Cestovali jsme v našem landroveru na dětský kulturní festival, který pořádala vesnická škola.
Když jsme projížděli přes kopce, můj manžel Frank se zeptal: „Ali, jak často posloucháš ty příběhy, které máš v telefonu?“ Já a moje rodina žijeme v tomto regionu již několik let a Ali, domorodec, velmi talentovaný ve vyprávění příběhů, se stal našim blízkým přítelem.
„Každý den,“ odpověděl. „Každé ráno vstanu a poslouchám, poslouchám, poslouchám.“ Pozvali jsme Aliho, aby se s námi podělil o krátký příběh během programu. Další cestující v našem landroveru byly naše děti, které se těšily na odpočinkový slunečný den.
„Ali, řekni nám, co zrovna posloucháš, “ pokračoval můj manžel.
„Poslouchám právě část o proroku Abrahamovi.“ Ali vysvětloval, jak se ponořil do příběhu o Abrahamových potomcích, konkrétně o Izákovi i o lži Jakoba, když ukradl svému bratru požehnání. Ali mluvil dál a dál, rozebíral kapitolu za kapitolou v přesném pořadí, ve všech detailech, úplně z paměti.
Žasla jsem a radovala se, když jsem Aliho poslouchala a byla jsem také hrdá na svého manžela. Frank byl většinou v pozici zainteresovaného posluchače, ale zaznamenala jsem, že otázky klade vždycky v pravý čas.
Ali vynechal jeden nebo dva důležité detaily. Lépe řečeno, spletl příběh o setkání Abrahamova služebníka s Rebekou a příběh Jakoba, když potkává Ráchel. Obě tyto události se staly u studny Charan. Jenom tehdy Frank využil svoji roli „experta“ s cílem, aby se vše v těchto dvou příbězích vyjasnilo.
Mezičasem jsme se dostali do vesnice. Ali nám přávě vyprávěl o tom, jak Jozef vykládal faraonovy sny!
Program festivalu začal, na zdejší poměry, včas. Já a děti jsme se připojili ke studentům, sedícím na sklápěcích židlích před podiem. Tam se už zpívalo a tančilo, děti hrály scénky a zpívaly písničky. Zatím co hudba zněla, skupinky mužů se začaly trousit na školní dvůr a obsazovaly prázdné místa v publiku. Pak jsem zaznamenala i hlouček žen. Ostýchavě se pohybovaly blíž a blíž, zpoza keřů na vysokém kopci nad školní budovou.
Asi tak po hodině se hloučky žen na „balkonech“ zformovaly do docela velkého zástupu. Zapomněly na svůj ostych a ze svých míst si svobodně si vychutnávaly zábavu na školním pozemku.
Byla to mnohojazyčná událost. Některá vystoupumí probíhala v Arabštině, další v jiných jazycích, které se děti učí ve škole. Byli tam také písničky a proslovy v lokálním jazyce, který je pro tyto lidi jazykem jejich srdce.
Konečně přišla i Aliho chvíle. Bylo to poprvé, co jsem ho osobně viděla s mikrofonem v ruce před tak velkou skupinou lidí. Byla jsem ohromená, s jakým přehledem tuto situaci zvládl.
„Dobře tedy, chcete slyšet příběh?“ zeptal se dětí v jeho, i jejich milovaném mateřském jazyce.
„Ano!“ odpověděly všechny sborově a nadšeně.
A pak pokračoval. Věrně převyprávěl příběh o bohatém muži a Lazarovi.
Měla jsem slzy v očích, když jsem se podívala na zástup lidí kolem. Od malých dětí až po staré lidi, všichni seděli v dosahu zvuku mikrofonu a poslouchali zvěst, kterou nikdy předtím neslyšeli. To bylo něco! Příběh skončil, Ali šel z podia dolů a program pokračoval dál.
Byla už hluboká noc, když zábava skončila, židle a vybavení se odložilo, bylo i po večeři a my jsme se vydali na hodinovou zpáteční cestu domů. Do našeho landroveru se přidali další dva muži.
Netrvalo dlouho a Frank se zeptal Aliho, jestli by nám nechtěl povyprávět nějaký další příběh. Takováto otázka je pro Aliho vskutku výzvou! Okamžitě byl připraven na další příběh, tentokrát jeho oblíbený, o Rut.
„Příběh je dlouhý!“ varoval nás i cestující se smíchem.
Ali začal pěkně od začátku, a pokračoval přerušen pouze, když si jeden z cestujících zvedl telefon. A pokaždé pak Aliho vybídl ať pokračuje. „Byl jsi na tom a tom místě!“
Opět jsem měla slzy v očích, když jsem poslouchala. Děti už spaly. Motor vrčel a Aliho hlas byl centrem pozornosti. Muži jej také pozorně poslouchali. Byl to tak svatý moment!
„Tak a to je konec,“ Ali se spokojeně smál, když odpočíval na sedadle. „Celých 18 minut!“ „To byl velmi dobrý příběh,“ shodli se muži.
„Ano,“ řekl Ali. „Ale v dnešní době není moc lidí, kteří by chtěli tyto příběhy poslouchat. Každý je tak zaneprázdněný internetem, svým telefonem a dalšími věcmi.“
„Odkud máš ten příběh?“ zeptal se jeden z mužů. „No, hodně jich poslouchám,“ odpověděl Ali nejednoznačně.
Je to velmi známý příběh z místa, odkud pocházím,“ vložil se do rozhovoru Frank. „Můj otec mi ho kdysi vyprávěl.“
Další cestující se přidal. „Tento příběh není jenom nějakým příběhem,“ poznamenal. „Je to historický záznam. Jsou tam skutečná místa. Jako Betlehem. To město existuje dodnes.“
„Máš pravdu!“ odpověděl Frank v jemném překvapení. Pomáhali jsme s přípravou a nahráváním těchto příběhů a myslím si, že toto bylo poprvé, co někdo poznal, že toto místo je skutečné a opravdu existuje.
Když jsme se blížili k městu, pořád jsem přemýšlela nad událostmi, které se v tento den staly. Cítila jsem Boží moc, která přichází a zasahuje toto temné místo. Cítila jsem se tak trochu jako Marie v Evangeliu Lukáše 2.
Všechno zachovávala ve svém srdci. Jsem zvědavá, co tímto začne…
Přeložila: Zuzi Kaczmarczyková
