Po celý měsíc se lidé v našem okolí od úsvitu do soumraku postili. Ve čtyřicetistupňovém vedru nejenže přes den nejedli, ale ani nepili, to vše proto, aby získali nebeskou odměnu od Alláha. Ale ramadán skončil a může se oslavovat.
Všichni si nakoupili nové oblečení a vrazili na návštěvy. Ráno v první den svátku chodí po ulicích hlavně děti, holky v krásných šatech, botách na podpatku, s barevnými šátky a slunečníky, kluci v novotou zářících kaftanech pastelových barev.
Od rána do večera tráví lidé čas zdravením sousedů a příbuzných a povídáním u sladkého čaje a cukroví. Přejí jim vše nelepší, dlouhý život a Boží požehnání, a prosí za odpuštění, pokud jim v minulosti nevědomky ublížili. A i když oficiálně v kalendáři patří tomuto svátku jen jeden den, na všechny návštěvy to samozřejmě nestačí, a tak oslavy pokračují nejméně další dva dny.
I my, kdo ramadán nedodržujeme, využíváme tyto dny k návštěvě sousedů a přátel. Kdyby vše neprobíhalo v cizím jazyce a nebylo by u toho takové vedro, byl by to strašně fajn svátek.
Author: KP
