Autor: Lena*

Vyrůstala jsem ve východní Evropě, v době komunismu. Od dětských let jsem viděla, že být věrná Ježíši může přinést těžkosti nebo pronásledování. Moje rodina se zapojovala do podzemní církve a často jsme se modlili za ostatní bratry a sestry, kteří měli potíže kvůli tomu, že se otevřeně hlásili ke své víře. Brzy jsem pochopila, jak důležité je svědčit svým životem o Ježíši.

Slyšela jsem také mnoho příběhů o lidech, kteří svědčili o Bohu v cizích zemích. Cítila jsem odpovědnost za ty, kteří jsou daleko od Boha a toužila jsem je oslovit. O tom, že budu jednou svědčit o Ježíši, jsem v té době mohla jen snít.

Během mého dospívání se komunistický systém zhroutil. Do mé země přišla svoboda a s ní i křesťané ze zahraničí. Ti nyní mohli v naší části světa svobodně hlásat evangelium. Jsem vděčná, že jsem mohla s některými z nich spolupracovat. Z té doby mi utkvěly v paměti dvě věci: Skutečná služba druhým je dlouhodobá záležitost a je třeba ji vykonávat v plné a pokorné důvěře v Boha.

Po nějaké době mi Bůh otevřel dveře, abych mu sloužila v odlehlé části západní Asie. Když jsem uviděla tamní životní podmínky a tu velkou potřebu, byla jsem vyděšená. Jedna sestra z mé rodné země mi připomněla důležitou pravdu: “Není povolání bez Božího zaopatření.” A tak jsem se rozhodla, že se tam vrátím.

Když se ohlédnu zpět na život a práci v západní Asii, mohu s vděčností potvrdit, že Bůh byl opravdu věrný. Poskytl mi vše, co jsem potřebovala, abych mohla skutečně sloužit lidem kolem sebe. Jeho zaopatření přichází mnoha způsoby. Někdy jsou to ti správní lidé, kteří jsou ochotni pomoci nebo poradit. Jindy je to dobrá kniha nebo vzdělávací kurz. Někdy je to jen připomenutí, že jeho milost stačí.

Dnes se podílím na podpoře lidí při práci s Písmem v rámci překladatelského projektu, který slouží několika jazykům. Lidé, se kterými pracuji, se všichni učí ústně.

Tito lidé nejsou zvyklí číst ani psát. Základním způsobem komunikace je pro ně mluvení a poslech. Uvědomila jsem si, že nejlepším způsobem, jak jim pomoci pochopit a přijmout biblické poselství, je vyprávět biblické příběhy v místních jazycích a školit vypravěče. Dělá mi velkou radost, když vidím, jak se něčí srdce proměňuje díky Božímu slovu a jak se tento člověk následně stává svědkem Ježíše ve svém okolí.

Velkou část mé práce tvoří vyučování – učím ženy a děti, připravuji vypravěče biblických příběhů a učitele nedělní školy a učím mladé lidi. Zároveň jsem sama zapsána do speciálního “výcvikového programu”, do výcviku, kde je mým učitelem Bůh. Učí mě modlit se, milovat, důvěřovat, být pokorná, trpělivá a věrná a být na něm závislá.

Jednou z konkrétních lekcí, kterou jsem se naučila, je důležitost trávení času s Bohem. Čím více kvalitního času s ním trávím, tím více ho znám a tím více mohu nabídnout lidem kolem sebe. Aby to bylo možné, musím mít správné priority. Musím svou mysl živit Božím slovem. Čtu ho, rozjímám o něm, učím se ho zpaměti a poslouchám kázání.

To vše mi pomáhá, aby se mi dařilo bez ohledu na okolnosti. Požadavky mé práce a potřeby lidí kolem mě mohou pohltit hodně mého času a energie. Je skvělé vědět, že každý den mohu všechna svá břemena, starosti a “hory” složit před Boha a trpělivě mu důvěřovat, že mi dá světlo, otevře cestu nebo horu odstraní. Mám také ve zvyku udělat si s Bohem uprostřed dne trochu vyhrazeného času, zejména v době krize nebo tlaku, kdy s ním v důvěrném rozhovoru mluvím o aktuální situaci. Několik minut tohoto “času modlitby SOS” může být osvěžující a pomůže mi pokračovat v plnění povinností daného dne.

Ať už musím čelit jakékoli výzvě, vím, že na ni nejsem sama – jeho přítomnost a milost stačí na každou zkoušku, kterou musím zvládnout.

*jméno změněno