Příběh k povzbuzení a posílení – Světový den modliteb Wycliffe 2021

Lupe Lui je Tonganka, která slouží ve Sdružení pro překlad Bible na Papui-Nové Guineji.

V říjnu 2020 jsme se připravovali na cestu do Popondetty v provincii Oro, abychom otevřeli novou kancelář Papua New Guinea Bible Translation Association (BTA). Dostal jsem příležitost jet s týmem a přivezl jsem si 300 K (300 kina) jako kapesné pro osobní potřebu. BTA mi dala nějakou hotovost na nákup výzdoby a cukrovinek na výrobu cukrových lei na otevření. U pokladny jsem zjistil, že cena zboží je mnohem vyšší než hotovost v ruce od BTA. Napadla mě myšlenka, že je to příležitost, jak být požehnáním pro jazyky v Oro, a tak jsem vzal část své osobní hotovosti, abych zaplatil zbytek.

Ten večer mě moje tongánská sestra žijící v Papui-Nové Guineji (PNG) požádala, zda bych jí nepomohl upéct nějaké koláče pro její službu s vdovami. Řekla, že přinese ingredience. Tehdy jsem si pomyslel: „To je další příležitost, jak těmto vdovám z PNG posloužit.“ A tak jsem se rozhodl, že to udělám. Řekl jsem jí, ať si nedělá starosti, že ingredience koupím. Následující večer jsem zůstala vzhůru celou noc, abych upekla 12 čokoládových koláčů, a cítila jsem se velmi privilegovaná, že mohu péct pro tyto vdovy. Zkontrolovala jsem svou hotovost a z původních 300 K mi zbylo 68 K.

Ve středu večer jsem měla v plánu navštívit jednu z našich manažerek, která byla nemocná a několik dní nejedla. Zvracel všechno, co snědl, a byl velmi slabý. Je to starší člověk a mnozí z nás k němu vzhlížejí jako k „tatínkovi“. Řekl jsem jeho ženě, aby mu vyřídila, že ho přijdu navštívit a že mu koupím něco k jídlu. Jeho žena Elizabeth mě od toho odradila slovy: „Lupe, on to nesní, neplýtvej penězi, prostě za ním přijeď.“ A tak jsem se na něj podíval. Řekl jsem jí, že v mé tongánské kultuře nemohu někoho navštívit a přijít s prázdnýma rukama. Musím přinést něco, co dám jako dárek. Požádal jsem ji, aby šla se mnou do korejské restaurace. Objednal jsem si rybí polévku s mořskými řasami a zelenou listovou zeleninou.

Tetička Elizabeth mi opět řekla, že ji jíst nebude. Ujistil jsem ji, že tatínek tuto polévku sní. Šla jsem polévku zaplatit a částka byla 68 K. Tak jsem vytáhla svých posledních 68 K a zaplatila. Teta Elizabeth řekla, že je to velmi drahá polévka. Řekl jsem jí, že tatínek stojí víc než 68 K, a pokud ji nesní, může si ji vzít ona.

Cestou domů si teta Elizabeth povídala ve voze s dalším zaměstnancem. Využil jsem té příležitosti, položil ruce na misku s polévkou a modlil se v tongánštině, aby nikdo nerozuměl, co se modlím.

Modlila jsem se: „Otče, ty víš, že tatínek Steven je opravdu nemocný a nejí. Prosím tě o laskavost. Prosím, dej mu najíst. Vím, že ještě není čas, aby zemřel. Ještě toho má hodně před sebou. Prosím, uzdrav ho. Otče, utratil jsem svých posledních 68 K a chci, aby byly použity, prosím, vyslyš mou modlitbu. Já, misionář z Tongy, prosím jménem misionáře z Papuy-Nové Guineje. Amen.“

Po návratu do centra BTA jsem nechal jídlo u tety Elizabeth, aby ho předala „tatínkovi“. Svému spolubydlícímu jsem řekl, že budu muset sehnat nějaké finanční prostředky, abych je mohl vzít s sebou do provincie Oro. Byla ze mě nešťastná, protože jsem vyčerpal peníze vyhrazené na cestu. Jen jsem se zasmála a začala přemýšlet o nápadech, jak získat prostředky. Pak jsem si ale řekl, že pojedu s prázdnýma rukama, protože Bůh se postará. Mé myšlenky přerušila textová zpráva od papá Stevena. Poslal mi zprávu, aby poděkoval a že jídlo bylo velmi chutné. Nevěřila jsem tomu, co jsem slyšela, protože někdy lidé říkají dobré věci, aby nezranili mé city. Chtěla jsem to slyšet přímo od tety Elizabeth.

Druhý den ráno, když jsem se chystal do práce, přišla SMS od přítele z Papuy-Nové Guineje: „Nevím, proč mi tě Bůh vložil do srdce, ale vložil a právě jsem ti převedl 300 K na účet. Prosím, zkontroluj si svůj účet.“ Byl jsem šokován, ale šťastný, že jsem tuto zprávu slyšel.

Vyhledala jsem tetu Elizabeth v kanceláři. Chtěl jsem od ní osobně slyšet, že to, co říkal tatínek Steven, je pravda. Byla tak nadšená – poskakovala, objímala mě a říkala: „Děkuji!“. Řekla mi, že tatínek snědl všechno. Mé srdce se naplnilo vděčností, že Bůh vyslyšel mé modlitby. Od té noci začal Papa Steven jíst a začal nabírat sílu. Zotavil se a vrátil se do práce.

Náš Bůh odpovídá na modlitby a zajišťuje naše potřeby, když v něj důvěřujeme. Lupe vykročila s vírou a velkorysostí. Výsledkem bylo posílení její víry a také víry ostatních!

 

11.11. 2021 Wycliffe – Světový den modliteb