„Bobe, víš ty vůbec, že se v našem jazyce slovo ‘oko’ používá různým způsobem? Chceš, abych ti tyto různé možnosti napsal?“

Když mi Dick Awa, starší příslušník národa Mangap-Mbula, jednoho dne předložil tento návrh, neočekával jsem, že mi krátce nato přinese seznam padesáti významů „oka“! Tento seznam byl pouze prvním ukazatelem jeho zvláštního nadání, které spočívalo ve schopnosti přesně odhadnout význam slov a podat potřebné informace týkající se zvláštností v jejich použití. Jeho ochota ke spolupráci a pomoci umožnila mé manželce dát v poměrně krátké době dohromady slovník. Bez Dicka Awy by se to tak rychle nepovedlo.

Později jsme narazili ještě na mnoho lidí, kteří měli úžasné jazykové nadání. Jejich talenty se projevily různě: někteří jsou skvělými vypravěči, jiní – stejně jako Dick – mají schopnost poukázat na významové rozdíly jednoho slova použitého v různých souvislostech.

Jeden mladý muž jménem Giamsa Apei má zvláštní vlohy pro překladatelskou práci. Začali jsme s ním spolupracovat hned po jeho příchodu k nám. Již po několika minutách jsem si všiml, že Giamsa je člověk s ojedinělým jazykovým citem. V mnoha případech dokázal svými argumenty odzbrojit mé jazykové hypotézy, které jsem dal pracně dohromady. Kromě toho mi pomocí velmi názorných příkladů dokázal vysvětlit gramatickou strukturu svého jazyka. Spolupráce s ním byla něčím fascinujícím.

Během polední pauzy jsem své ženě ihned sdělil, jak velkou pomocí pro mně dnes Giamsa byl. Odpoledne mu má žena položila několik otázek týkajících se první knihy Mojžíšovy, jejíž překlad jsme měli už hotový. Giamsa se podíval na první verš a hned navrhnul dát konec verše na začátek. Druhý verš zkrátil asi o polovinu tím, že několika málo slovy vyjádřil to, co jsme opisem vyjádřili v několika větách. A takto pokračoval dál. Moje žena byla nadšena. Brzo byl schopný úplně sám vypracovat návrh překladu Lukášova evangelia a Skutků. Když jsme jeho rukopisy pročítali, oslovila nás některá místa v textu. Giamsa neprošel žádným speciálním vzděláním, my jsme však mohli vidět, že má zvláštní cit pro správné vyjádření cizích pojmů ve svém jazyce.

Dostali jsme ještě mnohokrát příležitost žasnout nad bohatstvím darů a schopností obyvatel Papuy – Nové Guiney. V malé vesničce Sangla jsme kromě našich spolupracovníků poznali nadané umělce, duchovní pastýře, vypravěče příběhů, hudebníky a jinak talentované lidi. Mě a mou ženu velmi těšilo, že jsme mohli těmto lidem nabídnout další příležitosti k využití darů, které jim Bůh svěřil. Monotónní vesnický život jim to umožnil jen stěží. A k čemu lepšímu bychom je mohli využít než k tomu, aby svému vlastnímu národu zpřístupnili Bibli?

Robert Bugenhagen, Papua – Nová Guinea

Překladatelskou činnost si často zjednodušeně představujeme jako samostatnou práci jednoho vzdělance, který pracuje zavalen knihami a rukopisy, podobně jako Martin Luther ve svém pokojíku ve věži na Wartburgu. Musíme si však uvědomit, že překladatelé v misijních oblastech nepřekládají do svého mateřského jazyka. I po létech intenzívní výzkumné práce nebudou tento cizí jazyk a bohatství jeho výrazových prostředků ovládat stejně dokonale jako domorodí obyvatelé. Bylo by tedy velké bláznovství, kdyby je nezapojili do překladatelské práce. Překládání Bible je vždy týmová práce.

Rozdělení rolí v týmu není přitom všude stejné. Často je to tak, že misionář ze zahraničí nese hlavní tíhu práce, ale může se také stát, že domorodí, kvalitně vzdělaní křesťané vlastní práci na překladu zvládnou a misionář stojí spíše v pozadí jako poradce. V některých zemích spočívá hlavní role Wycliffovy misie právě ve vzdělávání domorodých křesťanů.

Týmová práce se může stát obohacující zkušeností, která však klade vysoké nároky na všechny spolupracovníky. Obě strany mince nám přiblíží následující zprávy.