„Konečně zase nějaký jednoduchý, bezproblémový verš,“ pomyslel jsem si, když jsme při překladu příběhu o uzdravení člověka postiženého dnou došli až k verši 9 ze druhé kapitoly Markova evangelia: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“

Bez dlouhého přemýšlení jsme přeložili „lože“ slovem „ode“, neboť takto nazývají Igbiraové, žijící v Nigérii, své místo na spaní. Když jsme však jednou měli možnost takovou „ode“ vidět, začaly v nás vrtat pochybnosti o správnosti naší volby. Jedná se totiž o pouhé vyvýšení podlahy udusané z hlíny. Touto podnoží není vůbec možné hýbat, navíc by byla pro přenos příliš těžká. Ježíš tedy nemohl přikázat nemocnému, aby vzal svou „ode“ a šel domů, tento překlad by vedl k nepochopení jinak zcela jasného textu.

Zkusili jsme tedy použít slovo „iveedi“, kterým Igbiraové označují importované postele s kovovým rámem. „Vezmi svou „iveedi“ a běž domů,“ jak jim to asi bude znít? Když jsme vyjádření prověřovali, zeptal se náš posluchač velmi překvapeně: „Oni už tehdy měli takové moderní postele?“ Tedy i z angličtiny odvozené slovo se ukázalo jako nevhodné, protože není dost všeobecné. Označuje totiž kovovou konstrukci postele dovážené z Japonska.

Nezbylo nám tedy nic jiného než typicky africký výraz „uvene“ (žíněnka, rohož). Konečná, precizně formulovaná verze tedy zněla: „Sroluj svou rohož a běž domů!“ Tímto byl pro nás problém vyřešen, pro Igbiray však zdaleka ne. Jednoho dne jsme totiž zpozorovali na tváři muže, který tento příběh slyšel poprvé, údiv. Na mé následné otázky odpověděl: „Je to opravdu zázrak, že se rohož neprotrhla, když na ní tito čtyři muži nesli svého nemocného přítele a pak ho spouštěli přes otvor ve střeše.“ Rohož slouží ke spaní, ale k transportu raněných je příliš slabá. Kdyby tedy v textu zůstalo slovo „uvene“, považovalo by mnoho Igbiraů za zázrak, že se rohož neprotrhla. Takto by byla odvedena pozornost od skutečného zázraku uzdravení. Museli jsme tedy dál pátrat po vhodném výrazu pro slovo „lože“.

Teprve po měsících jsme narazili na slovo „odooro“, které může být přeloženo jako „nosítka“. Vyrábí se ze starých zbytků látek a hadrů a poté je připevněna na dvě tyče. Takto je možné ve dvou nebo ve čtyřech nemocného pohodlně přenést. Mohli jsme si tedy oddechnout. Nahradili jsme slovo „rohož“ výrazem „nosítka“ a byli jsme rádi, že uzdraveného konečně můžeme poslat domů: „Sroluj svá nosítka a běž domů!“

Jednoho dne nám však byla dána otázka: „Proč si musel ten muž nosítka svinout a odnést zpět domů?“ „No a co dělá rozumný člověk s takovými nosítky?“ zeptal jsem se na oplátku. „To je přece jasné, staré hadry se vyhodí pryč,“ poučili mne. V textu tedy muselo dojít k další změně.

Nyní tedy zní Ježíšova výpověď v Matouši 9 a v Markovi 2 v jazyce Igbiraů takto: „Vstaň, vezmi svá nosítka a pak běž domů!“ Z výpovědi se dá usoudit, že staré hadry nezůstaly ležet v cizím domě, ale není zde ani jednoznačně řečeno, co se s nimi stalo. Nyní tedy Igbiraové chápou text přesně tak, jak ho vnímali čtenáři původního Markova a Matoušova evangelia v řečtině.

Hans J. Scholz, Nigérie

Při překladu z jednoho jazyka do druhého přinášejí zvláštní druh obtíží idiomy, to znamená obrazná vyjádření (např. „Ztrácel půdu pod nohama.“ nebo „Je chudý jako kostelní myš.“) Význam těchto vyjádření nevyplývá ze spojení jednotlivých slov a přirovnání nemají v zásadě nic společného s tím, co výraz v doslovném překladu znamená. Význam je většinou pevně stanoven a zakládá se na srovnání s nějakým procesem z každodenního života. U většiny idiomů tedy není možný doslovný překlad.

Stejně jako biblické jazyky, řečtina a hebrejština, jsou i africké jazyky na tyto výrazy bohaté. Překladatelé musí tedy často obrazná vyjádření nacházející se v Bibli vyjádřit jinými slovy. Někdy také použijí idiomy tam, kde se v původním textu vůbec nevyskytují.

V jazyce Ngyemboon nenajdeme žádné jednoduché slovo pro víru. Místo toho narazíme na zcela neobvyklý výraz „obrátit se k někomu zády a dát mu jednu“, který se zakládá na, pro nás velmi neobvyklém, způsobu morálky lidí národa Ngyemboon. Je zde totiž zcela běžné, že se k sobě lidé, pro dosažení osobních výhod, chovají lstivě a podvádějí se, přátele a příbuzné nevyjímaje. Když ale člověk o někom řekne, že se k němu může otočit zády bez obav z toho, že by to daná osoba využila k nějakému podvodu, vyjadřuje hlubokou důvěru k této osobě. Je tedy pochopitelné, že jsme tento výraz vybrali pro překlad biblického slova „víra“. Pán Ježíš chce pro nás vždy jen to nejlepší, můžeme se k němu skutečně bez obav otočit zády a spolehnout se na to, že on zůstane věrný.

Stephen Anderson, Kamerun

Pátrání patří k úkolům, které každému překladateli Bible pořádně zamotají hlavu.

V této souvislosti možná stojí za zmínku, že i pravý opak může být problém. Někdy totiž daný jazyk nabízí více možností, než je překladateli libo. Tak například v jazyce Kulung v Nepálu nemůžeme jednoduše říci, že někdo „přichází“. Kulungové mají pro tento proces hned tří různé výrazy. Rozlišují, zda někdo přišel z výše do níže položeného místa, zdola nahoru nebo zda se pohyboval ve stejné úrovni. Překladatel se musí pokaždé, když narazí na slovo „přijít“, podívat do biblického atlasu na polohu jednotlivých území, městeček a vesnic. Překladatel, který pracoval na překladu Nového Zákona pro národ Kagajan na Filipínách, se dostal až k příběhu o Petrově rybaření (Lukáš 5) a zjistil, že tento jazyk má až deset slov pro různé druhy lodí. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než jít se svými pomocníky na pláž a podle biblického lexikonu porovnávat, který typ lodí používaných Kagajany odpovídá nejvíce lodím používaným na Genezaretském jezeře. Nakonec skutečně našli jeden velmi podobný typ lodě a toto slovo vybrali pro překlad. V závěru tohoto podobenství se ještě říká, že rybáři vytáhli své loďky na břeh. Kagajanové mají pro tuto činnost dva výrazy. Pokud chtějí vytáhnout loď pouze na chvíli zvolí jiný výraz, než když chtějí zabezpečit loď na celou noc. V překladu bylo s ohledem na kontext použito druhého výrazu, neboť tito čtyři rybáři chtěli nyní následovat Ježíše.

Práce překladatele není jistě lehká, pomyslíme-li na všechny problémy se slovy, ale na druhé straně není nudná!

Hledá se slovo pro „hřích“

Jela jsem překládat biblické příběhy. Nejdřív jsem pracovala společně s Pedrinhem na překladu Starého Zákona a pak přišly na řadu příběhy ze života Ježíše Krista. Pedrinha tyto příběhy velmi zajímaly. Když jsme hovořili o narození Pána Ježíše, potom o zázracích, které činil, a konečně o jeho smrti, nemohl to Pedrinho vůbec pochopit. Ptal se: „Proč musel Ježíš zemřít, když to byl takový dobrý muž?“ V té době jsem ještě v jazyce Kaingáng neznala slovo pro hřích, nedovedla jsem mu proto vysvětlit, proč Ježíš za nás zemřel. Také výraz pro „zemřel na našem místě“ jsem zatím nenalezla. Zkoušela jsem to tedy nejprve s portugalštinou. „Co znamená pecado (hřích)?“ ptala jsem se. „To je přece něco špatného,“ odpověděli někteří. Ale nemoc je také „špatná“, a přece to není žádný hřích. Jiní zase tvrdili: „To je stejné, jako když někdo neposlouchá svou matku.“ Další říkali: „To je, když se člověk opije.“ Nikdo z nich však nedokázal výraz pro „hřích“ v jazyce Kaingang vystihnout. Pedrinho se mi snažil všelijak pomoci. Jednoho dne mi sdělil: „Konečně vím, co potřebuješ. Je to slovo ‘to én’.“ „A co to znamená?“ Vysvětlil mi, že to vyjadřuje velmi silnou žádost . Nebylo to sice stále ještě pravé slovo, které jsem potřebovala, ale každopádně mi to pomohlo – právě onen výraz mi scházel, abych přeložila desáté přikázání. Ostatní přikázání jsme už měli „hotova“.

Nakonec jsme tedy mohli napsat: „Nepožádáš domu bližního svého, ani jeho manželky, ani jeho osla, ani ničeho, co patří tvému bližnímu.“ Další den jsme všechno ještě přepracovali, a když jsme byli s prací hotovi, položil mi Pedrinho otázku: „Řekni mi, zda tento verš znamená, že Boží Slovo porušujeme už tehdy, když toužíme po něčem, co patří našemu bližnímu?“ Musela jsem nad jeho otázkou zajásat. Porušovat Boží Slovo, to byl ten výraz, který jsem tak dlouho hledala. Jednou jsem toto slovo sice už slyšela, ale ve smyslu „když někdo poruší slovo úředníka.“ Pro toho, kdo se platným zákonům nepodřídí, to má poměrně těžké následky. Člověk se dostane přinejmenším na pár dní do vězení. Výraz „lámat Boží Slovo“ znamená pro Indiány v prvé řadě to, že Bůh je osoba. Tato skutečnost není v jejich náboženství zakotvena. Ani to, že Bůh mluví, že můžeme na Jeho slovo reagovat a že ho musíme poslouchat. Z tohoto důvodu také nechápali, že někteří poslušni nejsou, což s sebou přináší určité důsledky. Nyní jsem konečně mohla Pedrinhovi vysvětlit, proč Ježíš zemřel, a on tomu porozuměl.

Ursula Wiesmannová, Brazílie /Afrika