V severovýchodní části Sibiře žije národ Čiku*. Po staletí se živí jako pastevci sobů na jednom z nej nehostinnějších míst na světě, kde teplota v zimě klesá až na -68 °C.

Začátkem každého listopadu se pastevci sobů z kmene Čiku shromažďují, aby si vzájemně pomohli s očkováním svých stád a zbavili se nemocných sobů.

V roce 2014 překladatelský tým z jazyka Čiku právě dokončil překlad 25 biblických příběhů z národního jazyka do jazyka Čiku.

Dalším krokem tohoto procesu byla komunitní kontrola, při níž někdo z obyvatel daného jazyka četl příběh nahlas a členové komunity poslouchali, aby se ujistili, že příběhy jsou snadno srozumitelné.

Setkání pastevců sobů v listopadu bylo skvělou příležitostí, jak získat připomínky lidí z jazyka Čiku k biblickým příběhům. Ale protože byl listopad a bylo to na Sibiři, počasí bylo mrazivé.

Gabrielle, kanadská lingvistka, a její kamarádka z Čiku, Zoe, se vydaly do tábora pastevců, aby udělaly toto kontrolní čtení a aby se Gabrielle mohla setkat s rodinou Zoe, která žila v nedaleké vesnici. Další žena z kmene Čiku, Veronika, a její manžel John dovedli Gabrielle a Zoe z jejich vesnice do tábora pastevců.

Cestou, když malá skupina překonávala zamrzlé jezero na sněžném skútru, jim zamrzl motor. Zatímco se manželé z národa Čiku snažili motor opravit, Zoe a Gabrielle pokračovaly v pěšky do zmrzlé mlhy, aby neumrzly.

„Neměla jsem strach,“ vzpomíná Gabrielle. „Říkala jsem si, že jestli je to takhle, tak je to od Boha zajímavé rozhodnutí.“

Pak Veronika a John začali křičet a gestikulovat směrem k něčemu v dálce. Ukázalo se, že je to rybářská chatrč, a skupina se tam tu noc uchýlila. Když se skupina choulila v chatrči, Veronika, která se zabývala šamanismem, řekla Gabrielle a Zoe, že se kdysi chtěla stát křesťankou.

Když však šla do místního pravoslavného kostela, silně ji rozbolela hlava. Nemohla jít dál, a tak se otočila a vrátila se domů. Rozhodla se, že už nikdy do kostela nepůjde, protože si myslela, že migréna je znamením, že do kostela chodit nemá.

Nakonec se skupina bezpečně dostala do tábora pastevců a Zoe s Gabrielle zahájily společnou kontrolu biblických příběhů. Seděly s lidmi, četly jim text a kladly jim otázky,  aby zjistily, zda slovům rozumí.

Dámy strávily tři večery se dvěma ženami z kmene Čiku, které se o biblické příběhy obzvlášť zajímaly. Zoe četla část příběhu a ony poslouchaly a nadšeně navrhovaly, jak něco říct, nebo se ptaly na obsah, například: „Proč to Ježíš řekl?“.

Když Zoe a Gabrielle dočetly příběh, ženy z kmene ČIku řekly: „Ještě jeden!“ Nechtěly skončit, chtěly biblické příběhy poslouchat dál. Ani jedna z nich se předtím o Bibli nezajímala, přestože by mohly mít a číst Bibli psanou v národním jazyce.

Když však slyšely Boží slovo v Čiku, řekly: „Teď, když to slyším ve svém jazyce, přemýšlím o tom, co to znamená, a chceme vědět víc!“.

Nyní, o deset let později, jsou téměř v každé vesnici věřící, kteří se scházejí k modlitbám a společenství.

Pán působí i ve Veroničině životě. Nedávno onemocněla a závažnost a rychlost nemoci ji vyděsila; myslela si, že může zemřít.

V nemocnici neměli volné místo nejméně měsíc a půl. Zoe řekla mnoha lidem, včetně Gabrielle, aby se za Veroniku modlili. Modlili se za ni v pátek a druhý den dostala Veronika zprávu, že ji v pondělí přijmou k hospitalizaci. Veronika v průběhu let od Zoe o Ježíši slyšela, ale nyní, když viděla rychlou Boží odpověď na modlitby lidí, pomohlo jí to obrátit se ke Kristu! I když není uzdravená, Veroničin vztah s Ježíšem je silný. Tráví mnoho času chválením Pána a modlitbami s lidmi po telefonu. 

Chvalte Boha za to, jak působí mezi lidmi v Čiku!

*Všechna jména byla z bezpečnostních důvodů změněna.

Fotografie Gabrielle