Paulette Blecková se za tento den modlila.

Stojí na prahu rodinného domu s prvorozenou dcerou Mavis v náručí a tají se jí dech.

Mohla by to být chvíle, kdy ji přijme její vlastní matka?

Mohlo by její dítě přinést tak dlouho očekávané smíření?

Dveře se otevírají, ale její matka není očividně ráda, že ji vidí. Nepochová dítě – ani se ho nedotkne. Paulette zůstává celý den, odhodlaná vychutnat si každý okamžik navzdory rozpakům a utrpení. Vychutnává si tuto vzácnou příležitost vidět matčinu tvář a vidět své sestry. Je to pro ně větší kontakt, než jaký měly za poslední roky.

Večer doma si Paulette konečně dovolí plakat. “Vzdálila se ještě víc,” říká svému manželovi. Znovu zvedají ruce a modlí se.

Snažili jsme se jeden druhého obrátit

Když Paulette studovala na střední škole a chystala se maturovat, strávila v Senegalu prázdniny tím, že pomáhala tetě starat se o její novorozené dítě. Tehdy se seznámila s Josephem. Byl nadšeným klavíristou a spolu se skupinou dalších mladých lidí se scházeli v domě její tety na zkouškách kapely. Spřátelili se a začali se vídat častěji. Joseph byl však křesťan. Paulettina rodina byli všichni muslimové. Když se jejich vztah stával vážnějším, její rodina řekla, že v tom není žádný problém – pokud konvertuje.

Jednoho dne Paulette řekla Josephovi: “Chystám se tě obrátit na islám. On odpověděl: “A já chci udělat všechno pro to, aby ses stala křesťankou.

Joseph se mnou toužil sdílet svou víru, ale pro mě to byla podmínka, kterou mi dala má rodina. Paulette měla spoustu otázek o křesťanství, a tak jí Joseph dal letáky a krátké knihy Bible ve francouzštině, což je jazyk, který se naučila ve škole.

“Nikdy mě nenutil, abych se stala křesťankou,” říká. “Ale povzbuzoval mě, abych se o to zajímala. A když jsem měla potíže, povzbuzoval mě, abych se modlila. A když jsem se modlila, viděla jsem odpovědi.

Moje rodina mě ale tlačila, abych změnila názor.

Rodina Paulette brala svou víru velmi vážně. Každé ráno stál její strýc před domem a všichni ho chodili pozdravit. Viděl, kdo vstal k modlitbě a kdo ne.

 Kdykoli byli rodiče pryč, měla Paulette na starosti vedení rodiny a vždy se dál pilně modlila. Nyní, když se musela vypořádat se svými otázkami o Ježíši, bylo pro ni stále náročnější účastnit se těchto každodenních modliteb. Jak se píše v Bibli, nerozsvítíš lampu a nestrčíš ji pod postel,’ říká Paulette, a tak řekla svému strýci: „Už se nemám pocit, že bych byla součástí islámu!“

To v naší rodině nepřipadá v úvahu, řekl její strýc. Její dědeček přinesl do své vesnice islám, na který byli pyšní. “Ale dobře věděl, že já nejsem ten typ člověka, který si zahrává,” říká. ‘Když něco řeknu vážně, tak to vážně myslím.’ Její strýc byl ochotný dát jí čas na rozmyšlenou, ale Paulettina matka byla otřesena. ‘Přestala se mnou mluvit. Přestala mi platit školné. Musela jsem si od ní kupovat vodu na mytí. Někdy, když jedli, mě nechali v mém pokoji. Snažili se mě donutit, abych si to rozmyslela.

Paulette si to však nerozmyslela – rozhodla se následovat Ježíše. Římanům 8,38-39 byl pro ni v té době záchranným lanem: “Ani smrt, ani pronásledování, ani výška, ani hlubina nás neodloučí od Boží lásky.” “Je to můj oblíbený verš,” říká. “Hodně mi pomohl.“

Život doma se však pro ni začal být nesnesitelný, a tak se s Josephem rozhodli, že je čas se vzít. “Neměli jsme moc peněz, ale rozhodli jsme se, že budeme mít velmi jednoduchou svatbu – abychom byli svobodní“

“Schopnost překládat je dar, který je ve vás.“

Brzy poté se Josef stal pastorem. V roce 2001 začali společně vést sbor. Vzhledem k tomu, že pastoři v Senegalu obvykle studují teologii ve francouzštině, je pro ně obvykle pohodlnější kázat také ve francouzštině. Když Joseph kázal, Paulette překládala do wolofštiny, kterou mluví většina obyvatel Senegalu.

Joseph toho moc nenamluví – ale když začne, mluví rychle. Ostatní překladatelé mají problém s ním držet krok. Někdy skončím dřív než on! Když začne větu, vím, jak skončí. Vysvětlila Paulette.

“Můj manžel byl první, kdo mi důvěřoval. Vždycky mi říkal: ‘Překlad je dar, který je v tobě. Kdekoli budu kázat, budeš to ty, kdo bude překládat za mě.”‘

Tento dar je nesmírně cenný, vysvětluje pastor Joseph: “Lidé lépe rozumějí Božímu slovu, když ho slyší ve wolofštině. Ne všichni z nich však umí číst.

O několik let později se Paulette a Joseph dozvěděli o unikátním projektu, který zadalo Evangelikální bratrstvo Senegalu, aliance církví. Jeho cílem bylo přeložit Bibli do současného jazyka wolof pomocí orálních metod.

“Povzbudil jsem ji, aby se do toho pustila,” říká Joseph. “Dělá to v kostele, a když spolu pracujeme, tak i mimo kostel. Paulette se tedy připojila k překladatelskému týmu.

Během let nátlaku ze strany rodiny posilovala Paulette její francouzská Bible jistotou naděje, kterou má v Ježíši. Mnoho lidí hovořících wolofštinou však francouzsky nerozumí – zejména ženy, které mají často méně příležitostí absolvovat formální vzdělávání (viz rámeček níže). Ústní forma překladu jim Bibli zpřístupní.

Dva roky jsem neviděla svou matku

Poté, co se s Josephem vzali, Paulette o své matce dva roky neslyšela. A nejen to, její matka jí vyslovila kletbu o důsledcích její nové víry: “Protože jsi křesťanka, nebudeš mít dítě.”

Když se jí narodila první dcera Mavis, Paulette byla matčiným stálým odmítáním zaskočena. ‘Nemyslela jsem si, že se to stane – často jsem viděla, že lidé mají problémy, ale když se vám narodí dítě, nechají to být. Ale ani to, že viděla svou první vnučku, na tom nic nezměnilo.

“Moje matka pro mě byla vším”

Joseph řekl Paulette, že pokud budou mít další dceru, může si vybrat jméno. “Myslel si, že když budeme mít další dítě, bude to syn! Otec obvykle dává dětem jména, takže to byla moje jediná příležitost.“

Od té návštěvy před pěti lety mluvila Paulette s matkou jen zřídka.

Když se jí však narodila druhá dcera, udělala Paulette velké rozhodnutí – chtěla uctít matku, kterou milovala, ale která ji zavrhla: “Vybrala jsem jméno Emma Faye, po své matce a tetě.

Tento akt lásky měl být zlomovým bodem, za který se Paulette a Joseph modlili.

“Tehdy poprvé přišla moje matka. Byli jsme manželé sedm let, než mě přijela navštívit, a byla pro mě vším. Bylo to velké vítězství, protože jsme se za to modlili. Od té doby neuplyne týden, aby mi nezavolala.

Vztahy s její rodinou jsou nyní mnohem lepší. “Respektují mou víru a smířili se s tím, že nejsem muslimka. I když nejsou šťastní,’ směje se Paulette,, dělají, co mohou.’

Bible je pro Paulette stále zásadní, protože jí pomáhá stát pevně na nohou. “Když jedu do rodné vesnice, jsem tam jediná křesťanka. Když člověk není pevný ve své víře, hrozí mu, že odpadne, protože je tam na něj vyvíjen velký tlak.

Paulette je věcná, když popisuje obtíže svých let jako nová křesťanka: “Když si přečtete Bibli, tak víte, že to všechno je normální.

Přes všechnu svoji vytrvalost v těžkostech si však zachovává předsevzetí, že život ostatních může být jiný – jejích dcer, ostatních věřících z muslimského prostředí i více než 16 milionů lidí mluvících wolofštinou v celém Senegalu.

Očekáváme, že překlad promluví nejprve v našich rodinách – mohu navštívit svou rodinu a pustit jim ho. Protože bude v telefonech lidí, může se dostat i do míst, kde není možné kázat. Překlad se může dostat tam, kam církev nemůže.

převzato z https://wycliffe.org.uk

Autor: Gene, Carol*

Lahiové* ze západní Asie jsou proslulí svými koberci. Lahijské ženy po staletí tkají koberce z místních materiálů barvené přírodními barvami. Složité vzory těchto koberců odrážejí pohnutou historii jejich vlasti a kulturní vliv střídajících se říší.

Jednoho dne nám jeden z koberců utkaných přítelkyní z Lahi dal cennou lekci.

Procházeli jsme obdobím velké skepse. Nejtemnější chvílí bylo, když jsme se dozvěděli, že naši přátelé museli kvůli nepokojům opustit své domovy. Říkali jsme si: “Proč Bůh dopouští, aby vše, na čem jsme pracovali, bylo zmařeno? Proč to dělá? Co tím sleduje?”

V té době jsme zrovna dostali koberec se zajímavým vzorem. Až po nějaké době jsme si všimli zvláštní věci. Předtím jsme ten vzor vnímali tak, že zobrazuje směšně vypadající kuře. A pak najednou jsme si všimli, že obrácený koberec zobrazuje příběh o Ježíšových posledních dnech! 

Tento vzor pochází z vlivu nestoriánských křesťanů, kteří v roce 300 n. l. procházeli vlastí Lahiů. Náš přítel z Lahi strávil šest měsíců tím, že nevědomky vplétal poselství evangelia do koberce!

Když jsme hleděli na tento plán, cítili jsme, že nás Bůh tváří v tvář tolika pochybnostem uklidňuje. On je ten, kdo plánuje a uskutečňuje. Byl mezi lidmi Lahi dávno před naším příchodem. Byl tam s námi a bude tam s nimi i dlouho poté, co my odejdeme. Jeho věrnost a laskavost k nám i k lidem, které milujeme byla pro nás velkým povzbuzením.  

*Jména jsou změněna

Pastor Laurent Mbarta byl požádán, aby promluvil ke shromážděným představitelům Bhogoto, a ti byli zvědaví na jeho slova. Sám je vůdcem komunity a podílí se na práci na Novém zákoně Bhogoto, a tak již měl k dispozici před vydáním lokálně vydaný Nový zákon, aby s ním mohl pracovat. Listoval stránkami svého cenného výtisku, dokud nenarazil na pasáž, kterou chtěl přečíst.

Pastor Laurent začal číst u Matouše 28,18. Představitelé pozorně poslouchali, jak pronáší Ježíšovo známé a náročné misijní poselství svým následovníkům v jazyce, který milují a kterého si váží:

Zezii dhɔŋɔ di katɛ wo o naa tɔ̧ hoo o ende: “Sɔ̧ ha̧a ŋgai fɛt ham, ŋgai nɛ doo rizan mɛ inɛ ŋgai nɛ doo zunu. Hɔ̧gɔ, ɛnɛ nɛ o di katɛ rigara o mɔɔzunu fɛt, ɛnɛ dɛ hoo kifi wibapatam, ɛnɛ bin wo o nɛ nyin Daa, Bem inɛ Budan, ɛnɛ usi hoo o mɔ pam mɔ o fɛt nam ha̧a nu hɛnɛ o mɔ dɛ. Ɛnɛ iŋ o ende: mi a inɛ nɛ o teee hɔ nɛɛ tɛ ndutukore ŋgimɔ”.

Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.

Na tvář pastora Laurenta se náhle objevil smutek.

Děti z Bhogoto stojí u studny

Chtěl navázat na misijní výzvu k Abrahamovi ze Starého zákona (Genesis 12), ale v jazyce Bhogoto to nešlo – ještě nebyl přeložený.

Pastor Laurent tedy neochotně otevřel druhou knihu, která ležela vedle něj – Bibli v sango, úředním  jazyce Středoafrické republiky. Musel si přečíst Abrahámovu výzvu v jazyce sango a pak ji musel přeložit do bhogoto.

Byla to bolestná připomínka toho, že lidé z Bhogoto dosud nemají celou Bibli ve svém jazyce: mají pouze Nový zákon.

Na konci setkání se pastor Laurent obrátil na tým překladatelů bhogotské bible a řekl: “Vím, že překladem Bible do bhogotštiny jste udělali dobrou věc, když jste nám zpřístupnili Nový zákon a žalmy. Musíte však také myslet na to, abyste nám umožnili používat celou Bibli a příběhy a odkazy, které potřebujeme.

Byla to jiskra, kterou překladatelský tým potřeboval. Příběhu se ujímá Adam, člen týmu:

“Po patnácti letech práce na překladu Nového zákona a žalmů jsme v tichosti začali překládat Starý zákon, i když jsme neměli žádné peníze.

Tak důležitým se pro lidi z Bhogota stal překlad Starého zákona.

Uplynulo několik let a překlad Starého zákona pokračuje. Bylo připraveno více než 70 % knih. Genesis se právě tiskne a zaznamenává. Rút, Jonáš a Ester jsou připraveny k vydání. V současné době probíhá komunitní kontrola 1. a 2. knihy Samuelovy, brzy budou následovat Exodus, Ageus, Joel a další.

Bhogotové slaví jeden z mnoha překladatelských úspěchů: kéž by brzy oslavili, že mají Bibli Bhogoto!

A to nejlepší nakonec: překladatelský tým Bhogoto ve Středoafrické republice se nedávno dozvěděl, že mají zajištěné peníze na další tři roky své práce. Díky tomu bude dokončen překlad přibližně třetiny (7 654 veršů) Starého zákona. Jednoho dne, možná za sedm nebo osm let a pokud budou i získávat finanční prostředky, budou mít obyvatelé Bhogoto svůj Starý zákon a pastor Laurent a další budou moci předčítat starozákonní pasáže ve svém jazyce – bez smutku a s plným porozuměním a radostí.

Proč vlastně překládat písmo a co to přináší lidem v Keni? Více ve videu