Překládání Bible vyžaduje velké úsilí, což jistě nikdo nepopírá. Je zapotřebí investovat hodně času (většinou mnoho let) a pracovních sil. Pobyt překladatelů a jejich rodin stojí spoustu peněz, stejně tak příprava a tisk knih. Tato práce vyžaduje osobní oběti a někdy je člověk nucen riskovat i svůj život. K tomu patří ještě skutečnost, že národy, pro které je všechna námaha vynakládána, čítají většinou jen několik tisíc obyvatel.

Zdá se tedy, že otázka: „Vyplatí se to vůbec?“ je zde oprávněná.

Bereme-li na zřetel hospodářský prospěch, pak u mnoha malých národnostních menšin odpověď bude určitě záporná. Když je možné prodávat miliónové náklady, jako třeba německé vydání Bible, pak se dá hovořit o zisku. V misionářských oblastech, kde náklad Bible dosahuje jen několik tisíc kusů nebo i méně a kde si lidé nikdy nemohou dovolit Bibli koupit za její plnou výrobní cenu, je šíření Písma svatého možné jen díky příspěvkům církví a různých křesťanských organizací bohatých zemí Evropy a Ameriky.

Boží Slovo pro všechny lidi

Překladatelům Písma nejde při jejich práci pouze o vytvoření knihy. Chtějí přeložit Bibli, protože jsou pevně přesvědčeni, že tato kniha má pro lidi obrovský význam. Drží se hesla: Boží Slovo pro všechny lidi. Šíření Bible tak patří k podstatě naplňování misijního poslání.

Pán Ježíš přikázal svým učedníkům, aby šířili evangelium, křtili lidi a činili z nich jeho následovníky. Avšak všechny tyto aktivity mají být propojeny základním posláním: „Učte je zachovávat vše, co jsem vám přikázal!“ (Matouš 28,20).

K růstu ve víře patří důvěrné zacházení s Biblí. Kázání jednou týdně, často v cizím jazyce nebo za pomocí překladatele, nevystačí, to platí jak pro jednotlivce, tak pro celý sbor. Křesťané potřebují Bibli ve srozumitelné, k srdci mluvící podobě. Zvlášť to platí pro malé národy, které mají jen malou šanci, že se jim dostane stálé misionářské péče a že obdrží křesťanskou literaturu a biblické vzdělání ve svém jazyce.

Pravdou však zůstává, že již samotný překlad Bible je úžasným prostředkem pro evangelizaci jednotlivců u národů, které ještě nebyly evangeliem zasaženy. Překlad totiž není práce jednoho cizince. Mnoho domorodců je v průběhu práce zapojeno, a tak přicházejí do kontaktu s Biblí. Tím může na jejich srdce Boží Slovo působit i bez kázání misionáře. Často se právě pomocníci a spolupřekladatelé stávají klíčovými osobnostmi při evangelizování lidí svého národa a při zakládání sborů  nezávislých na zahraničí.

Například u indiánů Chamula v Mexiku nebylo překladatelům dovoleno pobývat na jejich území, protože indiáni nechtěli o křesťanství nic vědět. Pouze jeden jediný indián byl ochoten spolupracovat na překladu Nového Zákona v nedalekém městě. Intenzívní práce s biblickými texty ho přivedla k Bohu. Příležitostně pak navštěvoval svou vesnici a hovořil se svými přáteli a příbuznými o své víře. Další indiáni tak uvěřili evangeliu a z nepříliš slibného začátku vzniklo duchovní hnutí, které zasáhlo celou oblast Chamula. Dnes se nachází skoro v každé vesnici sbor, aniž tam kdy kázal nějaký misionář. Překládané Boží Slovo se tak samo o sobě stalo misionářem, který zůstává v zemi i poté, co překladatel Bible svou práci dokončil.

Překládání Bible se vyplatí pouze tehdy, jestliže se vyplní Boží záměry s touto knihou, když lidé poznají dobrou zvěst o Ježíši Kristu, uvěří ve svém srdci, budou v víře posilováni a společně vytvoří živý sbor. Následující zprávy na příkladech demonstrují, že se to na celém světě opravdu děje.

Přednáška o misionářské práci byla u konce a já jsem si balil své věci. Najednou ke mně přistoupila jedna z posluchaček a obdivně poznamenala: „Vy jste ale odvážní!“ Přesně tohle jsem čekal. Ještě žádná má přednáška neskončila bez toho, aby někdo nepřišel s podobným komplimentem. Jistě, svým způsobem jsem i já odvážný. Dá se říct, že cestovat během dovolené spolu s třemi malými dětmi a mít týdně kolem deseti přednášek není zrovna jednoduché. Ale tohle ona žena neměla vůbec na mysli, přesto měla vlastně pravdu, aniž to možná tušila.

V očích našich spoluobyvatel z ostrova Murray jsme vzhledem k našemu životnímu stylu odvážní. Náhodní pozorovatelé mohou jen stěží uvěřit tomu, že se za teplých dnů naše děti koupou v moři, kde se vyskytují žraloci, zatímco jejich otec hází kameny na dravé ryby plující kolem. Nikde jinde se totiž nelze osvěžit. Neexistuje  také možnost zapojení ventilátoru, použití vodní hadice nebo zakoupení zmrzliny. V období sucha má každý z nás v určitých dnech k dispozici pouze litr pitné vody.

Někteří si mysleli, že jsme to měli velmi těžké, protože jsme jedli každý den pouze ryby (a žádné jiné maso) a jen zřídka zeleninu. Další si dělali starosti o naše zdraví, neboť se zde vyskytuje tropická horečka, malárie a žloutenka, kromě toho také různé nemoci kůže a vředy. Mnoho lidí považovalo překladatelskou práci za něco, co nás muselo přivést do dosti beznadějného postavení, protože jsme byli nuceni učit se najednou dva jazyky a žít mezi lidmi, jejichž zvyky jsou zcela jiné a kteří se z historických důvodů chovají k bílým lidem nedůvěřivě. Ve skutečnosti nám však toto nepohodlí příliš nevadilo. Časem jsme se zde naučili žít.

 

Kromě toho jsme byli i přes některé nepříjemnosti bohatě obdarováni. Murray, ostrov vulkanického původu, je obklopen korálovými útesy a křišťálově průzračnou vodou, ve které se prohánějí nejrůznější exotické ryby. Obyvatelé ostrova se od jiných lidí nijak neliší. Máme je velmi rádi. Dále zde neexistuje žádný dopravní systém, žádné televizní přístroje a jen sotva nějaké krádeže či obchodní machinace. Na ostrově Murray se nesetkáte s žádným nátlakem nebo spěchem. Každý večer se procházíme po pobřeží a sbíráme mušle. Nemusíme spěchat, abychom někam přišli ve smluvenou dobu. Pro zdejší lidi je zítřek stejně dobrý jako dnešek. V mnohém ohledu se tu tedy žije pohodlněji. V tomto smyslu se návštěvnice mého semináře mýlila.

Na druhou stranu však byl v její výpovědi, že jsme odvážní, kus pravdy. Jsme stateční, protože jsme služebníci našeho Pána. To vyžaduje odvahu! Pro lidi v naší vlasti je to určitě těžké, protože je rozptyluje obrovské množství zdánlivě důležitých věcí: úklid domu, sekání trávníku, vzdělávací kurzy nebo film, který člověk musí každopádně vidět. Dokonce i aktivita ve sboru může člověka odvést od převzetí skutečné odpovědnosti.

Samozřejmě i my můžeme narazit na obdobné potíže. Před nedávnem mi jeden přítel vyprávěl, že jeho žena umírá. Předsevzal jsem si, že ji zajdu navštívit. Vždy mi však do toho něco přišlo – děti byly jedno po druhém nemocné, bylo potřeba upéct chleba a vyprat věci, no a jako vždycky byl v domě hrozný nepořádek. Konečně jsem naložil děti do kočárku, nechal jsem vše ležet a vydal jsem se přes vesnici na návštěvu Georgovy ženy, ona však v domě nebyla. Za několik dní jsem v jejich domě uslyšel pohřební nářky. Tehdy jsem se musel ptát, zda jsem opravdu udělal vše pro to, abych ji navštívil.

Jak je to s našimi sousedy? Znají ty nejdůležitější pravdy evangelia? Je těžké milovat sousedy, když ani nevíme, co jsou vlastně zač. Také v tomto ohledu to máme na ostrově Murray snazší, žijeme zde poklidným životem uprostřed uzavřené společnosti. Zde jednoduše nemůžeme někoho jen tak minout. Očekává se od nás, že se zastavíme a budeme připraveni k rozhovoru. Kvůli jazykovým obtížím to není pro nás zatím nic lehkého. Přesto se sami sebe zcela vážně ptáme, zda Bůh od nás neočekává ještě větší úsilí.

 

Kolik odvahy máme vlastně mít? Mne osobně vždy povzbudí dvě zaslíbení našeho Pána z Matoušova evangelia. To první je misijní vyslání (Mat. 28,18-20), kde nás ujišťuje: „Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Druhé je z kázání na hoře (Mat. 6,25-35), kde nám radí, abychom se netrápili a vyzývá nás: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všecko ostatní vám bude přidáno.“

Takže má posluchačka měla pravdu – jsme odvážní, když se pro šíření evangelia vystavujeme těžkostem. Avšak ne každý člověk musí jít za každou cenu na misijní pole. Všichni ale máme neustále sami sebe zkoušet a ptát se, jaké je naše poslání, jak vypadá naše služba, a je zcela jedno, kde se zrovna nacházíme!

Peter Wickham, Austrálie

 

Photographers: Rodney Ballard, Elaine Bombay, Marc Ewell

Již před několika lety byl Nový Zákon přeložen do jazyka indiánů Machiguenga (Peru). Nyní mohou Machiguengaové koupit tuto úžasnou knihu ve svých vesnicích v pralese za opravdu nízkou cenu. Je to tlustá, pro cizince matoucí a nesrozumitelná kniha, obsahující slova, která mají až padesát písmen. Je to však stejné poselství o Boží lásce, jaké nacházíme v naší Bibli.

Když se podíváme na úsilí, které za tímto překladem stojí, je nám hned jasné, že se náklady na překlad dají jen stěží spočítat. 23 456 dolarů, které poskytla pro tisk Bible společnost Word Home Bible League, představuje jen zlomek všech nákladů. Pouze Bůh ví, kolik námahy bylo vynaloženo, ale přesto bych chtěl uvést něco z toho, co tato kniha stála.

V prvé řadě je to dvacet pět let pobytu rodiny Snellovy v Peru, jakož i mnoho let pobytu dalších dvou rodin a některých spolupracovníků, kteří se tohoto projektu účastnili. Ztratili jsme také dva hydroplány Helio-Courier. Jeden z nich byl v noci, přestože byl pevně připoután ke břehu, odplaven nečekanou povodní. Druhý byl náhlým pádem úplně zničen. Stalo se to poté, co indiánům Machiguenga dopravil knihy s překladem Skutků svatých apoštolů. Jiná letadla byla při cestě do této vesnice většinou nějak poškozena. Všechny uvedené náklady přišly přibližně na milión dolarů.

Tato finanční částka však nezahrnuje všechno. Osobní nasazení bylo obrovské: celodenní cesty po nebezpečných stezkách v džungli; mnoho let prožitých v odlehlých vesnicích daleko od domova; život bez vlastních dětí, když musely žít v internátě na základně; ztráta soukromého života a stálá připravenost pomoci indiánům. Péče o nemocné, kteří mohli kdykoli přijít, stála nekonečně mnoho trpělivosti, energie i probdělých nocí. Kdo může spočítat náklady spojené s oddaností lidí, kteří se všeho jiného vzdali, aby dosáhli cíle – překladu Nového Zákona?

Wyane a Betty Snellovi obětovali 25 let života, aby vykonali toto poslání. Když se stěhovali, vzali s sebou dvě děti, jedno ve věku 8 let, druhé mělo pouze 22 měsíců. Později se jim narodily ještě další dvě děti. Dnes jsou Snellovi již prarodiči. Někteří z potomků kráčejí v jejich šlépějích a slouží jako misionáři.

Kromě toho všeho si překlad vyžádal i oběti na zdraví a životech. Vyskytly se četné případy malárie, tři případy hepatitidy (v případě Betty byl její život zachráněn jen díky rychlému transportu letadlem), dcera Melody dostala dětskou obrnu a Wayne byl po léta trápen úplavičnými měňavkami. Část překladu vznikla na nemocniční posteli, když byli překladatelé příliš slabí na to, aby se udrželi na nohou. Harold Davies a jeho indiánský pomocník přišli o život při pádu dopravního letadla, když byli na cestě k Machiguengům.

Také Machiguengové přinesli různé oběti. Pomocníci z řad domorodců věnovali spoustu času, aby společně s překladateli provedli jazykovou analýzu a pomohli při překladu. Po návratu domů však často zjistili, že jejich majetek je rozkraden a dobytek pošel hladem, protože zatímco oni pomáhali cizincům, nikdo se o něj nestaral.

Nejobtížněji však můžeme posoudit duchovní nasazení, které za překladem stojí. Žít a pracovat tam, kde ještě moc satana nebyla překonána, s sebou přináší obrovský útisk. Jeden z pilotů přiznal: „Nemohu letět dál do nitra území Machiguengů, protože démonické působení je tam příliš velké.“ Satan napadal překladatele různými způsoby. Nejdůležitější pomocník přišel o život při nehodě na rozbouřené řece. Wayne Snell málem zemřel, když se jednou převrátil na kánoi. Pilot George Woodward se dostal do nebezpečí života, když se pokoušel dostat připevněný hydroplán z rozbouřené řeky na bezpečné místo. Překladatelé zde narazili na duchovní slepotu a temnotu. Velkou ranou pro ně bylo, když indiáni, kteří uvěřili, znovu upadli do hříchu. Někteří příslušníci kmene Michiguenga nepřijali Boží dar záchrany pouze proto, že se nedovedli zbavit svého strachu a nenávisti. Nikdy nebudeme schopni změřit rozsah duchovního boje, neboť sám Bůh chránil své vyvolené a bojoval za ně.

Nasazení bylo obrovské! Když však Wayne Snell před časem znovu navštívil některé vesnice Machiguengů, ke své velké radosti zjistil, že se tam všude čte Nový Zákon. V průběhu let vznikly v mnoha vesnicích křesťanské sbory, které se nyní mohou sytit Božím slovem ve svém jazyce. Wayne našel knihy opotřebované častým čtením, v nichž byla důležitá místa podtržena. Ve vesnici Huallana si jeden pastor, který neuměl číst, nechal Boží Slovo předčítat a učil se ho nazpaměť. Na bohoslužbách pak ve svém kázání naučené verše citoval a otevřenou Bibli přitom držel v ruce. Na každém kroku mohl Wayne pociťovat velkou změnu, která proběhla v životě těchto lidí.

Jiný pastor vyznal, že Nový Zákon změnil celý jeho život. Jako pastýř se také cítí odpovědný za zdraví členů svého sboru. Když jedno malé děvčátko těžce onemocnělo, mluvil s jeho nevěřícími rodiči o tom, že by se starší sboru mohli za ně modlit. Starší se pak sešli a modlili se za dívenku s důvěrou v zaslíbení z páté kapitoly epištoly Jakuba. Děvčátko bylo uzdraveno a spolu s dalšími dvěma členy rodiny uvěřilo v Ježíše Krista.

Zaseté Slovo přináší ovoce. Uspokojení z toho, že jsme mohli být použiti jako nástroj, je pro nás překladatele nejkrásnější odměnou. Víme však, že cena překladu (jakkoli by mohla být vysoká), se nikdy nepřiblíží ceně, kterou zaplatil sám Bůh. On vydal svého vlastního Syna na smrt, aby nám mohl nabídnout “Novou Smlouvu“, svazek pokoje vydobytý skrze Ježíšovu krev. Ta platí také pro Michiguengy a je jim přístupná v jejich vlastním jazyce.

Paul Wyse, USA

 

Pohledy na Peru 

Photographer: Marc Ewell – 

• 

• 

• 

• 

•