Floriano byl líný. Všichni příslušníci národa Guajajara to viděli stejně. Oni obdělávali svá pole a starali se o rodiny, ale Floriano ležel celý den v houpací síti a kouřil marihuanu. Také jeho otec byl velmi rozzloben. Floriano zanedbával svou ženu a děti. Lidé s nimi měli soucit pro jejich ubohý oděv. Florianova vážnost ve vesnici znatelně klesala.

Jednoho dne přišli do Florianovy rodné vesnice v Brazílii Carole a Carl Harrisonovi, manželský pár překladatelů. Vesnice se jmenuje Campo Alegre a je jednou z 57 vesnic, ve kterých Gaujajaraové žijí. Harrisonovi chtěli pro tento kmen přeložit Nový Zákon a pátrali po nějakém vhodném muži, který by jim pomohl zvládnout zdejší jazyk. Zdálo se však, že nikdo z nich nemá čas. Všichni lidé pracovali pilně na svých polích, všichni – kromě Floriana. Harrisonovi si všimli, že se celé dny nečinně převaluje v houpací síti. Protože se jim nepodařilo nikoho najít, váhavě se nakonec otázali Floriana, zda by jim byl ochoten při učení jazyka pomoci. Floriano s tím souhlasil, neboť by se rád naučil číst.

Několik let jim pomáhal při zvládání jazyka a poté pracoval i jako pomocník na překladu. Stalo se při tom něco ohromujícího. Boží Slovo měnilo jeho životní styl. Dával si záležet na oblékání a koupal se častěji než předtím. Svůj dům udržoval v pořádku, dokonce kolem něho vysadil květiny. Nejdůležitější změnou však bylo to, že se začal starat o svou rodinu. Bůh ovlivnil velice znatelně jeho život.

Potom se Carl se svou rodinou vrátil do Spojených států a o rok později navštívil znova Campo Alegre. Tím, co tam zažil, byl velice pohnut. Floriano se přestěhoval do jiné vesnice, aby tam lidi naučil číst. Sami obyvatelé ho pozvali. Za tuto službu jemu i jeho rodině poskytli ubytování a stravu. Floriano přitom nebyl žádný učitel. Neměl ani potřebné vzdělání, ani nevlastnil knihy nutné k výuce. Jeho metoda byla neobvyklá a jednoduchá, ale velmi úspěšná. Prostě lidem přečetl první verš Markova evangelia a nechal je verš zopakovat, zatímco ho očima sledovali v Bibli. Potom to s nimi opakoval tak dlouho, až ho všichni uměli nazpaměť. Dále pokračoval s druhým veršem, pak s třetím, čtvrtým atd.

Floriano však brzy přišel na to, že někteří z jeho žáků naučené verše po čase zapomínají. Pokusil se proto vymyslet ke každému verši nějakou melodii a žáci pak vlastně při čtení verš zpívali. To mělo mnohem lepší účinek a někteří se pomocí této neobvyklé metody opravdu naučili číst.

Carl žasl nad proměnou Floriana. Mnohem víc však byl ohromen cílevědomostí a vytrvalostí, kterou Floriano dalších patnáct let vkládal do každého dne. Více než 200 příslušníků národa Guajajara uvěřilo díky němu v Ježíše Krista. Dříve nedělal nic ani pro sebe, ani pro ostatní lidi, ale Boží Slovo přeložené do jeho jazyka ho změnilo. Dnes již Floriano neleží celý den nečinně ve své houpací síti, ale pracuje odvážně pro Ježíše Krista.

Harrison a Larry Clark, Brazílie

Jednou pozdě odpoledne jsme se zrovna s Timoteem chystali přeložit poslední chybějící verš Janova evangelia pro kmen Mamainde z Brazílie. 14. verš z první kapitoly jsem si nechával až nakonec jednak proto, abych měl všechna potřebná slova připravena, a také z úcty před jeho mocnou výpovědí: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“

Můj spolupracovník Timoteo je velmi bystrý mladý muž a vynikající pomocník při překladu. Kromě toho velmi touží po opravdovém poznání Boha. Začali jsme s prací na obtížné větě: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ Bylo zapotřebí mnoho času k jasnému pochopení tohoto verše.

Slunce již tolik nehřálo, avšak vzduch zůstával stále ještě vlhký a těžký. Komáři létali v hejnech kolem nás. Dnes mne však tolik nerušili jako obvykle. Hovořili jsme spolu dál a snažili se pochopit hluboký význam verše. Jak jen máme chápat, že „Slovo“ se stalo tělem? Jak k tomu došlo? Co je milost? Co je sláva? Jak může být člověk plný pravdy? Jakým způsobem tohle všechno přeložíme do jazyka mamainde?

 

Mezitím slunce úplně zapadlo. Studený večerní vánek zaplašil komáry a zpřeházel mé listy s poznámkami. Zapálil jsem několik svíček. V jejich mihotavém světle jsem spatřil Timoteův napjatý obličej. Pracovali jsme dál, dokud mi bez velkých citových výlevů nedal najevo svou spokojenost, že tento verš pochopil a že se nám ho podařilo správně přeložit. Nyní se chtěl vrátit zpět do svého domu.

Vstal jsem, protáhl se a začal jsem se těšit na opožděnou večeři. Najednou jsem však uslyšel Timotea, jak s hlasitým pokřikem spěchá vesnicí. Nevěřil jsem vlastním uším. „Haló,“ křičel tak hlasitě, jak jen mohl, „pojďte sem všichni a poslouchejte, co vám chci říct! Ten Ježíš Kristus nebyl pouze nějakou duchovní bytostí, jak jsme si dosud mysleli, nýbrž i člověkem. Byl obojím v jedné osobě!“ Příslušníci kmene Mamainde se rychle shromáždili, a zatímco si sedali k ohni, hovořili rozčileně jeden přes druhého. V tu chvíli jsem zapomněl na večeři, šel jsem k nim a poslouchal. Byl jsem svědkem fascinující události, kdy Timoteo ukázkovým způsobem vysvětlil své rodině a přátelům jednu z nejhlubších duchovních pravd, ačkoli jí sám teprve před chvíli porozuměl.

Když jsem se potmě vracel domů, hovořili stále ještě o verši z Jana 1,14. Duch Svatý vykonal svou práci. Uchopil meč Božího Slova a použil ho. Přeložené Slovo proniklo přímo do srdce jednoho z amazonských indiánů a přineslo tak do mnohých životů světlo.

Peter Kingston, Brazílie

Překládání Bible vyžaduje velké úsilí, což jistě nikdo nepopírá. Je zapotřebí investovat hodně času (většinou mnoho let) a pracovních sil. Pobyt překladatelů a jejich rodin stojí spoustu peněz, stejně tak příprava a tisk knih. Tato práce vyžaduje osobní oběti a někdy je člověk nucen riskovat i svůj život. K tomu patří ještě skutečnost, že národy, pro které je všechna námaha vynakládána, čítají většinou jen několik tisíc obyvatel.

Zdá se tedy, že otázka: „Vyplatí se to vůbec?“ je zde oprávněná.

Bereme-li na zřetel hospodářský prospěch, pak u mnoha malých národnostních menšin odpověď bude určitě záporná. Když je možné prodávat miliónové náklady, jako třeba německé vydání Bible, pak se dá hovořit o zisku. V misionářských oblastech, kde náklad Bible dosahuje jen několik tisíc kusů nebo i méně a kde si lidé nikdy nemohou dovolit Bibli koupit za její plnou výrobní cenu, je šíření Písma svatého možné jen díky příspěvkům církví a různých křesťanských organizací bohatých zemí Evropy a Ameriky.

Boží Slovo pro všechny lidi

Překladatelům Písma nejde při jejich práci pouze o vytvoření knihy. Chtějí přeložit Bibli, protože jsou pevně přesvědčeni, že tato kniha má pro lidi obrovský význam. Drží se hesla: Boží Slovo pro všechny lidi. Šíření Bible tak patří k podstatě naplňování misijního poslání.

Pán Ježíš přikázal svým učedníkům, aby šířili evangelium, křtili lidi a činili z nich jeho následovníky. Avšak všechny tyto aktivity mají být propojeny základním posláním: „Učte je zachovávat vše, co jsem vám přikázal!“ (Matouš 28,20).

K růstu ve víře patří důvěrné zacházení s Biblí. Kázání jednou týdně, často v cizím jazyce nebo za pomocí překladatele, nevystačí, to platí jak pro jednotlivce, tak pro celý sbor. Křesťané potřebují Bibli ve srozumitelné, k srdci mluvící podobě. Zvlášť to platí pro malé národy, které mají jen malou šanci, že se jim dostane stálé misionářské péče a že obdrží křesťanskou literaturu a biblické vzdělání ve svém jazyce.

Pravdou však zůstává, že již samotný překlad Bible je úžasným prostředkem pro evangelizaci jednotlivců u národů, které ještě nebyly evangeliem zasaženy. Překlad totiž není práce jednoho cizince. Mnoho domorodců je v průběhu práce zapojeno, a tak přicházejí do kontaktu s Biblí. Tím může na jejich srdce Boží Slovo působit i bez kázání misionáře. Často se právě pomocníci a spolupřekladatelé stávají klíčovými osobnostmi při evangelizování lidí svého národa a při zakládání sborů  nezávislých na zahraničí.

Například u indiánů Chamula v Mexiku nebylo překladatelům dovoleno pobývat na jejich území, protože indiáni nechtěli o křesťanství nic vědět. Pouze jeden jediný indián byl ochoten spolupracovat na překladu Nového Zákona v nedalekém městě. Intenzívní práce s biblickými texty ho přivedla k Bohu. Příležitostně pak navštěvoval svou vesnici a hovořil se svými přáteli a příbuznými o své víře. Další indiáni tak uvěřili evangeliu a z nepříliš slibného začátku vzniklo duchovní hnutí, které zasáhlo celou oblast Chamula. Dnes se nachází skoro v každé vesnici sbor, aniž tam kdy kázal nějaký misionář. Překládané Boží Slovo se tak samo o sobě stalo misionářem, který zůstává v zemi i poté, co překladatel Bible svou práci dokončil.

Překládání Bible se vyplatí pouze tehdy, jestliže se vyplní Boží záměry s touto knihou, když lidé poznají dobrou zvěst o Ježíši Kristu, uvěří ve svém srdci, budou v víře posilováni a společně vytvoří živý sbor. Následující zprávy na příkladech demonstrují, že se to na celém světě opravdu děje.