Když Katka spolu se svou učitelkou místního jazyka zakládaly TikTokový kanál, možná to působilo trochu nezvykle. V Čad by to člověk nečekal – jenže i tady se sociální sítě stávají důležitým komunikačním prostorem.

Začaly natáčet krátká videa o pravopisu a gramatice jazyka assangor. Chtěly pomoci lidem lépe porozumět vlastní řeči a podpořit jazyk, který zatím nemá pevně ustálenou podobu. Netušily ale, jak rychle jejich nápad poroste.

„Poslední dva týdny mám pocit, že jsem strávila víc času na TikToku než učením se assangorštiny,“ přiznává Katka s úsměvem. Některá videa už mají desítky tisíc zhlédnutí. Sledují je lidé nejen z Afriky, ale i ze zahraničí – velká část publika je ze Súdánu, další třeba z USA.

Pod videi se objevují komentáře v arabštině. Katka si je sama nepřečte, ale když se potká se svou učitelkou Ihsaan, společně je procházejí. Ihsaan překládá, vysvětluje a pomáhá odpovídat. Často přicházejí i konkrétní otázky: „Kde se dají sehnat knihy, které ukazujete ve videích?“

A právě tady začíná další výzva. Materiály, které používají, jsou zatím jen pracovní – jde o pokusnou verzi pravopisu, která se teprve ověřuje v praxi. Podle pravidel jejich organizace se navíc nesmí tisknout ve větším množství. Jak je tedy sdílet s lidmi, kteří o ně mají zájem – třeba i ze vzdáleného Súdánu – a zároveň od nich získat zpětnou vazbu?

I nečekaně přišla pomoc. Ozval se jeden rodilý mluvčí assangoru žijící v Evropě a připravil elektronické podklady pro vznik slovníku. To, co začalo jako jednoduchý nápad, tak postupně přerůstá v projekt, který spojuje lidi napříč kontinenty.

„Ten TikTok trochu nabral větší rozměry, než jsem čekala,“ říká Katka. A tak teď hledá moudrost, jak pokračovat dál – aby to, co začalo pár krátkými videi, mohlo skutečně pomoci jazyku i lidem, kteří jím mluví.

Všechno to začalo nenápadně – jedním školním projektem z Paříže.

Rob Clements tehdy pracoval jako učitel hudby na střední škole v Canbeře. Právě díky svým hudebním kontaktům narazil na projekt jedné pařížské školy o první světové válce. Při jeho čtení ho něco zarazilo – a nenechalo spát. Dočetl se, že více než tisíc domorodých Australanů bojovalo po boku evropských vojáků. Přestože nebyli k vojenské službě nuceni, mnozí se přihlásili dobrovolně. Během války měli stejné podmínky jako ostatní. Když se ale vrátili domů, čekaly je stejné předsudky a diskriminace jako předtím.

Rob se k tomu stále vracel. Začal se víc zajímat o historii i současnost domorodých komunit – o nerovnosti, izolaci i výzvy, kterým čelí dodnes. Postupně v něm sílilo přesvědčení, že by neměl zůstat jen u přemýšlení.

Po téměř třiceti letech ve školství se s manželkou Lisou rozhodli pro změnu. Chtěli, aby jejich život měl hlubší smysl. A tak se jejich cesta nečekaně stočila do odlehlého australského vnitrozemí.

Dnes slouží s Wycliffe Australia a Australian Society for Indigenous Languages. Z Alice Springs vyrážejí na dlouhé cesty do vzdálených komunit, kam vedou tisíce kilometrů prašných cest.

Rob neovládá místní jazyky, přesto se je učí alespoň číst. Když pak nahlas předčítá biblické texty v řeči místních lidí, děje se něco zvláštního – lidé naslouchají. Boží slovo k nim totiž přichází jejich vlastním jazykem.

Do komunit přivážejí Bible, písně i audio nahrávky. Ale často přinášejí ještě víc – povzbuzení, modlitbu a blízkost. V místech, kde je vzdálenost obrovská a život tvrdý, to má nečekanou sílu.

Rob dnes ví, že právě tam, kde to vypadá nejodlehleji, si Bůh nachází cestu k lidským srdcím.

Zdroj: https://wycliffe.org.au/scripture-distribution-in-the-outback/