Překlady Bible ve zkouškách

Při překládání uplyne mnoho hodin strávených usilovnou mravenčí prací u psacího stolu, než je text v novém jazyce dokončen. Velký díl práce je tímto zvládnut, ale samotný překlad ještě není hotový. Zbývá velmi důkladné prozkoumání toho, zda beze změn odráží původní text Písma a zda je pro čtenáře jasný a srozumitelný.

Jako truhlář opracovává smirkovým papírem a lakováním nábytek do konečné podoby, stejně tak musí i překladatel pomocí různých zkušebních procesů dát své práci tu nejlepší konečnou podobu.

Pracovník Wycliffovy misie Wolfgang Stradner, působící na Pobřeží slonoviny, líčí tento komplikovaný proces:

„Jsem velice vděčný, že jsem překlad Bible pro národ Djimini z Pobřeží slonoviny nemusel dělat sám. V naší malé kanceláři jsem pracoval společně se dvěma pomocníky z tohoto národa. Jmenovali se Matouš a Justin. V poslední době jsme se hlavně zabývali překladem poslední kapitoly Lukášova evangelia.

Nejdřív jsme si společně s Matoušem pročetli kapitolu, kterou jsme chtěli přeložit, a poznamenali si obtížná slova, verše a oddíly. Poté jsme se pomocí různých překladů Bible a komentářů pokoušeli zjistit, jaký význam mají ony problematické verše pro nás. Následně jsme přemýšleli o vhodných formulacích, srozumitelných pro příslušníky národa Djimini. A pak už mohl Matouš celou kapitolu přeložit.

První rukopis jsme společně pročítali a vylepšovali některá vyjádření. Když jsme byli s touto fází u konce, usedl Matouš k psacímu stroji a načisto celou kapitolu přepsal. Rukopis byl pak předčítán křesťanům ve vesnici, někdy v rámci bohoslužeb a někdy pouze starším během nedělního odpoledne. Přitom jsme si zaznamenávali všechny návrhy na zlepšení a změny.

Potom se dal do práce náš spolupracovník Justin: rozdělil text na malé, myšlenkově spolu související oddíly a napsal k nim otázky. Vyzbrojen naším překladem a pomocnými otázkami se vydal na další průzkumnou cestu. Text byl předčítán dvěma nekřesťanům, mladému muslimovi a staršímu animistovi. Pomocí otázek Justin zkoumal, zda textu porozuměli. Nejasnosti, které přitom odhalil, společně prodiskutujeme a text je dále vylepšován.

Konečně může Justin tuto kapitolu přepsat, vyhotovuje vždy čtyři kopie. Jedná-li se o nějaký delší text, např. polovina Lukášova evangelia, spojíme jednotlivé listy do malé knížečky. Pak tyto části Bible půjčujeme lidem z národa Djimini a prosíme je, aby označili všechna místa v textu, která během čtení nepochopili. Tímto způsobem jim můžeme zpřístupnit výsledky naší práce a současně obdržíme ohlasy na náš překlad. Teprve později, když je celé evangelium přeloženo a ověřeno, může být v malém nákladu vytištěno a prodáváno.“

Wolfgang Stradner, Pobřeží slonoviny

Boží muž svého národa

Když se v odlehlé horské vesničce ve východní části ostrova Nová Guinea koncem čtyřicátých let Aindei Wainzo narodil, nikdo netušil, že to jednoho dne dotáhne až na absolventa vysoké školy a bude překládat Bibli. Jen málo lidí vůbec vědělo o existenci jeho národa Anaaitya.

Život ve vesnici se odehrával podle zaběhnutých tradic, kontakt s okolním světem nebyl tehdy častý. Podle vzpomínek Aindeiho to k idyle mělo daleko. Anaaityaové se všude v přírodě a také ve svém životě obávali nepředvídatelného působení různých duchů. Vynakládali mnoho úsilí na to, aby se duchové nerozzlobili. Lidé dodržovali různé zvyky, některé oblasti pro ně zůstávaly tabu, a přesto si nemohli být nikdy zcela jisti, zda na ně někde nebude číhat nebezpečí. Ve stálém strachu a obavách žili zejména ti, kteří si pomocí černé magie podřídili duchy k plnění vlastních záměrů, a takto mohli zcela cílevědomě přinést jiným lidem neštěstí.

Příslušníci národa Anaaitya žili s okolními národy v neustálém napětí. Často docházelo k vojenským střetnutím. Aindei stále s hrůzou vzpomíná na přepadení znepřáteleným národem, při kterém byli jeho sestra a bratranec zabiti a poté snězeni. On sám a jeho matka jen stěží unikli do pralesa, a tak se zachránili.

V roce 1957 navštívil národ Anaaitya poprvé jeden německý misionář a seznámil je s evangeliem. Později se i někteří z místních lidí stali misionáři a založili sbory v okolí. Také Aindei Wainzo byl zasažen zvěstí o Boží lásce a nechal se pokřtít. V roce 1967 se do vesnice vypravil jeden manželský pár z řad Wycliffových překladatelů Bible, aby zde pracoval na překladu Nového Zákona do jazyka Anaaitya. Aindei právě ukončil vzdělání a stal se pro ně při překladatelské práci důležitým pomocníkem. Po několika letech byla jejich spolupráce náhle přerušena, protože překladatelé museli zemi ze zdravotních důvodů opustit.

Co se nyní stane s překladem? Pro Aindeiho se Bible nestala jen pramenem osobního duchovního života. Velmi silně si uvědomoval, jak je Boží Slovo v rodné řeči pro křesťany z jeho národa důležité. Rozhodl se v práci dále pokračovat. Během spolupráce s manželským párem překladatelů se mnohému naučil, ale uvědomoval si také mnohé nedostatky svého vzdělání.

Navštěvoval proto kurzy na univerzitě v Papui – Nové Guineji a nakonec obdržel stipendium pro teologické vzdělání v USA. I když se mu díky tomu otevřely v jeho zemi nejedny dveře, on sám viděl svůj nejdůležitější úkol v dokončení překladu Bible pro svůj národ. Bůh ho k tomuto úkolu velmi povzbudil veršem: „Oznamte to mezi pronárody a rozhlaste, zvedněte korouhev, rozhlašujte, nic neskrývejte.“ (Jeremjáš 50,2)

 

Překladatelský tým Crowů

Označím-li sám sebe za překladatele Bible, můžete velice snadno získat dojem, že jsem Bibli pro indiány Crow přeložil sám. To však není pravda.

K našemu týmu patří také tři překladatelé z národa Crow, dva zdejší odborníci na tvorbu abecedy a mnoho dalších, kteří ověřují správnost již přeložených částí Nového Zákona. Ani jeden z našich tří pomocníků nenavštěvoval biblickou školu. Když u nás začali pracovat, nedokázali ve své vlastní řeči číst ani psát. Před sedmi lety byli ještě všichni nevěřící a závislí na alkoholu.

Když jsem ale v našem Wycliffově centru předložil několika překladovým poradcům verzi 1. listu Timoteovi určenou pro indiány Crow, přiznali, že je přesný a po stylistické stránce velmi dobrý. Jak je to možné? Musel jsem připustit, že nevím.

Samozřejmě, že je Bůh všemocný, samozřejmě, že se za nás naši přátele a ti, kteří nás podporují, modlili, někteří dokonce denně. Přes to všechno jsme žasli. Všichni muži v týmu jsou nyní věřící a věrně Pána následují. Já jsem jen jeden z mnoha členů naší skupiny. Povzbuzuji jiné ve víře, ale oni dělají totéž pro mne.

Prošel jsem poměrně dlouhým vzděláváním, a přesto jsem se od nich ještě mnoho naučil. Často se spolu modlíme o správné výrazy pro překlad, o náš tým a o národ Crowů. Zdá se, že Boží povolání a zplnomocnění těchto mužů jejich odborné vzdělání více než nahradilo.

To, co měli k dispozici, vzal Bůh do svých rukou a mnohonásobně rozmnožil. A ovocem toho všeho je Boží Slovo pro národ Crowů.

Fred Miska, Severní Amerika

Wycliffovi překladatelé Bible, z.s.