“Tareku, viděl jsi to?” řekl Ayman do telefonu vzrušeně. “Rozhodně si musíš koupit dnešní noviny, budeš se divit!”
Tarek se usmál. Jeho přítel Ayman byl jeho společníkem a bratrem v Kristu už od jejich studentských let. Celá ta léta Tarek a Ayman toužili po duchovní změně ve své zemi, kde byla Bible zakázanou knihou. Oba vždy hledali kreativní příležitosti, jak opatrně představit biblické poselství. Ayman, novinář v celostátních novinách, občas psal články, které zdvořile reagovaly na předsudky jeho čtenářů vůči této knize.
Podle toho, jak Ayman mluvil do telefonu, se zdálo, že nejde jen o jeden z jeho vlastních článků. V Tarekovi se probudila zvědavost a poslal syna do trafiky. Když měl konečně noviny v rukou, netrvalo dlouho a našel velmi neobvyklý článek. Teď už chápal, proč byl Ayman tak nadšený! Byl to dopis redakci, který byl připisován jednomu významnému náboženskému vůdci, avšak bez uvedení jeho jména. Pisatel dopisu se v něm svěřoval s viděním, které měl. V této vizi byl třikrát dotázán: “Chci ti říct jednu velmi zvláštní pravdu, sneseš ji?” “Ano,” odpověděl. Pokaždé odpověděl: “Ano”. Po třetí mu byla ukázána Bible, kniha, kterou považoval za zkaženou. Hlas mu však řekl: “Tato kniha není zkažená, jak se domníváš. Přečti si ji!”
Sotva Tarek dočetl tento dopis, zazvonil telefon znovu. “Myslím, že víš, na který článek jsem odkazoval!” Aymanův hlas vibroval vzrušením. “Chtěl bys vědět, kdo ho napsal? Tady je jméno autora!” K Tarekovu úžasu to bylo jméno známého a váženého duchovního, který měl značný vliv na celostátní úrovni.
Poté, co se Tarek nad přečteným dopisem pečlivě zamyslel a modlil se, rozhodl se, že se za duchovním vydá. Ve své tašce nesl Bibli, která byla vydána teprve nedávno. Byla to zvláštní bible, protože byla přeložena s ohledem na muslimské publikum. Měla krásný obal, jak se na svatou knihu sluší. Když Tarek dorazil do domu duchovního, záhy zjistil, že není jediný, kdo chce tohoto významného muže vidět. Místo se hemžilo lidmi, kteří přišli hledat radu nebo jinou formu pomoci. Tarek se připravil na dlouhé čekání.
Nakonec si po třech hodinách jeho tajemník všiml, že Tarek stále čeká, a pochopil, že je tam proto, aby se s duchovním setkal v soukromí. Uvedl Tareka do pracovny duchovního, aby si s ním důvěrně promluvil. Když zůstali konečně sami, vytáhl Tarek z tašky Bibli a řekl: “To je pro tebe.” Duchovní na Tareka nevěřícně zíral. “Jak jsi věděl, že ji chci?” vykřikl. “Z novin,” odpověděl Tarek. “Tohle je přesně ta kniha, kterou jsem viděl ve své vizi,” prohlásil duchovní. “Ale jak jsi věděl, že jsem ten dopis napsal já?” “
Tarek se jen potutelně usmál. Vlastně nebylo důležité, kdo co věděl. Pro něj bylo nejdůležitější, že Bůh sám připravil tohoto důležitého muže, aby přijal jeho slovo. Tarek si uvědomil, že sám Bůh připravuje cestu k duchovní změně, po které on i Ayman toužili.
Autor: Silke Sauer