Život ve středoasijském vězení je těžký. Payama* přivedla do vězení dorgová závislost. Jídla a léků bylo málo, korupce byla velmi rozšířená a práce úmorná. Payam měl na starosti úklid, a protože neměl k dispozici žádné nářadí, dokonce ani koště, musel špínu sbírat vlastníma rukama.

Měl to být příběh jeho života?

Vše se změnilo, když věznici navštívilo několik místních křesťanů. Přestože Payam pocházel z muslimské rodiny, nepovažoval se za věřícího. Myslel si, že je „v Božích očích nikdo“. Ale to, co mu tito lidé říkali, ho zaujalo. Alespoň to byla perspektiva za branami věznice!

Návštěvníci mu dali Bibli v ruštině, kterou si dychtivě přečetl. Cítil, že je to pravda, a vzal si knihu do vězeňské mešity. „Podívejte se,“ řekl tamním vedoucím. „Tohle je pravda.“ Jeho zjištění však nebylo vítáno. „Jsi zrádce,“ řekli mu. „Tato kniha je pro Rusy, ne pro muslimy. Podívejte se, je dokonce napsána v ruštině!“

Payam se začal zajímat, zda Bible existuje také v jeho jazyce. S potěšením zjistil, že ano! Sehnal si Bibli ve svém jazyce a vrátil se do mešity. Předčítal z ní vedoucím v ruštině i ve svém jazyce. „V našem jazyce se tam píše totéž, co v ruštině,“ zvolal. „Není to kniha jen pro Rusy, je to i naše kniha. Není to o ruském Bohu, je to také náš Bůh!“.

Payam se o svůj objev začal dělit s ostatními ve vězení. V té době pracoval jako vězeňský svářeč, což mu umožnilo přístup do cel ostatních vězňů – dokonce i do cely smrti, kde bylo jeho poselství dychtivě přijato. Když ve sdílení pokračoval, lidé se ho začali vyptávat na jeho víru. „Někteří z nich byli z tajné policie,“ vzpomíná Payam. „Ale já jsem se jich nebál. Sdílel jsem se i s nimi – vždyť oni potřebovali Krista víc než kdokoli jiný!“.

Dnes jsou Payamovy dny ve vězení dávno pryč a on se stále dělí o Krista. Vede malou domácí církev, která se schází pod stromem na jeho zahradě. Když se ohlédne za tím, co Bůh v jeho životě vykonal, říká s úsměvem: „Jsem šťastný, že jsem poznal Krista!“

autor: Silke Sauer

foto:Credit: EAMedia A538. Used with permission

Když Stuart Hine napsal píseň „Jak jsi velký!“, netušil, jak se stane populární – a jak se mu budou sypat honoráře. Jak však vysvětluje předseda nadace The Stuart Hine Trust Ray Bodkin: „Peníze pro něj nebyly důležité. Stuartovi šlo hlavně o to, aby hlásal evangelium a viděl, jak je Bůh velebený.

 V roce 1934 se Stuart vydal na 300 mil dlouhou cyklojízdu po Karpatech ve východní Evropě, během níž kázal a rozdával Bible. Inspirován neuvěřitelnými výjevy stvoření a vykoupení, které viděl, a ruskými slovy „Mocný Bože“ od Ivana Prochanova, začal Stuart psát. Později řekl: „První tři verše písně ‚Jak jsi veliký!‘ se rodily řádek po řádku uprostřed mých nezapomenutelných zážitků horách.

V roce 1948 ho smutek uprchlíků, kteří proudili do Londýna z východní Evropy, přiměl ke složení čtvrté sloky, plné naděje na náš pravý domov v Kristu.

„Zbožný způsob, jak investovat do království

Píseň byla ve Spojeném království i mimo něj nesmírně populární. Její verzi dokonce nahrál Elvis – ale takový úspěch postavil Stuarta před dilema. Byl misionářem, který byl zvyklý spoléhat se na to, že jeho potřeby zaopatří Bůh. „Opravdu se trápil s tím, že dostal peníze za tuto chválu,“ vysvětluje Ray.

Stuartův právník navrhl, aby založil svěřenský fond. Jeho dcera Sonia se k němu připojila jako jedna z prvních správců. Nyní by se honoráře mohly kromě oslavy Boha v písni rozdělit také na službu Pánu. Do dnešního dne The Stuart Hine Trust rozdělil více než 6 milionů liber na práci pro evangelium.

„Mohli z nich být milionáři,“ říká Ray. „Vložení peněz do fondu byl zbožný způsob, jak investovat do Království.

„Modlíme se, aby nám Bůh dal moudrost!“

Ray se za 30 let svého působení v nadačním fondu zapojil do stovek projektů. „V průběhu let jsme financovali řadu projektů na Ukrajině, protože tam Stuart sloužil,“ vysvětluje Ray.

Další z hlavních priorit fondu je překlad Bible. Stuartova dcera Sonia sloužila s Wycliffem v Ghaně a Kamerunu a později školila další lidi pro překlad Bible.

„Věřila, stejně jako my, že lidé potřebují Bibli v jazyce svého srdce, že skrze ni k nim může promlouvat Bůh,“ říká Ray.

Když fond začínal, zahrnuli Sonia a Stuart překlad Bible mezi zásady, kterými se správci při rozdělování finančních prostředků řídí dodnes.

„Jsme si velmi dobře vědomi toho, že fond založili Stuart a Sonia – rozhodnutí jsou vždy přijímána s ohledem na tuto skutečnost,“ říká Ray. „Na začátku každého setkání se modlíme, aby nám Bůh dal moudrost, abychom byli odpovědni.

Součástí této odpovědnosti je i vize pro budoucnost.

V roce 2059 vyprší platnost autorských práv k písni „Jak jsi veliký!“ a s ní skončí i financování této služby. Proto nadace pověřila autory písní Matta Redmana a Mitche Wonga, aby vytvořili novou verzi chvály s názvem ‚Jak jsi veliký. Ta byla vydána v lednu 2024 u příležitosti 75. výročí vydání hymny a 4. května zazněla na Prom Praise v Royal Albert Hall.

V dohledné době budou všechny tantiémy použity na humanitární pomoc a podporu církví na Ukrajině.

„Je velmi vzrušující vědomí toho, že jsme rozšířili působnost svěřenského fondu,“ říká Ray. ‚Doufejme, že jak původní píseň, tak nová verze budou i nadále vydělávat na autorských honorářích, které mohou podpořit křesťanskou službu. Pokud jde o Stuarta a Soniu, píseň nikdy nebyla tím nejdůležitějším. Důležité bylo, aby Boží království rostlo a lidé byli spaseni