovo jakoby z dálky, zmatené a slabé. Dnes slyší mluvit Boha hlasitě a jasně.

„Děkuji všem lidem, kteří nás podporovali a modlili se za nás…,” říká Tanti. „Když se jednou setkáte v nebi s lidmi Belangin nebo Jagoi, můžete říci, že se za vás modlili. A budeme za vás děkovat Bohu.”

Foto Marc Ewell

Přeložila: Eva Jaworková