Jednoho večera k nám přišel náš spolupracovník Paulo Lopyem zcela nečekaně se zprávou: „Zítra ráno se koná oběť smíření – nyekubuto. Pokud se jí chcete zúčastnit, přijďte ke mně.“ Vlastně jsem si na tento den naplánoval práci u psacího stolu, ale změna pracovních plánů je zde, u národa Toposa v jižním Súdánu, zcela běžná.

Co se však stalo?

Jeden Lopyemův bratr byl před třemi týdny při přestřelce smrtelně zraněn. V důsledku této tragické události vznikl mezi zúčastněnými klany ostrý spor. Ten došel tak daleko, že příslušníci obou klanů spolu nemluvili, o společném jídle ani nemluvě. V těchto případech se co nejrychleji jedná o smírčí ceně. Většinou je to 15 krav. K řešení sporu je také přizván nezúčastněný muž, který na sebe bere úlohu vyjednávače. Tohle všechno už bylo dohodnuto, nyní však zbývalo smírčí cenu vyplatit.

Za časného rána jsme se sešli před obydlím muže, z jehož rukou smrtelná rána vyšla. Zástupci znepřátelených stran a větší počet nezúčastněných pozorovatelů se tu už sešli dříve. Byl otevřen plot z trní a patnáct krav určených pro smírčí oběť bylo vyvedeno ven. Po předání krav byl jako symbol smíření zabit beránek. Zúčastněné strany přitom seděly naproti sobě a muži společně jedli a popíjeli. Nakonec musel každý z nich potřít svá ústa krví zabitého beránka a tímto byl smírčí akt ukončen. Všichni pak vstali a řekli: „Je vykonáno.“ Vzniklá rána byla vyléčena a opět nastal pokoj.

Jak nádherný obraz pro jedinečnou smírčí oběť, kterou pro nás vykonal Pán Ježíš. Cena za naše hříchy byla zaplacena a skrze tuto oběť bylo překonáno odcizení mezi Bohem a jeho stvořením.

Byl jsem velmi potěšen, že jsem se mohl smírčího obřadu zúčastnit. Získal jsem tak spoustu nových slov, která jsme mohli použít při překladu biblických pojmů, jako jsou trest, prostředník, smíření, oběť. Dále jsme také narazili na cenné odrazové můstky, které jsme mohli použít při objasnění vykupitelského díla Ježíše Krista: idea určité ceny za smíření, obětní beránek a úloha krve, se při jiných obětech národa Toposa nevyskytují, stejně jako úplné smíření mezi dvěma znepřátelenými stranami. Zcela určitě se mnoho výrazů použitých při této ceremonii uplatní i při našem překladu Bible.

Martin Schräder 

Opět jsem narazil na slovo, s jehož překladem jsem si nevěděl rady. V poslední době se mi to stávalo tak často, že jsem se přitom docela rozčílil. Za stolem naproti mně sedělo šest poznání dychtivých mužů z národa Podopa. Také oni prožívali to rozrušení, které člověk pociťuje, když touží vyjádřit pravý význam Božího poselství a nenachází pro to v daném jazyce ta správná slova, která by mohla zaujmout místo anglických výrazů.

Tentokrát se jednalo o slovo ‘vykoupení’. Během našeho vzdělávání jsme se učili rozebírat těžké biblické pojmy na menší významové části. Také teď jsme se o to pokusili. V prvé řadě v sobě slovo ‘vykoupení’ zahrnuje představu, že se někdo stal vinen nebo se provinil na někom. Z toho pak vyplývá očekávání nějakých následků a nakonec to, že se někdo za provinilého člověka postaví a vysvobodí ho z této beznadějné situace. Původně bylo toto slovo používáno pro vykoupení lidí, kteří se zadlužili a stali se z nich otroci. Tak, to bychom měli, jak však mám v jazyce národa Podopa najít slovo, které by v sobě všechny tyto části obsahovalo?

Zatímco jsem mužům z národa Podopa vysvětloval význam onoho slova, zpozoroval jsem, že se jejich obličeje rozjasňují. Pak mi oznámili, že něco takového je u nich běžným pravidlem: „Když někdo porazí strom na špatnou stranu a tím někomu způsobí smrtelný úraz, požadují příbuzní život viníka. Pro záchranu života viníka však jeho příbuzní uskuteční oběť smíření. Příbuzní zesnulého obdrží prasata, mušle (kterými se zde platí) a ostatní cenné věci jako výkupné za život viníka. Ten zůstává naživu, protože se za něho ostatní postavili.“

Byl jsem potěšen a začal jsem tyto myšlenky využívat při překladu velmi obtížného slova ‘vykoupení’. Marek 10,45 zní nyní ve zpětném překladu z jazyka Podopa následovně: „Ježíš přišel, aby vykonal oběť smíření a tím vzal na sebe trest za zlé skutky všech lidí. Přišel, aby skrze jeho smrt získalo mnoho lidí svobodu.“

Poté, co jsem na tomto verši asi půl hodiny pracoval, jsem ho přečetl svým přátelům. Byli tiše a pohybovali svými lehce svěšenými hlavami zamyšleně sem a tam. Konečně jeden z nich promluvil: „Dáváme mnoho, abychom vinu opět napravili. Nikdy jsme však ještě nedali člověka jako cenu za smíření. Ježíš pro nás udělal obrovskou věc, když za nás zemřel. Protože on za nás zemřel, nemusí už nikdo z nás nést trest, který jsme si zasloužili. Jsme svobodni.“

Neil Anderson, Papua – Nová Guinea