Velkým problémem pro každého překladatele jsou biblické termíny, které mají svůj původ v židovském náboženství, a proto pro ně v jiných kulturách nelze najít odpovídající výrazy. Desmond Oatridges, překladatel pro Binumarijce na Papui – Nové Guinei, měl potíže s nalezením vhodného výrazu pro slovo „mesiáš“. Ostatně není divu, že ve slovníku tohoto národa nic vhodného nenašel. Také v češtině vhodné slovo nenajdeme. Převzali jsme jednoduše hebrejský výraz „mašiach“ a trochu ho přizpůsobili české výslovnosti. Otázkou však zůstává, zda je českým čtenářům zcela jasné, že se za tímto cizím slovem skrývá konkrétní, Bohem zplnomocněná osoba, pověřená zvláštním úkolem?

Zdá se tedy, že najít v Nové Guinei odpovídající výraz pro toto obtížné slovo je nemožné. Desmond si dal práci s tím, aby svému pomocníkovi Sisiovi vysvětlil význam slova a použil k tomu různé příklady. Sisia se na chvíli zamyslel a pak povídá: „Myslím si, že pro to máme výraz. Hledáme-li někoho pro vykonání zvláštního úkolu, svoláme v naší vesnici shromáždění. Pokud nalezneme vhodného muže, vytvoříme kruh a postavíme ho doprostřed. Někdo ze starších se ho pak dotkne rukou a řekne: „Ty jsi ten muž, kterého jsme vybrali, aby vyplnil zvláštní úkol! Od této chvíle ho nazýváme ‘mužem, na kterého byla položena ruka.’“

Tento výraz objasňuje Binumarijcům význam velmi důležitého slova ‘mesiáš’. Desmond ho ve svém překladu použil. Poté procházel Sisia vesnicí a vyprávěl lidem: „Víte, co jsme dneska překládali? Přišli jsme na to, jak objasnit slovo mesiáš. Znamená to „muž, na kterého Bůh položil svou ruku.’“ Lidí se zmocnil úžas: „Je to pravda? Takže toto slovo má skutečný význam?“ Je to krásný příklad toho, jak bohatství a vyjadřovací prostředky vlastního jazyka otvírají lidem Boží Slovo.

Podle vyprávění Desmonda Oatridgese, Papua – Nová Guinea

Překladatelka Bible Chris Kilhamová se divila novému výrazu, který právě slyšela od své australské pomocnice Mabel, která patří k národu Wik-Munkan a pomáhá Chris zvládnout jejich jazyk.

„Chaapar theetath“ znamená v doslovném překladu „dát za někoho svou krev“, ale co to vlastně vyjadřuje? Chris poprosila svou pomocnici, aby ji to objasnila. „No,“ Mabel se zamyslela, „dnes už to nikdo nedělá.

Dřív to dělali mladí muži, když si chtěli vzít některou dívku za ženu. Mladý muž šel za otcem té dívky a prosil ho o svolení ke svatbě. Otec mladému muži řekl: ‘Pojď sem, píchnu tě kopím a potom si můžeš mou dceru vzít.’ Nato musel mládenec otci nastavit obnažené stehno, dívčin otec vzal dlouhé kopí a píchnul jím muže do stehna. Když pak otec spatřil vytékající krev, řekl: ‘Dobře, dal jsi svou krev, nyní si můžeš vzít mou dceru za ženu.’ Odtud pochází výraz ‘Chaapar theetath’, mládenec dal svou krev, aby si mohl vzít dívku za ženu.“

Když to Mabel takto Chris objasnila, bylo jí okamžitě jasné, že zde narazila na výraz, který na pozadí starého zvyku úžasně ilustruje biblický princip vykoupení. Také Ježíš byl připraven dát svou krev za svou nevěstu – Církev, aby ji pro sebe získal. Znamená to tedy, že tento výraz sehraje při překladu Bible v mnoha pasážích velmi důležitou roli.

Podle vyprávění Chris Kilhamové, Austrálie

Měl by se překladatel zajímat také o náboženství lidí, mezi kterými pracuje? Jako křesťanovi mu to nepřipadá příliš atraktivní a jako misionáři mu zvlášť záleží na tom, aby se lidé svého náboženství vzdali. Přesto se studiu jejich náboženství nebude vyhýbat. Ono se totiž odráží také v jazyce daného národa a překladatel potřebuje při překladu biblických výrazů slovní zásobu spojenou s náboženstvím.

Studium náboženských představ lidí tedy neodmyslitelně patří k přípravám na samotný překlad. To však samozřejmě neznamená, že by se i sám překladatel musel účastnit náboženských tradic a zvyků, také mu to nezabraňuje vydat svědectví o své vlastní víře. Nejprve však musí náboženský svět daného národa důkladně prozkoumat, aby tak pronikl do všech detailů a poznal význam jednotlivých pojmů.

Regina Blassová, překladatelka pro národ Sissala ve státě Burkina Faso (Horní Volta), napsala zprávu o svém výzkumu: „Výsledkem několikaměsíční práce je seznam popisující představy Sissalů spojené s duchovními bytostmi. Je to velice potřebné pro překlad klíčových biblických pojmů, jako jsou Duch Svatý, démoni, andělé aj. Pro ilustraci uvádíme malou ukázku z tohoto seznamu:

Dúmá

Dúmá je duch žijícího člověka. Může ho však opustit a stát se viditelným. Člověk bez dúmy i dúmá bez člověka nemůže trvale žít. Pokud se tedy zdržuje někde mimo lidské tělo, je nutné, aby byl znovu polapen. Nošením magického náramku může člověk zabránit tomu, aby ho dúmá opustil. Při úmrtí člověka se dúmá promění na léló.

Léló

Léló je duch zesnulého. Přebývá v říši zesnulých, která se nachází pod zemí. Duchové léló jsou ve spojení s duchem země, který jim dal také svolení ke vstupu do říše mrtvých. Lidé žijící na zemi mohou prostřednictvím určitých obětí navázat spojení s duchem léló. Existují však také někteří duchové léló, kterým nebyl vstup do říše mrtvých povolen z důvodu jejich špatných skutků vykonaných během pozemského života. Z nich se pak stávají bloudící duchové, kteří se mísí s přírodními duchy, nemají žádný domov a nazývají se kántómó.

Kántómó

Kántómó může být duchem věcí z přírody, jako jsou stromy, řeky, kameny atd., nebo také duchem zemřelého člověka, který nebyl přijat do říše zesnulých. Kántómó mohou být dobří nebo zlí. Zlí Kántómóvé mohou způsobit lidem mnoho škody, a proto se jich lidé právem velmi obávají. Kántómó může dokonce bydlet v člověku žijícím zde na zemi. Člověk, který je posedlý Kántómem nereaguje normálně.

Tyto výrazy Sissalů nám poskytují opěrné body při překladu názvů nadpřirozených bytostí vyskytujících se v Bibli. Pro označení démonů jsme použili výraz Kántómó a výraz ‘Boží Dúmá’ pro označení Ducha Svatého.“

Samozřejmě, že se výrazy Sissalů zcela nepřekrývají s biblickými termíny, ale určitě vedou k lepšímu porozumění. Biblické příběhy pak musí dát těmto výrazům nový obsah. Ani v češtině tomu není jinak. Pro mnoho věcí, které nemají s biblickým pojetím nic společného, se hlavně v hovorové češtině používá slovo ‘duch’. Řeckým slovem ‘pneuma’, které užili pisatelé Nového Zákona, jejich současníci z řad pohanů označovali jevy svého náboženství. Teprve z kontextu biblických vyprávění čtenáři pochopili, že stejnými výrazy míní křesťané něco úplně jiného.

Výběr vhodných slov z náboženství daného národa není jednoduchou záležitostí. Překladatel se musí v prvé řadě vyhnout tomu, aby překladem nevnesl do biblické zvěsti falešné představy. Stává se také, že se žádné z prozkoumaných slov pro biblický překlad nehodí a musí se vytvořit zcela nové slovo. Důležité je však to, aby překladatel věděl, jaká slova má k dispozici a co které z nich znamená. Jenom tehdy může být jeho výběr správný.

Podle vyprávění Reginy Blassové, Burkina Faso