napsal Jon Bilbro

Rumunsko

Skupina Rumunů v Londýně se každý týden schází ke společným modlitbám. Foto Heather Pubols

Shromážděna v malém bytě na okraji Londýna v Anglii se skupina Rumunů přimlouvá za své krajany sloužící při překladu Bible po celém světě. Když se postaví do kruhu, začínají se nahlas modlit. Co se na začátku může zdát jako chaotický výjev, je ve skutečnosti společenství bratří a sester spojujících své hlasy dohromady, volajících k Bohu, který slyší každou modlitbu.

Hledání něčeho víc

„Bože, tento rok chci udělat něco…ne utratit peníze jenom pro sebe nebo svou rodinu. Chci udělat něco víc.‟

To byla modlitba Magdaleny Denuta před několika lety, když se ona a její rumunští přátelé žijící v Londýně rozhodli udělat něco, co bude mít dopad na službu jejich rumunských krajanů sloužících v Africe. Promluvili si a rozhodli se scházet každý středeční večer k modlitbě.

Magdalena Denuta, Lidia Ghitiu, Lācrāmioara Ilisoi, Ioana Gabriela Dumea a jeden další přítel, který není na obrázku, založili modlitební skupinku složenou z Rumunů žijících blízko Londýna. Foto Heather Pubols

Časem chtěly ženy úmyslně zapojit další. Skupina začala s pěti členy a brzy se rozrůstala tak, jak začalo docházet více Rumunů. Nyní se modlitebních setkání účastní v průměru 15 žen a mužů. Tato těsně propojená skupina ví, že jsou součástí hnutí daleko za zdmi tohoto malého obývacího pokoje.

Modlitební skupina se rozrostla na přibližně 15 lidí scházejících se každý týden v bytě Tea a Maribely Andreica. Foto Heather Pubols

„Myslím, že Bůh má pro Rumuny velký plán, protože jsme po celém světě,“ říká Lidia.

Nepřetržitý cíl

Členové překladatelských týmů Bible z organizací Wycliffe Rumunsko a Rumunský znakový jazyk se společně setkávají každý týden k modlitbě. Foto Marc Ewell

Daleko od Anglie, v kancelářské budově ve městě Oradea v severovýchodním Rumunsku, se schází malá skupinka k modlitbám každé úterní ráno. Když se modlí, jejich oči zůstávají často otevřené. Zatímco někteří se modlí nahlas, jiní se vyjadřují prostřednictvím výrazu v obličeji a pohybem rukou a těla v rumunském znakovém jazyce (LSR).

Díky tomu, že sdílí sousední kanceláře, se pracovníci Wycliffe Rumunsko pravidelně scházejí se svými neslyšícími kolegy z projektu překladu bible do rumunského znakového jazyka (LSR). Během svých setkání chválí Boha, sdílí své problémy a nesnáze a poté se společně modlí. Často se k nim přidávají návštěvníci, například misionáři z organizace Wycliffe, kteří slouží v oblasti.

„Vždycky si připomínám verš z 1. Tesalonickým, který říká, abychom se modlili neustále,” sdílí se Daniela  Cuceuan, tisková mluvčí organizace Wycliffe Rumunsko, která je zároveň tlumočníkem překladatelského týmu do znakového jazyka.

Daniela se snaží vidět organizaci Wycliffe Rumunsko důsledně podporovanou modlitbami. A to nejen přímluvami domácích skupin, ale také různými příznivci a zainteresovanými lidmi žijícími po celém světě.

Daniela vydává čtvrtletník pro Wycliffovu organizaci v Rumunsku, který obsahuje informace k modlibám. Foto Marc Ewell

Každý týden rozesílá přehled zpráv s modlitebním zaměřením asi 200 partnerům a distribuuje čtvrtletník každé 3 měsíce více než 600 lidem. Tyto zdroje informací jsou vloženy na webové stránky Wycliffovy organizace a posílány na různé rumunské křesťanské weby. Daniela také využívá sociální média, sdílí informace na facebooku a dalších sociálních sítích, jakož i přesměrovává některé povzbuzující zprávy a odpovědi členům personálu.

Daniela také rozesílá modlitební informace pro Wycliffe Rumunsko online. Foto Marc Ewell

Předtím sloužila v zahraničí v Africe se svým manželem Ionutem. Daniela si vzpomíná, že dříve nekladla takový důraz na modlitbu. Nicméně cítí, že Bůh otevřel její mysl a dopad byl jasný.

Od té doby Danielino nadšení pro modlitbu pouze roste, jak se stává svědkem jejich výsledků a silných pohybů, ke kterým dochází, protože Rumuni milují modlitbu.

Modlitby s jasným cílem

Přestože žijí daleko od své rodné země, rumunská modlitební skupina v Londýně cítila silné spojení a smysluplnou účast s překladem Bible díky materiálům Wycliffovy organizace a příspěvků na sociálních sítích.

Rumunská modlitební skupina blízko Londýna začíná společnou chvíli zpěvem. Foto Heather Pubols

Jak jejich modlitební skupina rostla, Magdalena a její přátelé začali přidávat zpěv, studium Bible a rozjímání nad Božím slovem. Nicméně skupina pokračovala v úvahách, co by mohli ještě více udělat. Diskutovali o tom, jak přivést přítele, který je ochoten přispět.

S dodatečnými zdroji k dávání se rozhodli pomoci rodině misionáře v Etiopii, která, jak se dověděli díky facebooku, měla málo jídla. Skupina byla povzbuzena tím, že se stala Boží odpovědí pro tuto rodinu. Modlitební skupina od té doby přidala rodinu na svůj seznam a podporuje ji modlitebně i finančně.

Síť za námi

„Bůh pracuje skrze modlitební skupiny,” říká Ruben Dubei, ředitel organizace Wycliffe Rumunsko. Bůh k nim hovoří o potřebách misijní práce. Takže vedle faktu, že nás podporují finančně, se za nás také modlí, což je mnohem důležitější.”

Teo  Andreica se modlí s ostatními členy rumunské modlitební skupiny nedaleko Londýna. Foto Heather Pubols

Ruben sám byl na opačném konci, byl tím, za kterého se v jeho rodinné službě v Ghaně modlila více než jedna skupina. Nyní pracuje v Oradea, pokračuje v kontaktu s modlitebníky, posílá jim zprávy a navštěvuje je, kdykoliv může.

Ruben Dubei, ředitel Wycliffe Rumunsko, se modlí, zatímco členka jeho týmu Daniela Cuceuan tlumočí z rumunštiny do rumunského znakového jazyka. Foto Marc Ewell

„Bůh pracuje úžasně, obzvláště skrze modlitby,” říká. „Dokonce ani nevíme, kolik lidí nebo skupin se za nás modlí, ale jsme privilegováni. Někdy se divíme, proč jde práce tak dobře a nemáme žádné velké problémy, ale za námi stojí lidé, kteří se za nás modlí…”

Přeložila: Eva Jaworková

Šalamounovy ostrovy

Wilfred žije v hlavním města Šalamounových ostrovů v Honiaře. Posledních několik let řídí taxík a šetří peníze, aby mohl dokončit kurz potřebný k překladu Božího slova do svého vlastního jazyka.

„Čekali jsme a čekali na poradce, který nám pomůže s překladem Bible do našeho jazyka,“ sdílí se Wilfred Bero, mladý muž z Šalamounových Ostrovů s krátkými kudrnatými vlasy a velkým úsměvem, když řídí taxi přeplněnými ulicemi Honiary.

„Modlil jsem se,“ pokračuje, „ale tou odpovědí jsem byl já.“

Wilfred je rodilý mluvčí jazyka Touo, jazykové skupiny s více než 2000 lidmi z jižní části ostrova Rendova, asi 300 km od Honiary. Touo je znám jako izolovaný jazyk. Nepatří do australské jazykové skupiny a je naprosto odlišný od ostatních jazyků na Šalamounových ostrovech nebo i jinde v Pacifiku.

S podporou mezinárodní organizace SIL* Šalamounovy ostrovy, Společenství pro překlad Bible a Partnerství pro literaturu Šalamounových ostrovů (BTLP) se Wilfredův otec zapojil do překladu Bible do jazyka Touo. Jedna z jeho zodpovědností je koordinace zapojení církví do projektu.

Pro Wilfreda běžná scéna – autobusová zastávka u centrální tržnice v Honiaře

Protože jazyk Touo je poměrně složitý, Wilfred předpokládá, že překlad Bible bude trvat zhruba 20 až 30 let.

„Když jsem zjistil, jak dlouho to bude trvat,“ říká Wilfred, „usoudil jsem, že můj otec to nemůže dokončit. Proto se už dopředu připravuji na to, abych mohl dokončit překlad Bible.“

Kromě jazyka Touo mluví Wilfred plynně národním jazykem Pijin a skvěle anglicky. Přesto však trvá na tom, že ne každý rozumí angličtině nebo jazyku Pijin.

„Je dobré číst Bibli ve svém vlastním jazyce, ¨ sdílí se. „Když něco čteš ve svém vlastním jazyce, je to skutečně posilující.“

Plány do budoucna

Wilfred, odhodlaný uskutečnit své sny, říká: „Chci ukázat mladým lidem u nás doma, že my mladí to dokážeme.“

Wilfred říká:“ Můj plán je vydělat peníze, abych se mohl sám sponzorovat na Biblické škole na Papua Nové Guinei.“

Několik posledních let Wilfred žije v Honiaře a řídit taxi je důležitou částí jeho dlouhodobých plánů. Taxi se plazí skrze dopravní zácpu, když říká: „Chci vydělat peníze, abych mohl studovat na biblické škole už v roce 2015. Plánuju, že koupím toto taxi od svého šéfa. Mít své vlastní auto mi hodně pomůže v tom, abych vydělal více peněz.“

Cynthia Rollins, specialistka na Písmo, se setkala s Wilfredem v roce 2012 na workshopu v Honiaře, který se týkal „storytellingu“- vyprávění příběhů. Říká, že nejpozoruhodnější je jeho zaměření a závazek k naplnění Božího poslaní v jeho životě. Vidí, co je důležité pro budoucnost, pro jeho lid. Není to jen o něm nebo o něčem krátkodobém. Je to dlouhodobé.“

Volání

Wilfred nebyl vždy ochotný následovat Boží plány. Popravdě, nedokončil své vzdělání, protože ho ze střední školy mnohokrát vyloučili.

„Dělával jsem si své věci,“ připouští. „Chodil jsem ven s přáteli, pil, kouřil marihuanu.“

Vesnice na pobřeží v Honiaře

Pak v roce 2007 zemětřesení o síle 8.1 magnitudy vyvolalo devastující tsunami, které zaplavilo Wilfredovu vesnici a mnoho dalších na sousedních ostrovech. Více než 50 lidí zemřelo a tisíce dalších zůstalo bez střechy nad hlavou.

„Dům se prostě poskládal dovnitř,“ vybavuje si Wilfred, „lidé běhali okolo a plakali.“

Jedné noci po této události, když Wilfred spal, měl sen o třech vlnách tsunami, které udeřily na jeho dům. Každá další vlna byla větší než ta předešlá, a pokaždé se modlil, aby jej Bůh zachránil.

„Před úderem třetí vlny,“ popisuje Wilfred, „jsem skutečně prosil Boha – prosím Bože!  Zachraň mě z toho! A On mi řekl, že už mi dal dvě příležitosti k záchraně a tohle je moje poslední šance.“

„To mě skutečně zasáhlo,“ pokračuje Wilfred střízlivě. „Když jsem se probudil, plakal jsem a modlil se k Bohu. A začal jsem s hledáním lepší cesty pro sebe,kde nejsou žádné možnosti pro poloviční nebo čtvrtinové křesťanství. Musí to být na plný úvazek.“

Školení s organizací YWAM

V roce 2008 Wilfred opustil svou vesnici a připojil se k organizaci Mladí s posláním (YWAM), kde dokončil šestiměsíční Učednický vzdělávací kurz (DTS), který zahrnoval tříměsíční výjezd na Fiji.

„Tehdy jsem přišel k poznání Boha,“ uvažuje. „Jsem tak vděčný, že nás tato organizace cvičila, abychom měli víru. Nevěřit nikomu dalšímu, rodičům, strýčkům, penězům, ale spolehnout se na Boha proto, abychom přežili.

Honiara, Šalamounovy ostrovy

Po dokončení kurzu se Wilfred vrátil zpět na Rendovu, aby se podělil o své svědectví v domovském sboru. Řada lidí ve sboru plakala, dokonce i můj otec. Wilfred vyprávěl o svém závazku následovat Boha. Řekl jim, jak jej Bůh provázel na Fiji a vyučoval nové věci, které se naučil z Bible o Božím plánu spasení.

„Lidé v mém sboru nyní říkají, oh jak jsi jiný!“ Wilfred se usmívá a září: „Vidí u mě skutečnou změnu.“

Členové sboru na Rendově by chtěli, aby se vrátil a pomohl jim ve sboru, ale Wilfred chce nejdříve dokončit své vzdělání.

„Řekl jsem jim – ještě není můj čas,“ vysvětluje. „Až budu plně vybavený, můžu vám skutečně pomoci.“

Stisknutím tlačítka

V roce 2009 se Wilfred vrátil do Honiary a pokračoval ve školení v Ostrovní biblické službě, a zároveň stále řídil taxík. Vede biblické studium ve školách, na setkáních mládeže a v církvích. Od té doby, co navštívil kurz ústního předávání příběhu (storytelling) v tréninkovém centrum pro Šalamounovy ostrovy, Wilfred také velmi rád sdílí biblické příběhy se svými pasažéry v taxíku.

„Vyprávění biblických příběhů je pro mě jako zjevení,“ říká. „Přemýšlím o Bibli stejným způsobem jako když doktor dává různým lidem různé léky. Snažím se předávat správnou zprávu správnému člověku a říct mu příběh, který mu něco řekne.

Wilfred by rád začal studovat v roce 2015 v bakalářském programu teologii na Vysoké škole pro křesťanské vedoucí na Papua Nové Guinei. Toto pětileté studium mu poskytne základní znalosti Bible, stejně jako pochopení souvislostí v kontextu původního Písma. To mu pomůže k tomu, aby byl schopný přesně překládat Boží slovo do svého vlastního jazyka a kultury. Nutné bude také další vzdělání v lingvistické a překladatelské oblasti, aby mohl budovat na nezbytném základu.

„Potřebuji, aby se za mě lidi modlili a tím mi pomohli dosáhnout mých snů,“ říká Wilfred. „Mé cíle jsou zde, mé sny jsou zde, ale potřebuji lidi, aby mě vedli a radili mi.“

Wilfred věří, že překlad Bible prospěje jeho komunitě a sní o dni, kdy bude dělat více než jen řídit taxi okolo města. Říká: „Chci pomoci svým lidem a pomoci národu jako celku.“

„Velké plány!“ usmívá se Wilfred

Wilfred prosí o modlitby.

 

*SIL International je křesťanská nezisková organizace, která pomáhá jazykovým skupinám na celém světě.

napsala Elyse Patten

Foto Elyse Patten

Německo

Reza (pseudonym) vyrostl v západní Asii, obklopený islámem, který je většinovým náboženstvím v jeho zemi. A přesto sám sebe považoval za ateistu. Když byl na univerzitě, hlasitě šířil své názory na školní půdě. Jednoho dne se jeho světské postoje dostaly do hledáčku policie. Zabavili jeho knihy a v tichosti ho zatkli. Rodiče ho více než tři měsíce hledali.

Nakonec Rezu propustili s pohmožděným obličejem a s vědomím, že ve své vlastní zemi není v bezpečí. „Vydal ses špatnou cestou,“ řekl Rezovi jeho otec, „nepatříš do společnosti.“

Brzy potom Reza odešel do střední Evropy jako uprchlík. Usadil se v Německu a našel si práci ve fastfoodu, kde se setkal s řadou dalších uprchlíků. Jeden z nich s ním odvážně sdílel svou křesťanskou víru téměř denně po dva roky. „Bůh má s tebou svůj plán,“ řekl Rezovi, „já, moje rodina a můj sbor se budeme za tebe modlit.“

Tehdy však Reza těmto slovům nevěnoval pozornost. Jeho matka se za něj modlila, aby přijal islámskou víru, ale zdálo se, že tyto modlitby jeho život jenom zhoršují.

Známá tvář

Asi dva roky potom, co přijel do Evropy, začal mít Reza problém s vízy. Přišel o byt a pracovní povolení v Německu. Odešel do utečeneckého tábora, kde se cítil osamělý a zrazený. Jedné noci se rozhodl dočasně opustit přeplněný tábor a vlakem odjel do jiného města, kde si všiml plakátu, který zval lidi z jeho domovské země do místního sboru.

Reza stále nevěřil v Boha, ale ze zvědavosti vešel do budovy. V rohu se modlila skupinka. A potom uviděl známou tvář – muže z restaurace. „Haleluja, Bůh přivedl Rezu k nám!“ vykřikl muž, „my jsme se za tebe modlili.“ Toho večera Rezovo srdce změklo a začal následovat Krista.

A v této době potkal Reza Roberta (pseudonym), zaměstnance Wycliffovy organizace, který pracuje s uprchlíky mluvící jazykem Elegant (pseudonym)- jazykem, kterým hovoří téměř čtyři miliony lidí z Rezovy rodné země. Robert ho požádal, aby mu pomohl s překladatelským projektem a ten brzy souhlasil.  Tým byl schopen zajistit Rezovi legální pobyt v Německu a tím mu umožnit zůstat. Jedním z prvních úkolů, na kterém pracoval, byl dokument, proč je důležitý překlad Bible. Byl určen k tomu, aby překladatelský tým pro jazyk Elegant pochopil, proč je jejich práce tak důležitá.

Přestože Reza čelil těžkým okolnostem, jeho nová víra ho posilovala. „Viděl jsem, jak Bůh mění věci,“ říká. „Můj život nebyl normální, ale moje duše byla tak volná. Strach, který jsem cítil předtím, zmizel.“

Zkoušky víry

Během posledních deseti let od chvíle, kdy se Reza stal křesťanem, otestovalo jeho víru několik náročných situací. Jeho vztah s rodiči byl napjatý, nemohl jim říct, že pracuje na překladu Bible. Přesto však Reza doufá, že jej rodiče v Evropě brzy navštíví. Vzdálenost od domovské země mu ale nezajištuje bezpečnost. I když je tak daleko, stále dostává výhružné telefonáty uprostřed noci od lidí, kterým se jeho práce nelíbí. A tohle se děje i nyní, kdy Reza a jeho žena vychovávají svou malou dcerku. Přesto stále pokračují v práci na překladu.

Ale občas se výhrůžky stanou skutečností. Reza měl souseda, který pocházel ze země blízké jeho domovině. Jednoho dne soused uviděl Rezu s Biblí v ruce. „Ty jsi následovník Ježíše?“ zeptal se Rezy. A potom udeřil Rezu do tváře, až mu tekla krev z nosu. Sousedé zavolali policii, ale Reza stáhnul obvinění.

O spoustu let později Reza narazil na stejného muže na křesťanské konferenci pořádané místní církví. Ten muž byl tak ovlivněný Rezovou laskavostí, že se stal křesťanem.

„Potom jsem si vzpomněl,“ říká Reza, „že mě Bůh nabádá, abych dělal svou práci a On se postará o zbytek. Toto je moje životní zkušenost s Bohem.“

Reza je plný vděčnosti za svojí nečekanou cestu k naplnění Božího záměru ve svém životě. „Jako ateista, odpůrce náboženství, bylo mojí reakcí odmítat vše, co mělo náboženský nádech anebo bylo o Bohu,“ říká. „Je to neuvěřitelné, jak Bůh připravil celou moji cestu. Ale pro našeho Boha je to možné! A proto, když mluvím s lidmi, můžu říct, že to není náboženství, ale vztah.“

Pro Boha je to možné!

V posledních letech hraje Reza a několik dalších uprchlíků důležitou roli v projektu překladu Bible do jazyka Elegant. Dnes je manažerem tohoto projektu. A mimo práci na plný úvazek si ještě doplnil univerzitní vzdělání a vede biblické studium v církvi pro imigranty ze své země.

Reza usiluje o to, aby překlad pro lidi mluvící jazykem Elegant nebyl jen přesný, ale hlavně smysluplný. „Musíme vidět jejich pozadí, jejich kulturu, potom jim můžeme lépe sloužit,“ říká. Když překládá určité pasáže z Písma z originálních hebrejských textů, slova a obrazy mu vyskakují ze stránek. „Cítím vztah se svou kulturou. A můžu tomu rozumět a představit si to,“ říká. Přeje si, aby lidé hovořící jeho jazykem měli to stejné spojení. A myslí si, že mají totožné vnímání, prožili podobné utrpení ve své zemi i jako uprchlíci.

„V mé domovině, často lidé neví, kde najít skutečnou lásku,“ prohlašuje. Můj úhel pohledu říká, že je o tom napsáno v Bibli. Bůh to zjevuje ve svém Slově. Nepotřebujeme zbraně, nepotřebujeme spoustu peněz – pouze Slovo. Tato kniha přináší plnost těchto věcí: lásky a pokoje.“

Tým společně přeložil evangelium podle Jana, knihu Skutků, příběh Josefa a příběh Abrahama. Mnoho dalších úseků Písma je v procesu překladu. Hotové části Bible jsou distribuovány skrze brožurky a audio CD, jsou vysílány na satelitní televizi a v rádiu v Rezově domovině.  Tým vytvořil také webovou stránku, prezentaci na Facebooku, kanál na YouTube a aplikaci pro iPhone, aby usnadnil lidem stáhnutí textu, audio a video prezentací do svých počítačů a chytrých telefonů.

„Byl jsem ohromený – lidé z celého světa si stahují tuto aplikaci,“ říká Robert.  „Dokonce v Rezově zemi, kde není jednoduché mít iPhone, si lidé stahují a používají tuto aplikaci, přestože přitom riskují.

Pro mnoho Rezových rodáků, kteří mají Boží slovo v jazyce jejich srdce, je to risk, který však stojí za to. A pro Rezu, směřování jeho života k překladu Bible je také riskantní, ale rovněž stojí za oběti.

„Mou vizí je, aby lidé z mé země poznali Boha a mohli zažít to, co jsem s Ním zažil já!“ říká.  „Mým přáním je, aby Ho lidé slyšeli a byli zkrátka v Božích rukou. Bible říká, že nic nás nemůže odloučit od Jeho lásky. Problémy ani války nic neznamenají. Je to pravda – nic nás nemůže oddělit!“

Autor: Mary Tindall

Foto Dale Peacock