Dílna překladatele, PŘÍPRAVNÉ PRÁCE

Když se někdo vydá na cestu

Co je potřeba udělat před započetím překladatelské práce? Tato otázka zaměstnává naše pracovníky při plánování práce v určité zemi. Potřebují před započetím překladatelských prací získat určité informace, ze kterých by mohli vycházet.

Musí získat odpovědi na otázky typu: Jak rozsáhlé je území, na kterém je daný jazyk rozšířen? Používají tento jazyk všichni příslušníci národa, nebo jen určitá část obyvatel, možná jen starší generace? V jakých životních situacích se tento jazyk používá? Jaký vztah mají lidé ke svému jazyku? Stydí se za něj nebo jsou na něj pyšní? Jaká je příbuznost s jinými jazyky? Vyskytují se v tomto jazyce různé dialekty? Do jaké míry se navzájem odlišují? Je některý z těchto dialektů více rozšířen nebo je důležitější než ostatní?

V knihách nebo výzkumných zprávách se nacházejí jen velmi zřídka odpovědi na tyto otázky. Proto musejí překladatelé Bible sami uskutečnit něco ve smyslu „jazykového průzkumu“. Tato úloha je svěřena speciálně vzdělaným pracovníkům, kteří cestují městy a vesnicemi jazykově neprozkoumaného území a navazují s tamními lidmi kontakty. Tito odborníci používají nejrůznější techniky, aby tak získali potřebné informace a co možná nejpřesnější obraz o rozšíření jazyků a dialektů v okolí.

Proč jsou tyto průzkumy tak důležité? Jednoduše proto, že se chceme vyhnout dvěma chybám. Na jedné straně nechceme jazykové skupiny, které jsou pro nás dosažitelné a které skutečně překlad potřebují, nechat nezaopatřené. Na druhé straně nechceme vytvářet překlad pro lidi, kteří ho vůbec nepotřebují. Podle našich zkušeností je docela možné, že nějaký národ má sice svůj vlastní mateřský jazyk, ale lidé ovládají natolik dobře dva jazyky, že mohou číst a porozumět Bibli bez problémů i v jiné řeči. Právě tyto výzkumné cesty nám pomohou vyhnout se oběma chybám. Kromě toho je díky nim možné realisticky plánovat všechnu potřebnou práci v dané zemi a dosazovat pravé lidi na pravé místo.

Girls walk along a trail in the Pamir mountains of Tajikistan.

Naši lidé přicházejí často do odlehlých vesnic v obtížně dostupných oblastech, kde je cestování skutečně velmi dobrodružné. Dlouhé hodiny cestovat autem po špatných silnicích, spát každou noc v jiném domě, stále poznávat nové lidi, to vše patří k jejich každodennímu životu, jejich práce je však pro nás velmi důležitá. Často právě oni jsou prvním mostem k národu, který se doposud musel obejít bez Bible. V jiných případech nás ujistí o tom, že naše práce není potřebná a my můžeme svoji pozornost soustředit na jiné oblasti. Jen ve Střední a Východní Africe je mnoho jazyků, o nichž se přesně neví, zda překlad nutně potřebují nebo ne. V mnoha zemích Asie to vypadá podobně. Proto hledáme pro tuto práci další mladé lidi nebo bezdětné manželské páry, které se nebojí těchto namáhavých cest, dovedou pracovat samostatně a jsou připraveni absolvovat potřebné vzdělání. Mohou společně přispět k tomu, že zmizí „bílé skvrny“ z jazykového atlasu a že skutečně každý národ, který potřebuje překlad Bible, ho také dostane.

Beate Tiemannová

Dílna překladatele, Těžké počátky

KAŽDÝ ZAČÁTEK JE TĚŽKÝ

/Martha Duffov / Peru. 

Boží pomoc na startu

Náš hydroplán se vznesl z hladiny řeky doprovázen mohutnou záclonou vodní pěny. Udělala jsem si pro dlouhý let nad pralesem pohodlí. Pozorovala jsem, ponořena v myšlenkách, monotónní krajinu pode mnou. Vzpomínky na jednu událost se najednou vynořily tak zřetelně, jako by se to stalo včera. Jednalo se o let podobným letadlem před více než dvaceti lety. Teprve před měsícem jsem dorazila do Peru. Mně a mé partnerce Rút byla přidělena práce mezi kmenem Amuesha. Pilot Jim Price nás poprvé dopravil na území kmene. Byl to den, na který jsem po celé roky mé přípravy čekala. Už v patnácti letech jsem dala svůj život Bohu k dispozici. Chtěla jsem mu sloužit, ať mě povede kamkoli. A nyní to přišlo.

  • A river runs through the mountains of Peru.

Letěli jsme mnoho mil nad nekonečnými nížinami, pod námi se rozprostíral hustý koberec pralesa, jen sem tam přerušený zvlněným tokem řeky. Potom začalo letadlo klesat. Koruny stromů se stále více přibližovaly. Konečně jsme se dostali do lesního průseku mezi obrovským územím pralesa a přistáli jsme na průzračné hladině řeky Palzacu. Zatímco se letadlo přibližovalo ke břehu, seběhli se indiáni z vesnice, aby pozorovali tuto neobyčejnou událost.

Ještě nikdy předtím jsem neviděla indiány Amuesha. Když tam tak najednou stáli, postavy s tmavou pletí a olověně černými vlasy, oblečeni v dlouhých tmavých šatech, dostala jsem náhle strach. Pilot pevně směroval letadlo ke břehu. Když jsem pak šplhala na plovoucí ponton letadla, abych mohla přeskočit na pevninu, podlamovala se mi kolena a byla tak měkká jako voda pode mnou. „Pane, mám strach vstoupit na tuto zemi,“ tiše jsem se modlila. Věděla jsem až příliš dobře, že tady nejsme jen na krátké návštěvě. Pilot nám pomůže vybalit a instalovat náš provizorní přístroj pro rádiové spojení. Potom znovu vyšplhá do své kabiny a odletí zpět. Rút a já zde v pralese zůstaneme   s těmito lidmi samy. Neznáme žádné slovo z jejich jazyka. „Pane, mám strach,“ to byla má jediná myšlenka.

Přesto všechno jsem věděla, že tato indiánská vesnice je cílem celého mého dosavadního života. S trochou víry, která se ve mně v tomto momentu probudila, jsem vyskočila na pevninu. Indiáni stáli tiše s nicneříkajícími obličeji opodál na okraji lesa. Zatímco jsem tak bezmocně postávala na břehu, přišlo ke mně malé děvčátko. Bůh viděl mé rozpoložení a poslal mi pomoc, kterou jsem v tomto okamžiku tak naléhavě potřebovala. Vzalo mě, pravděpodobně první bílou ženu, kterou kdy v životě potkalo, za ruku a z jeho úst vycházel bezstarostně proud cizorodých hlásek, kterým jsem nerozuměla. Ale bylo jasné, že se snaží ke mně chovat přátelsky. Přesně tohle jsem v té chvíli potřebovala. Byl zde někdo, kdo mě přijal a přivítal. Tímto překrásným způsobem mi Pán daroval Šane, která se měla brzo stát mou učitelkou jazyka a nejlepší přítelkyní.

Zatímco jsme se blížili k vesnici, držela mě stále za ruku. Tam mi ukázala malou chatrč s rákosovou střechou a bambusovými stěnami. To měl být můj první domov u kmene Amuesha. Šane ke mně dál hovořila, ačkoli jsem jí nerozuměla a nemohla jsem jí odpovědět. V tento den jsem si oblékla pestře zdobenou sukni a doufala jsem, že se bude indiánům líbit. Nemýlila jsem se. Šane projížděla rukou po sukni. „Cohuen,“ říkala „cohuen“. Nevěděla jsem sice, co „cohuen“ znamená, ale z výrazu jejího obličeje jsem vyčetla, že se jí sukně líbí. To musí určitě znamenat „hezká“, myslela jsem si. Později jsem zjistila, že tomu tak skutečně je.

Šane se očividně snažila přiblížit mi svou řeč tak rychle, jak jen to půjde. Ještě než jsme dorazili k domku, ukázala na dravého ptáka, který kroužil nad korunami stromů a řekla: „Tse’m.“ Bezpochyby to bylo označení právě pro něj. Takto mi přiblížila první dvě slova svého jazyka. „Cohuen“ nebylo pouze potřebné a často používané slovo, ale přešlo také do překladu výrazu „evangelium“: „Cohuen Nonets“ – „Dobrá zpráva“. Také slovo „tse’m“ našlo své místo v překladu pro kmen Amuesha.

S vděčností vzpomínám na Boží přátelskou pomoc tento první den. Během dlouhých let trpělivého učení a překládání jsem ji mohla stále znova prožívat. Stejně tak věrně jako v prvních okamžicích se o mě Bůh staral den za dnem a dovolil mi v každé nouzi zakusit svoji pomoc. „Děkuji, Pane, za všechnu tvoji věrnost.“

 

Dílna překladatele, PŘÍPRAVNÉ PRÁCE

Jak probíhá výzkumná cesta v praxi?

Abychom vám průběh výzkumné cesty trochu přiblížili, uvádíme zde krátkou zprávu z cesty naší spolupracovnice Gwen Bergmanové, kterou podnikla společně se svým mužem Tedem do Gambie v západní Africe.

V Gambii se mluví dvanácti jazyky, ale mnoho obyvatel hovoří kromě svého mateřského jazyka ještě mandinkou, což je velmi rozšířená obchodní řeč. Misionáři jiné misijní společnosti právě pracují na překladu Bible do tohoto jazyka. Zabýváme se nyní otázkou, do jaké míry pochopí Bibli lidé, kteří používají mandinku až jako druhý jazyk.

V hlavním městě to nebude žádný problém, ale nebyli jsme si jisti, jak je to s používáním tohoto jazyka na vesnici. Abychom to zjistili, podnikli jsme mnoho cest do vesnic na východě země. Ještě v hlavním městě jsme ve spolupráci s misionáři jiné misijní společnosti pečlivě připravili cestu. Pročítali jsme všechnu dostupnou literaturu o okolních jazycích. Potom jsme vytvořili dotazník s mnoha otázkami, které se týkaly vztahu lidí k jejich mateřskému jazyku a k mandince. Dále jsme nahráli některé biblické verše v mandince . Tím jsme si chtěli ověřit, jak dalece lidé tyto verše pochopí. Konečně jsme vyrazili na cestu. Naším cílem bylo malé městečko Georgetown.

Na břehu řeky jsme potkali radního s několika muži. Představili jsme se a vysvětlili jim, proč jsme přišli. Ted jim ukázal povolení gambijské vlády a zjišťoval, zda můžeme obyvatelům města položit otázky týkající se jejich jazyka. Starosta byl potěšen naším zájmem o svou řeč a nic nenamítal. Hned nám představil některé z mužů, kteří stáli kolem, a po krátkém rozhovoru mohla naše práce začít. Ve městě jsme se pak rozdělili a oslovovali jsme lidi, kteří zde různě postávali. Dávali jsme si pozor na to, aby bylo zastoupení všech věkových skupin a obou pohlaví rovnoměrné. Informovali jsme se také o vzdělání dotazovaných. Poté jeden z nás pouštěl lidem nahrané biblické verše. Navázali jsme kladením otázek, týkajících se daných veršů, a z jejich odpovědí jsme mohli poznat, zda veršům skutečně porozuměli. Dále jsme se jich podle předem připraveného seznamu ptali na jejich výrazy pro nejčastěji se vyskytující předměty a činnosti. Tyto výrazy jsme pak porovnávali s výrazy vyskytujícími se v jiných městech či vesnicích, abychom tak zjistili rozdíly mezi dialekty. Nakonec jsme ještě vyplnili dotazníky, které jsme měli s sebou. Trvalo to několik dní, než jsme shromáždili dostatek materiálů o různých skupinách obyvatel tohoto města. Byli jsme s naší návštěvou velmi spokojeni, i když to byl teprve začátek práce. Poté jsme se vydali do dalších vesnic.

Nakonec jsme se vrátili zpátky do hlavního města, abychom vyhodnotili sebrané materiály a sepsali zprávu o výsledcích našeho výzkumu. Byl tento průzkum opravdu nutný? Ano, jsem o tom pevně přesvědčena! Nejdůležitějším výsledkem naší práce bylo zjištění, že lidé z okolí městečka Georgetownu skutečně ovládají mandinku natolik, že nepotřebují překlad Bible ve svém mateřském jazyce. Naším nasazením, které trvalo několik týdnů, jsme předešli tomu, aby bylo promarněno mnoho času a peněz na překladatelský projekt, který zde není vůbec nutný.“

Gwen Bergmanová

Wycliffovi překladatelé Bible, z.s.