Články, Vidět za horizont

Zapomenout a odpustit

V demokratické republice Kongo překládalo několik křesťanů Markovo evangelium do místního jazyka Ngbaka. Nahlédl jsem na jejich návrh překladu a přitom mě napadlo, že pro návrh „odpustit“ byla použita dvě různá slova. Když ten, kdo odpustil, byl Bůh, používalo se slovo „ele“, když odpustil člověk, bylo to slovo „mboko“. Zdálo se mi to divné, tak jsem se zeptal domorodého spolupracovníka, zda to má nějaký význam. „Jistě“, odpověděl, slovo „ele“ znamená, že je něco odpuštěno a zapomenuto. Tak odpouští Bůh naši vinu. Ale když člověk jinému člověku odpustí něco zlého, přece si stále připomíná zlo, co mu bylo učiněno.

Proto používáme pro takovéto případy slovo  „mboko“. Znamená to tolik, co prominout.

 Už dlouhé roky používali křesťané obě tato různá slova pro odpuštění, protože odpovídala jejich přirozenému pochopení. Ukázal jsem překladateli toto místo v Bibli, kde je docela jasně poukázáno na to, že my máme odpouštět přesně tak, jak odpouští Bůh nám.

Teprve pak jsme se shodli na tom, že v překladu musíme v obou případech použít stejné slovo. Ale on mínil: „To bude ale těžké, skutečně „Ele“ – odpustit a zapomenout“.

Dílna překladatele, Pomoc techniky

Z rukopisu – kniha

„Konečně jsem to zvládl!“ konstatoval radostně překladatel Bible Chester Street a zapisoval do svého počítače poslední úpravy Janova evangelia, překládaného do jazyka Murrinh-patha.

Mnoho měsíců soustředěné práce s domorodými spolupracovníky a překladovým poradcem bylo za ním. Nyní je dílo u konce – evangelium Jana je přeloženo. Ve skutečnosti však celý text existuje pouze v digitální podobě. Je však potřeba vynaložit ještě mnoho úsilí, než se evangelium dostane do rukou příslušníků národa Murrinh-patha. Konec překladatelské práce je totiž zároveň začátkem posledního úseku cesty, který je třeba zvládnout na cestě od textu ke knize.

Tohoto procesu se překladatel také účastnil. Nejprve se musel zamyslet nad tím, jak má vznikající kniha vypadat. Jaký má mít formát? Jaké písmo má být použito? Mají tam být ilustrace a jak mají být propojeny s textem? Kolik exemplářů bude potřeba? Tyto a mnoho dalších otázek je třeba si uvědomit. Odpovědi závisí na účelu, který má kniha splnit, a také na čtenářích, pro které je určena.

Evangelium Jana se mělo dostat převážně do rukou dospělých, kteří již umí plynule číst. Pro tisk tedy bylo vybráno relativně malé, úzké písmo. Co se týče ilustrací, byla k dispozici sbírka různých předloh. Kromě toho pracuje ve Wycliffově centru v Darwinu grafik Wilfried Stephan z Německa, který dovede vyhotovit ilustrace pro nejrůznější účely.

Chester Street vytvořil návrh uspořádání textu, nadpisů a obrázků. Ten pak dopravil, společně s textem na oddělení pro tisk, které se nachází ve Wycliffově centru v Darwinu. Tam už převzal další práci Wilfried Stephan. Díky počítačům dnes odpadá dřívější sázení písma a s tím spojené čtecí korektury. Wilfried vyhotovil finální podobu knihy, kde zvolil správný font, velikost písma, počet a délku řádků, číslování stran, vzhled nadpisů a také vložil obrázky a jiné grafické elementy.

Poté Wilfried vytiskl zkušební vzorek zpracovaného biblického textu. Překladatel naposledy vše ověřil a opravil chyby, které se i přes veškerou pečlivost do textu vloudily. Tyto předlohy zanesl Wilfried do tiskárny.

Nyní může začít vlastní tisk. Po několika hodinách vyrostly na stole v přilehlé místnosti hromady potištěného papíru. Tři pomocníci z nich skládají hotové knihy a sešívačkou je spojují s předtištěnými obaly.

Poslední etapu práce obstará ořezávací stroj, knihy jsou ořezány na potřebnou velikost. Po zabalení do kartonových krabic mohou být knihy konečně dopraveny na letiště a z něj na území obývané národem Murrinh-patha.

Tam jsou prodávány jako „Murrinh Ngarra Nukunu John Darntilil Kardu Ngarra Jesu-nu Parraniriwaktha Purni“ (Slova Ježíše, které napsal Jan pro lidi, kteří patří Bohu) a každý, kdo si je chce přečíst, může proniknout do duchovního bohatství Janova evangelia. Odborníci „černého umění“ to těmto lidem umožnili.

Kelly Mitchellová, Austrálie

 

Dílna překladatele, Technika

PC – kolega, nebo nářadí?

Pokud bychom chtěli věřit reklamním sloganům výrobců počítačů, museli bychom uznat, že výkonnost jejich zázraků má sotva nějaké hranice. Proč by tedy nešlo do počítače zadat nějaký cizí jazyk, aby pak podle původního textu Bibli do něj přeložil? Jinými slovy – postavit elektronický mozek do jedné řady s Johnem Wycliffem, Martinem Lutherem, Hermanem Mengem a stovkami překladatelů na celém světě?

Teoreticky je překlad textu z jednoho jazyka do druhého pomocí počítače možný a takové programy jsou už na trhu. U překladu Bible jde však o velice komplexní práci. Je nutné zachytit dosud neprobádaný jazyk a jeho rozdíly vzhledem k jiným jazykům, stejně jako celé bohatství výrazových prostředků a stylistických zvláštností, kulturní podmínky nevyjímaje.

Nesmíme také zapomenout na četné teologické otázky, které je třeba objasnit, když chceme biblický text přeložit výrazovými prostředky cizího jazyka. Tyto úkoly je dodnes, a jistě i v dohledné době, schopen zvládnout pouze ten nejgeniálněji vytvořený počítač – lidský mozek. Počítač v roli kolegy překladatele Bible zůstává tedy i nadále nesplnitelným snem.

Vlastnímu překladu je ovšem velmi blízký proces přizpůsobení překladové verze podmínkám dialektu určité oblasti, což se provádí pomocí počítače. V roce 1980 byl v Guatemale zveřejněn překlad Nového Zákona do nejdůležitějšího dialektu jazyka Cakchikel. Výzkumy však prokázaly, že ještě pro nejméně šest dialektů tohoto jazyka je překlad potřebný. I když jsou tamější dialekty spolu úzce spojeny, nedovedou lidé, kteří je používají, pochopit knihy napsané v centrálním dialektu. Odlišnosti mezi jednotlivými dialekty odpovídají přibližně rozdílům mezi španělštinou, francouzštinou a italštinou.

Nezbyla tedy jiná možnost, než vyslání šesti dalších překladatelů, aby na těchto překladech několik let pracovali. Diference ve stavbě slov a vět mezi jednotlivými dialekty podléhají většinou pevným pravidlům. Rozdíly byly prozkoumány a pak uloženy spolu se slovní zásobou v počítači. Počítač může nyní, vyzbrojen potřebným „věděním“, převést hotový překlad Nového Zákona do jiných dialektů. Samozřejmě je tento překlad pouze první pracovní verzí, která pak ještě musí být upravena. Tato úprava však může být za asistence domorodých spolupracovníků zvládnuta mnohem rychleji než zcela nový překlad.

Lingvisté v Peru se zabývají důkladnou analýzou 19 dialektů kečuánštiny, kterou se tam mluví. To ovšem vyžaduje zvláštní tým pro každý dialekt. Nyní už není výchozím jazykem pouze jeden dialekt. Počítač je analyzuje všechny současně a vytváří takříkajíc „rodinný rodokmen“, aby odhalil společný základ všech těchto dialektů. Takový prototyp kečuánštiny je pak výchozím jazykem, od nějž jsou odvozovány všechny překlady.

I přes zmíněné úspěchy zůstávají počítače stále jenom stroji, které nejsou schopny zachytit ty nejjemnější významové rozdíly. Avšak jejich použití je možné při podobných strukturách výchozího a cílového jazyka k vytvoření prvního, velice kvalitního překladu. Je snad někdo, kdo by nepřijal nabídku, která mu ušetří 80 až 90% práce?

Wycliffovi překladatelé Bible, z.s.