Přednáška o misionářské práci byla u konce a já jsem si balil své věci. Najednou ke mně přistoupila jedna z posluchaček a obdivně poznamenala: „Vy jste ale odvážní!“ Přesně tohle jsem čekal. Ještě žádná má přednáška neskončila bez toho, aby někdo nepřišel s podobným komplimentem. Jistě, svým způsobem jsem i já odvážný. Dá se říct, že cestovat během dovolené spolu s třemi malými dětmi a mít týdně kolem deseti přednášek není zrovna jednoduché. Ale tohle ona žena neměla vůbec na mysli, přesto měla vlastně pravdu, aniž to možná tušila.
V očích našich spoluobyvatel z ostrova Murray jsme vzhledem k našemu životnímu stylu odvážní. Náhodní pozorovatelé mohou jen stěží uvěřit tomu, že se za teplých dnů naše děti koupou v moři, kde se vyskytují žraloci, zatímco jejich otec hází kameny na dravé ryby plující kolem. Nikde jinde se totiž nelze osvěžit. Neexistuje také možnost zapojení ventilátoru, použití vodní hadice nebo zakoupení zmrzliny. V období sucha má každý z nás v určitých dnech k dispozici pouze litr pitné vody.
Někteří si mysleli, že jsme to měli velmi těžké, protože jsme jedli každý den pouze ryby (a žádné jiné maso) a jen zřídka zeleninu. Další si dělali starosti o naše zdraví, neboť se zde vyskytuje tropická horečka, malárie a žloutenka, kromě toho také různé nemoci kůže a vředy. Mnoho lidí považovalo překladatelskou práci za něco, co nás muselo přivést do dosti beznadějného postavení, protože jsme byli nuceni učit se najednou dva jazyky a žít mezi lidmi, jejichž zvyky jsou zcela jiné a kteří se z historických důvodů chovají k bílým lidem nedůvěřivě. Ve skutečnosti nám však toto nepohodlí příliš nevadilo. Časem jsme se zde naučili žít.
Kromě toho jsme byli i přes některé nepříjemnosti bohatě obdarováni. Murray, ostrov vulkanického původu, je obklopen korálovými útesy a křišťálově průzračnou vodou, ve které se prohánějí nejrůznější exotické ryby. Obyvatelé ostrova se od jiných lidí nijak neliší. Máme je velmi rádi. Dále zde neexistuje žádný dopravní systém, žádné televizní přístroje a jen sotva nějaké krádeže či obchodní machinace. Na ostrově Murray se nesetkáte s žádným nátlakem nebo spěchem. Každý večer se procházíme po pobřeží a sbíráme mušle. Nemusíme spěchat, abychom někam přišli ve smluvenou dobu. Pro zdejší lidi je zítřek stejně dobrý jako dnešek. V mnohém ohledu se tu tedy žije pohodlněji. V tomto smyslu se návštěvnice mého semináře mýlila.
Na druhou stranu však byl v její výpovědi, že jsme odvážní, kus pravdy. Jsme stateční, protože jsme služebníci našeho Pána. To vyžaduje odvahu! Pro lidi v naší vlasti je to určitě těžké, protože je rozptyluje obrovské množství zdánlivě důležitých věcí: úklid domu, sekání trávníku, vzdělávací kurzy nebo film, který člověk musí každopádně vidět. Dokonce i aktivita ve sboru může člověka odvést od převzetí skutečné odpovědnosti.
Samozřejmě i my můžeme narazit na obdobné potíže. Před nedávnem mi jeden přítel vyprávěl, že jeho žena umírá. Předsevzal jsem si, že ji zajdu navštívit. Vždy mi však do toho něco přišlo – děti byly jedno po druhém nemocné, bylo potřeba upéct chleba a vyprat věci, no a jako vždycky byl v domě hrozný nepořádek. Konečně jsem naložil děti do kočárku, nechal jsem vše ležet a vydal jsem se přes vesnici na návštěvu Georgovy ženy, ona však v domě nebyla. Za několik dní jsem v jejich domě uslyšel pohřební nářky. Tehdy jsem se musel ptát, zda jsem opravdu udělal vše pro to, abych ji navštívil.
Jak je to s našimi sousedy? Znají ty nejdůležitější pravdy evangelia? Je těžké milovat sousedy, když ani nevíme, co jsou vlastně zač. Také v tomto ohledu to máme na ostrově Murray snazší, žijeme zde poklidným životem uprostřed uzavřené společnosti. Zde jednoduše nemůžeme někoho jen tak minout. Očekává se od nás, že se zastavíme a budeme připraveni k rozhovoru. Kvůli jazykovým obtížím to není pro nás zatím nic lehkého. Přesto se sami sebe zcela vážně ptáme, zda Bůh od nás neočekává ještě větší úsilí.
Kolik odvahy máme vlastně mít? Mne osobně vždy povzbudí dvě zaslíbení našeho Pána z Matoušova evangelia. To první je misijní vyslání (Mat. 28,18-20), kde nás ujišťuje: „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Druhé je z kázání na hoře (Mat. 6,25-35), kde nám radí, abychom se netrápili a vyzývá nás: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všecko ostatní vám bude přidáno.“
Takže má posluchačka měla pravdu – jsme odvážní, když se pro šíření evangelia vystavujeme těžkostem. Avšak ne každý člověk musí jít za každou cenu na misijní pole. Všichni ale máme neustále sami sebe zkoušet a ptát se, jaké je naše poslání, jak vypadá naše služba, a je zcela jedno, kde se zrovna nacházíme!
Peter Wickham, Austrálie
Photographers: Rodney Ballard, Elaine Bombay, Marc Ewell