Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se dostávají misionáři do odlehlých vesnic, kde nevede žádná silnice? Jsou stále místa na zemi, kde by cesta po souši, džunglí, lesem, nebo pouští trvala týdny. A dostat na ta místa třeba generátor na elektřinu, nebo zásoby potravin by bylo téměř nemožné. V tuto chvíli nastupují piloti Jaars a jejich stroje. Jsou pro nás nepostradatelní. Jejich um a odvaha umožnuje se dostat na velmi komplikovaná místa.
Prosím modlete se tento týden s námi, za jejich službu, za bezpečí, za spolechlivost pro stroje.
Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří? Žalm 42: 2-3
V úžasu. Tak se často cítím, když náš tým pracuje na překladu Božího slova do jazyka kisun* na Kavkaze. Je zvláštní vidět, jak je Slovo blízké kisunské kultuře. Čest a hanba, postavení žen, život na venkově… tak podobné světu v Ježíšově době. Nyní je výzvou nechat staré Slovo znovu ožít; v opravdové kisunštině a přesně podle pramene.
Několikrát týdně spolupracuji s překladatelským týmem prostřednictvím Skypu. Já jsem v hlavním městě, překladatelé jsou 400 kilometrů daleko. Ptám se na otázky; hledáme správné fráze a píšeme a přepisujeme text. Překlad je jako tkaní koberce; nitku po nitce, dokud se neobjeví krásné vzory. Tentokrát pracujeme na pasáži o ukřižování. Čteme úryvek v ruštině, pak v jazyce této země a pak návrh v jazyce kisun, abychom o něm mohli diskutovat.
Na druhé straně je najednou ticho. To je normální: výpadky proudu pravidelně způsobují přerušení internetového připojení. Po chvíli opět něco zaslechnu: „Byl jsem tu celou dobu,“ říká překladatel, „ale nahlas to můžu číst jen v jiných jazycích. Když čtu v kisunštině o kříži, pláču. Když si pomyslím, že to opravdu udělal!“ Teď je řada na mně, abych se ztišil. Kavkazané nepláčou. Přesto se zdá, že je blízkost kříže skutečně rozpláče.
O několik týdnů později jsem ve vesnici Kisun a piju čaj s Annou* a Alijou*, lidmi, kteří testují návrhy překladů. Čtou návrhy a kladou otázky lidem mimo překladatelský tým, aby ověřili, zda lidé textu dobře rozumí a zda jsou zvolené výrazy a styl správné.
Vidím, že na stole leží Boží slovo v ruštině, očividně hodně používané. Všimnu si vedle něj vysoké hromady papírů. „Co je to?“ ptám se. Anna se rozpačitě usměje: „To je tvůj překlad.“ Překvapeně se zeptám: „Ale ty mi vždycky vracíš listy návrhů s připomínkami. Jak je možné, že je pořád máš?“ Alijah říká: „Vždycky jezdíme speciálně do města, abychom si udělali kopie papírů. Kopie si necháváme a každý den si z nich čteme, protože se nemůžeme dočkat, až bude překlad Kisunu hotový.“
Vzpomínám si, jak jsem četl a říkal si: „Páni – to je úžasné! Lowri vzpomíná.
Psal se rok 2013 a Lowri seděla v kanceláři v práci a prohlížela si nově vydanou velšskou Bibli v moderním velšském jazyce na internetu.
„Bylo to opravdu vzrušující,“ říká, „protože to lidem dávalo najevo, že církev a evangelium není něco, co by se týkalo jen jejich prarodičů.
Lowri jako první napadlo, jak mocným evangelizačním nástrojem by nová velšská Bible mohla být. Neuvědomila si však, jak moc jí Boží slova v jejím vlastním jazyce promluví do srdce.
Velšsky mluvící rodina
Lowri vyrůstala ve Walesu a život doma i ve škole probíhal ve velštině. Mluvit velšsky v rodině bylo pro její rodiče obzvlášť zvláštní.
„Pro mého otce není velština mateřským jazykem,“ vysvětluje. „S maminkou se seznámil na univerzitě. Moje maminka pochází z Dolgellau v severním Walesu, z farmářské rodiny. Táta se velšsky učil ve škole, ale nikdy mu to moc nešlo.
Když manželé navštívili farmu, Lowriin dědeček, který mluvil téměř výhradně velšsky, měl s mladíkem po dceřině boku jasno‘!
Důrazně mu naznačil, že pokud si chce vzít mou matku, měl by se nejspíš naučit velšsky,‘ vzpomíná Lowri s úsměvem. „A tak ho to máma naučila.“
V době, kdy se Lowri a její sourozenci narodili, mluvil její otec velšsky, jako by to byl jeho první jazyk. „Myslím, že díky tomu – protože to úsilí vydal z lásky – bylo učit se velšsky pro naší rodinu docela důležité.“
Bible Williama Morgana
„Moje první vzpomínky na čtení Bible ve velštině byly takové, že jsem si říkala, že tomu vůbec nerozumím,“ vzpomíná Lowri. Standardní velšskou biblí byla starobylá Bible Williama Morgana, poprvé vydaná v roce 1588. „Je starší než King James!“ vysvětluje Lowri. Jako dítě – dokonce i jako velšský rodilý mluvčí, který chodil do velšské školy a doma mluvil velšsky – jsem tuto verzi velštiny nikdy neslyšela. Nikdo v mé živé paměti tak nemluvil. Lowriina matka jí předčítala Písmo ve velštině, ale znělo jí to cize. „Vzpomínám si, že jsem měla pocit, že to zní tak nějak mysticky.
Obrázek známky z roku 1988 na oslavu Williama Morgana a překladu Bible do velštiny v roce 1588 Známka z roku 1988 oslavuje 400. výročí Williama Morgana a překladu Bible do velštiny.
„Anglická bible mi byla srozumitelnější, přestože to nebyl můj rodný jazyk.
Byly snahy o modernizaci Bible Williama Morgana a v roce 1988 byla vydána nová velšská verze. Přestože se jednalo o výrazné zlepšení, nový překlad stále ještě nezněl tak důvěrně. „Stále byl velmi tradiční, slovní zásoba byla dosti formální,“ říká Lowri. „Stále to nebyl překlad, který bychom si jen tak četli. Po několik dalších desetiletí se v kostelech, kam Lowri chodila, v kázáních, která slyšela, a v Bibli, kterou četla, používala angličtina.
Moderní velšská bible
V těch samých letech však probíhaly práce na novém velšském překladu.
Arfon Jones popisuje své dílo jako „hovorový překlad Bible z řeckého a hebrejského originálu“. Jeho dokončení trvalo 20 let. Jones byl v mládí zapáleným velšským nacionalistou a v 70. letech navštěvoval teologickou fakultu v Bala-Bangoru. Byl jednou z klíčových postav velšskojazyčného křesťanského společenství.
Kontrolní procesy
Jones si osvojil stejné metody kontroly překladu, jaké používají místní překladatelé Bible po celém světě – nechal si překlad zkontrolovat odborníkem. Ale také sdílení návrhů s lidmi z komunity. Výsledkem je tedy nejen přesná Bible, ale také Bible, kterou lze používat a které lze rozumět.
Kompletní Bible byla nakonec vydána v roce 2013. V té době Lowri pracovala pro Evangelikální hnutí Walesu a věděla o práci Arfona Jonese, takže už tehdy věděla, že ten den přijde.
„Byla jsem v kanceláři,“ vzpomíná. Právě nám poslali informace – tady to je, už je to online. Při čtení se Lowri poprvé stalo, že jí Boží slova připadala stejně blízká jako rozhovory doma.
Lowri je manažerka pro získávání zdrojů Wycliffe UK
Když jsou lidé zraněni..
Když Lowri poprvé četla Boží slova v obecné velštině, uvědomila si, jak moc jí to chybělo. Konečně tu byla Bible, která by se vyrovnala tomu, co jsem po většinu života znala v angličtině. „Velšsky mluvící lidé čekali tak dlouho – celá staletí – na Bibli, které bychom rozuměli,“ říká.
Lowri ví, jaké to je čekat, až si poprvé přečtete Boží slova ve svém vlastním jazyce. A touha, aby i ostatní zažili hlubokou radost z toho, že mají Bibli ve svém jazyce, ji vedla k tomu, že se v roce 2023 připojila k organizaci Wycliffe jako manažerka pro získávání zdrojů
Stále připojení
Nedlouho poté, co Lowri nastoupila do Wycliffe, vyslechla příběh od překladatelky Bible z Mali v západní Africe. Překladatel byl dotázán, proč je tak důležité mít Boží slova ve svém vlastním jazyce.
Odpověděl, „Když jsou lidé zraněni, křičí ve své mateřštině. Je důležité, abychom jim mohli ukázat, že Bůh jejich volání rozumí“. Lowri se s těmito slovy okamžitě ztotožnila. ‚Vzpomínám si, jak jsem si říkala: Ach ano, tomuhle naprosto rozumím. Z toho mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.
Obrázek Lowri Turnerové, jak čte svým dětem velšsky psanou dětskou Bibli
„Lidé si mohou myslet, že když si Bibli můžete přečíst v angličtině, proč ji potřebujete ve svém rodném jazyce? Je to podobná situace, jakou slýcháme od překladatelů Bible v jiných zemích. Lidé říkají: ‚Proč potřebují Bibli? Copak už neexistuje nějaká, které by rozuměli?“ To je pravda. Ale v tom je rozdíl. Je to jazyk, který vám při hovoru nejpřirozeněji přichází na jazyk. Mít pocit, že nemáte přístup ke své víře v jazyce svého srdce dává pocit, že to možná není pro Boha tak důležité.
Takže i když mohu číst a rozumět Bibli v angličtině a mohu se modlit v angličtině, když vím, že ji mohu číst také ve velštině – v těch citlivých nebo těžkých velštině – v ve velštině ke mně může promlouvat jiným způsobem. Stejně jako když mě utěšuje moje matka – je to ve velštině. Ten pocit, že mě Bůh utěšuje ve velštině, když to potřebuji.
Pro Lowri se desetiletí čekání na moderní velšskojazyčnou Bibli vyplatilo. „Mluví k mé duši jinak,“ vysvětluje. „Je to velmi zvláštní zážitek, když k vám Bůh promlouvá jazykem vašeho srdce.
