napsala El­yse Patten

Brazílie

Salvador Sanches

Sal­vador Sanches balí svůj poznámkový blok, tužku a portugalskou i guaranskou Bibli do plastové nákupní tašky. Slunce zapadlo za horizont, jeho rodina se chystá k nočnímu odpočinku a jemu začíná práce.

Salvador přichází k místní škole v Kaiwá, což je osada na okraji Dourados v západní Brazílii. Dostane klíč, obchází pozemek a zamyká všechny brány. Salvador je nočním hlídačem ve škole. Ale tuto noc má i jinou práci. Posledních 12 let mezi povinnými obchůzkami překládá Bibli do svého jazyka Kaiwá.

Salvador je, jako mnoho mužů kmene Kaiwá, farmář, který chová prasata, drůbež, koně, krávy a jiná zvířata. Ale říká, že jeho funkce ve škole je dobrou záminkou, aby se vytratil z domu a soustředil se na svou překladatelskou práci. „Ve škole mám klid na práci,“ vysvětluje Salvador. „Je tu ticho a nikdo mě nevyrušuje. Vezmu si svého psa, který hlídá, zatímco pracuji na překladu.“

Objevení cesty

Kukuřice

Salvador vyrůstal uprostřed tradic svého lidu, které se odvozují od původních obyvatel západní Brazílie. Jeho otec byl jedním z náboženských vůdců v této komunitě a vedl speciální obřady pro sklizeň kukuřice a k uctívání země, zděděné po předcích. Vzpomíná si, že slyšel o Ježíši jako teenager. Američan, který je navštívil, nemluvil jejich jazykem Kaiwá. Salvador mu vůbec nerozuměl.

Jako mladý muž se Salvador oženil a měl dvě děti. Život byl pro mladou rodinu těžký a jeho žena nebyla šťastná. Mezi lidmi Kaiwá je zvykem, že v případech hanby, stresu nebo konfliktu spáchají sebevraždu. Salvadorova žena se také rozhodla ukončit svůj život. Jako mnoho lidí kmene Kaiwá byla ztracena, protože neznala Ježíše.

O několik let později potkal Salvador svou druhou ženu Sonyu. V době, kdy byla velmi nemocná, strávila několik týdnů v nemocnici. Lékař, který Sonyu léčil, s ní každý den hovořil o Ježíši a ona se Ho rozhodla následovat. Povzbuzovala Salvadora, aby udělal totéž.

Salvador se starou fotografií

Jejich sbor navštívil pastor z Paraguae, který hovořil jazykem Kaiwá. Během své návštěvy pobýval u nich doma. Ukázal Salvadorovi Písmo přeložené do jazyka Guarani, jazyka příbuzného jeho vlastnímu. Přečetl mu první biblický verš, který on nejen slyšel, ale dokonce mu rozuměl, Jan 14,6: „Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

„Ve zvycích a náboženství našeho lidu hovoříme o tomtéž,“ říká Salvador. „Můžeš si vybrat, kterou cestou chceš jít, abys nalezl Boha předtím, než zemřeš.“

Kůň a dvoukolák

Přestože nejeden ví, jak najít tuto cestu, lidé kmene Kaiwá tradičně věří, že každý musí najít cestu k Bohu, jinak se stanou ztracenou duší, bloudícím duchem věčně hledajícím cestu k Bohu. „Najednou jsem v Bibli zjistil, že Ježíš je ta cesta k následování!“ vykřikuje Salvador.

Obdarován moudrostí

Kniha Genesis

„Během měsíce mi přišlo na mysl, že chci opravdu studovat Bibli a dovědět se více,“ sdílí se. A tak se Salvador zapsal na biblickou školu. Zatímco tam studoval, napsala lingvistka Lo­raine Bridge­man z organizace SIL (křesťanská nezisková organizace, která slouží jazykovým komunitám po celém světě) dopis studentům z kmene Kaiwá studujícím na biblické škole, zda by nemohli zkontrolovat několik jejich překladů ze Starého zákona.

Salvador miloval to, co četl, a tak mu Loraine stále posílala další části Písma. Bavilo ho opravovat text, aby zněl víc přirozeně a srozumitelně. Plánoval stát se evangelistou, ale nakonec se rozhodl pracovat s Loraine na plný úvazek při překladu Bible.

Nejprve byl znepokojen z kvality své práce, protože znalosti jeho portgalštiny byly omezené. Bylo obtížné porozumět portugalské Bibli, kterou používali jako prvotní text a ke komunikaci s Loraine. Ale vytrval a během prvního roku přeložili starozákonní knihu 1. Královská, ve které Salvador objevil příběh krále Šalomouna, kterému Bůh daroval moudrost.

„Uvěřil jsem, že Bůh ke mně promluvil skrze příběh krále Šalomouna,“ říká Salvador, „a požádal jsem Boha, aby mi dal moudrost jako jemu. Začal jsem cítit, že se má práce zdokonalila.“

Salvador a Cristiano

Další, vzdělanější muži kmene Kaiwá, přišli pomoci při překladu. Rychle zjistili, že je to příliš obtížné, a tak Salvador pokračoval v práci sám. Vzpomíná, jak mu Loraine řekla: „Bůh ti dal dar, Salvadore.“ Pomyslel jsem si: „Když mi Bůh dal takový dar, budu pracovat dál.“

Salvador pozvedá svůj zrak od červené hlíny před domem k modré obloze východní Brazílie a zhluboka se nadechne. „Práce pro Pána není snadná,“ přiznává. „Vím, že mnoho mých lidí, kteří nepřijali Ježíše, nenajde cestu k Bohu. A to je mě motivuje.“

Stále jde

Salvador a úplná Bible v roce 2012

V okamžiku, kdy byla v roce 2013 vydána celá Bible, pracoval Salvador na překladu 28 let a stále ještě pokračuje. V roce 2005 se brazilští překladatelští poradci, Cris­tiano and Eliane Bar­ros, přestěhovali do Dourados, aby pokračovali v překladu Starého zákona s tehdy 80letou Loraine, která jim pomáhala jako odborný konzultant ze svého domova v USA. Nový tým společně dokončil Starý zákon a začal s revizí Nového zákona, který byl poprvé vydán v roce 1986. Loraine s nimi pracovala do posledního dne, dokud mohla, jen dva týdny předtím, než zemřela ve věku 87 let.

Salvador se chtěl stát pastorem, ale vybral si nevrátit se do biblické školy. Místo toho dal přednost překladatelské práci, aby se zrychlilo tempo překladu Bible do jazyka Kaiwá. Myslí si, že církevní povinnosti by ho odvrátily od jeho překladatelské práce.

„Věc, která mě dělá šťastným, je, když v práci každý den studuji Bibli,“ říká Salvador. „Pro mě by bylo snazší, kdybych pracoval na plný úvazek ve sboru, opravdu, ale díky mé práci na Bibli mohu být užitečnější. Když pracuji ve sboru, mohu skutečně dobře pomáhat. A to mi dělá radost.

Salvador a Sonya doma

Foto El­yse Patten

Přeložila:Eva Jaworková

napsal Jon Bilbro

Rumunsko

Skupina Rumunů v Londýně se každý týden schází ke společným modlitbám. Foto Heather Pubols

Shromážděna v malém bytě na okraji Londýna v Anglii se skupina Rumunů přimlouvá za své krajany sloužící při překladu Bible po celém světě. Když se postaví do kruhu, začínají se nahlas modlit. Co se na začátku může zdát jako chaotický výjev, je ve skutečnosti společenství bratří a sester spojujících své hlasy dohromady, volajících k Bohu, který slyší každou modlitbu.

Hledání něčeho víc

„Bože, tento rok chci udělat něco…ne utratit peníze jenom pro sebe nebo svou rodinu. Chci udělat něco víc.‟

To byla modlitba Magdaleny Denuta před několika lety, když se ona a její rumunští přátelé žijící v Londýně rozhodli udělat něco, co bude mít dopad na službu jejich rumunských krajanů sloužících v Africe. Promluvili si a rozhodli se scházet každý středeční večer k modlitbě.

Magdalena Denuta, Lidia Ghitiu, Lācrāmioara Ilisoi, Ioana Gabriela Dumea a jeden další přítel, který není na obrázku, založili modlitební skupinku složenou z Rumunů žijících blízko Londýna. Foto Heather Pubols

Časem chtěly ženy úmyslně zapojit další. Skupina začala s pěti členy a brzy se rozrůstala tak, jak začalo docházet více Rumunů. Nyní se modlitebních setkání účastní v průměru 15 žen a mužů. Tato těsně propojená skupina ví, že jsou součástí hnutí daleko za zdmi tohoto malého obývacího pokoje.

Modlitební skupina se rozrostla na přibližně 15 lidí scházejících se každý týden v bytě Tea a Maribely Andreica. Foto Heather Pubols

„Myslím, že Bůh má pro Rumuny velký plán, protože jsme po celém světě,“ říká Lidia.

Nepřetržitý cíl

Členové překladatelských týmů Bible z organizací Wycliffe Rumunsko a Rumunský znakový jazyk se společně setkávají každý týden k modlitbě. Foto Marc Ewell

Daleko od Anglie, v kancelářské budově ve městě Oradea v severovýchodním Rumunsku, se schází malá skupinka k modlitbám každé úterní ráno. Když se modlí, jejich oči zůstávají často otevřené. Zatímco někteří se modlí nahlas, jiní se vyjadřují prostřednictvím výrazu v obličeji a pohybem rukou a těla v rumunském znakovém jazyce (LSR).

Díky tomu, že sdílí sousední kanceláře, se pracovníci Wycliffe Rumunsko pravidelně scházejí se svými neslyšícími kolegy z projektu překladu bible do rumunského znakového jazyka (LSR). Během svých setkání chválí Boha, sdílí své problémy a nesnáze a poté se společně modlí. Často se k nim přidávají návštěvníci, například misionáři z organizace Wycliffe, kteří slouží v oblasti.

„Vždycky si připomínám verš z 1. Tesalonickým, který říká, abychom se modlili neustále,” sdílí se Daniela  Cuceuan, tisková mluvčí organizace Wycliffe Rumunsko, která je zároveň tlumočníkem překladatelského týmu do znakového jazyka.

Daniela se snaží vidět organizaci Wycliffe Rumunsko důsledně podporovanou modlitbami. A to nejen přímluvami domácích skupin, ale také různými příznivci a zainteresovanými lidmi žijícími po celém světě.

Daniela vydává čtvrtletník pro Wycliffovu organizaci v Rumunsku, který obsahuje informace k modlibám. Foto Marc Ewell

Každý týden rozesílá přehled zpráv s modlitebním zaměřením asi 200 partnerům a distribuuje čtvrtletník každé 3 měsíce více než 600 lidem. Tyto zdroje informací jsou vloženy na webové stránky Wycliffovy organizace a posílány na různé rumunské křesťanské weby. Daniela také využívá sociální média, sdílí informace na facebooku a dalších sociálních sítích, jakož i přesměrovává některé povzbuzující zprávy a odpovědi členům personálu.

Daniela také rozesílá modlitební informace pro Wycliffe Rumunsko online. Foto Marc Ewell

Předtím sloužila v zahraničí v Africe se svým manželem Ionutem. Daniela si vzpomíná, že dříve nekladla takový důraz na modlitbu. Nicméně cítí, že Bůh otevřel její mysl a dopad byl jasný.

Od té doby Danielino nadšení pro modlitbu pouze roste, jak se stává svědkem jejich výsledků a silných pohybů, ke kterým dochází, protože Rumuni milují modlitbu.

Modlitby s jasným cílem

Přestože žijí daleko od své rodné země, rumunská modlitební skupina v Londýně cítila silné spojení a smysluplnou účast s překladem Bible díky materiálům Wycliffovy organizace a příspěvků na sociálních sítích.

Rumunská modlitební skupina blízko Londýna začíná společnou chvíli zpěvem. Foto Heather Pubols

Jak jejich modlitební skupina rostla, Magdalena a její přátelé začali přidávat zpěv, studium Bible a rozjímání nad Božím slovem. Nicméně skupina pokračovala v úvahách, co by mohli ještě více udělat. Diskutovali o tom, jak přivést přítele, který je ochoten přispět.

S dodatečnými zdroji k dávání se rozhodli pomoci rodině misionáře v Etiopii, která, jak se dověděli díky facebooku, měla málo jídla. Skupina byla povzbuzena tím, že se stala Boží odpovědí pro tuto rodinu. Modlitební skupina od té doby přidala rodinu na svůj seznam a podporuje ji modlitebně i finančně.

Síť za námi

„Bůh pracuje skrze modlitební skupiny,” říká Ruben Dubei, ředitel organizace Wycliffe Rumunsko. Bůh k nim hovoří o potřebách misijní práce. Takže vedle faktu, že nás podporují finančně, se za nás také modlí, což je mnohem důležitější.”

Teo  Andreica se modlí s ostatními členy rumunské modlitební skupiny nedaleko Londýna. Foto Heather Pubols

Ruben sám byl na opačném konci, byl tím, za kterého se v jeho rodinné službě v Ghaně modlila více než jedna skupina. Nyní pracuje v Oradea, pokračuje v kontaktu s modlitebníky, posílá jim zprávy a navštěvuje je, kdykoliv může.

Ruben Dubei, ředitel Wycliffe Rumunsko, se modlí, zatímco členka jeho týmu Daniela Cuceuan tlumočí z rumunštiny do rumunského znakového jazyka. Foto Marc Ewell

„Bůh pracuje úžasně, obzvláště skrze modlitby,” říká. „Dokonce ani nevíme, kolik lidí nebo skupin se za nás modlí, ale jsme privilegováni. Někdy se divíme, proč jde práce tak dobře a nemáme žádné velké problémy, ale za námi stojí lidé, kteří se za nás modlí…”

Přeložila: Eva Jaworková

Šalamounovy ostrovy

Wilfred žije v hlavním města Šalamounových ostrovů v Honiaře. Posledních několik let řídí taxík a šetří peníze, aby mohl dokončit kurz potřebný k překladu Božího slova do svého vlastního jazyka.

„Čekali jsme a čekali na poradce, který nám pomůže s překladem Bible do našeho jazyka,“ sdílí se Wilfred Bero, mladý muž z Šalamounových Ostrovů s krátkými kudrnatými vlasy a velkým úsměvem, když řídí taxi přeplněnými ulicemi Honiary.

„Modlil jsem se,“ pokračuje, „ale tou odpovědí jsem byl já.“

Wilfred je rodilý mluvčí jazyka Touo, jazykové skupiny s více než 2000 lidmi z jižní části ostrova Rendova, asi 300 km od Honiary. Touo je znám jako izolovaný jazyk. Nepatří do australské jazykové skupiny a je naprosto odlišný od ostatních jazyků na Šalamounových ostrovech nebo i jinde v Pacifiku.

S podporou mezinárodní organizace SIL* Šalamounovy ostrovy, Společenství pro překlad Bible a Partnerství pro literaturu Šalamounových ostrovů (BTLP) se Wilfredův otec zapojil do překladu Bible do jazyka Touo. Jedna z jeho zodpovědností je koordinace zapojení církví do projektu.

Pro Wilfreda běžná scéna – autobusová zastávka u centrální tržnice v Honiaře

Protože jazyk Touo je poměrně složitý, Wilfred předpokládá, že překlad Bible bude trvat zhruba 20 až 30 let.

„Když jsem zjistil, jak dlouho to bude trvat,“ říká Wilfred, „usoudil jsem, že můj otec to nemůže dokončit. Proto se už dopředu připravuji na to, abych mohl dokončit překlad Bible.“

Kromě jazyka Touo mluví Wilfred plynně národním jazykem Pijin a skvěle anglicky. Přesto však trvá na tom, že ne každý rozumí angličtině nebo jazyku Pijin.

„Je dobré číst Bibli ve svém vlastním jazyce, ¨ sdílí se. „Když něco čteš ve svém vlastním jazyce, je to skutečně posilující.“

Plány do budoucna

Wilfred, odhodlaný uskutečnit své sny, říká: „Chci ukázat mladým lidem u nás doma, že my mladí to dokážeme.“

Wilfred říká:“ Můj plán je vydělat peníze, abych se mohl sám sponzorovat na Biblické škole na Papua Nové Guinei.“

Několik posledních let Wilfred žije v Honiaře a řídit taxi je důležitou částí jeho dlouhodobých plánů. Taxi se plazí skrze dopravní zácpu, když říká: „Chci vydělat peníze, abych mohl studovat na biblické škole už v roce 2015. Plánuju, že koupím toto taxi od svého šéfa. Mít své vlastní auto mi hodně pomůže v tom, abych vydělal více peněz.“

Cynthia Rollins, specialistka na Písmo, se setkala s Wilfredem v roce 2012 na workshopu v Honiaře, který se týkal „storytellingu“- vyprávění příběhů. Říká, že nejpozoruhodnější je jeho zaměření a závazek k naplnění Božího poslaní v jeho životě. Vidí, co je důležité pro budoucnost, pro jeho lid. Není to jen o něm nebo o něčem krátkodobém. Je to dlouhodobé.“

Volání

Wilfred nebyl vždy ochotný následovat Boží plány. Popravdě, nedokončil své vzdělání, protože ho ze střední školy mnohokrát vyloučili.

„Dělával jsem si své věci,“ připouští. „Chodil jsem ven s přáteli, pil, kouřil marihuanu.“

Vesnice na pobřeží v Honiaře

Pak v roce 2007 zemětřesení o síle 8.1 magnitudy vyvolalo devastující tsunami, které zaplavilo Wilfredovu vesnici a mnoho dalších na sousedních ostrovech. Více než 50 lidí zemřelo a tisíce dalších zůstalo bez střechy nad hlavou.

„Dům se prostě poskládal dovnitř,“ vybavuje si Wilfred, „lidé běhali okolo a plakali.“

Jedné noci po této události, když Wilfred spal, měl sen o třech vlnách tsunami, které udeřily na jeho dům. Každá další vlna byla větší než ta předešlá, a pokaždé se modlil, aby jej Bůh zachránil.

„Před úderem třetí vlny,“ popisuje Wilfred, „jsem skutečně prosil Boha – prosím Bože!  Zachraň mě z toho! A On mi řekl, že už mi dal dvě příležitosti k záchraně a tohle je moje poslední šance.“

„To mě skutečně zasáhlo,“ pokračuje Wilfred střízlivě. „Když jsem se probudil, plakal jsem a modlil se k Bohu. A začal jsem s hledáním lepší cesty pro sebe,kde nejsou žádné možnosti pro poloviční nebo čtvrtinové křesťanství. Musí to být na plný úvazek.“

Školení s organizací YWAM

V roce 2008 Wilfred opustil svou vesnici a připojil se k organizaci Mladí s posláním (YWAM), kde dokončil šestiměsíční Učednický vzdělávací kurz (DTS), který zahrnoval tříměsíční výjezd na Fiji.

„Tehdy jsem přišel k poznání Boha,“ uvažuje. „Jsem tak vděčný, že nás tato organizace cvičila, abychom měli víru. Nevěřit nikomu dalšímu, rodičům, strýčkům, penězům, ale spolehnout se na Boha proto, abychom přežili.

Honiara, Šalamounovy ostrovy

Po dokončení kurzu se Wilfred vrátil zpět na Rendovu, aby se podělil o své svědectví v domovském sboru. Řada lidí ve sboru plakala, dokonce i můj otec. Wilfred vyprávěl o svém závazku následovat Boha. Řekl jim, jak jej Bůh provázel na Fiji a vyučoval nové věci, které se naučil z Bible o Božím plánu spasení.

„Lidé v mém sboru nyní říkají, oh jak jsi jiný!“ Wilfred se usmívá a září: „Vidí u mě skutečnou změnu.“

Členové sboru na Rendově by chtěli, aby se vrátil a pomohl jim ve sboru, ale Wilfred chce nejdříve dokončit své vzdělání.

„Řekl jsem jim – ještě není můj čas,“ vysvětluje. „Až budu plně vybavený, můžu vám skutečně pomoci.“

Stisknutím tlačítka

V roce 2009 se Wilfred vrátil do Honiary a pokračoval ve školení v Ostrovní biblické službě, a zároveň stále řídil taxík. Vede biblické studium ve školách, na setkáních mládeže a v církvích. Od té doby, co navštívil kurz ústního předávání příběhu (storytelling) v tréninkovém centrum pro Šalamounovy ostrovy, Wilfred také velmi rád sdílí biblické příběhy se svými pasažéry v taxíku.

„Vyprávění biblických příběhů je pro mě jako zjevení,“ říká. „Přemýšlím o Bibli stejným způsobem jako když doktor dává různým lidem různé léky. Snažím se předávat správnou zprávu správnému člověku a říct mu příběh, který mu něco řekne.

Wilfred by rád začal studovat v roce 2015 v bakalářském programu teologii na Vysoké škole pro křesťanské vedoucí na Papua Nové Guinei. Toto pětileté studium mu poskytne základní znalosti Bible, stejně jako pochopení souvislostí v kontextu původního Písma. To mu pomůže k tomu, aby byl schopný přesně překládat Boží slovo do svého vlastního jazyka a kultury. Nutné bude také další vzdělání v lingvistické a překladatelské oblasti, aby mohl budovat na nezbytném základu.

„Potřebuji, aby se za mě lidi modlili a tím mi pomohli dosáhnout mých snů,“ říká Wilfred. „Mé cíle jsou zde, mé sny jsou zde, ale potřebuji lidi, aby mě vedli a radili mi.“

Wilfred věří, že překlad Bible prospěje jeho komunitě a sní o dni, kdy bude dělat více než jen řídit taxi okolo města. Říká: „Chci pomoci svým lidem a pomoci národu jako celku.“

„Velké plány!“ usmívá se Wilfred

Wilfred prosí o modlitby.

 

*SIL International je křesťanská nezisková organizace, která pomáhá jazykovým skupinám na celém světě.

napsala Elyse Patten

Foto Elyse Patten