Archiv autora: Sasa Harvanova

Ochutnat Ježíše

Autor: Silke Sauer

„U nás doma,“ vypráví Darja*, „se vždycky vedly debaty o správné víře.“ Její starší sestra byla první, kdo začal mluvit o Ježíši. V této tradičně muslimské rodině to vyvolalo značný rozruch.

I když byla Darja ještě malá, tyto debaty ji zaujaly. Zajímalo ji, zda je její sestra opravdu ztracená, jak tvrdila jejich matka, a tak se Darja chtěla dozvědět víc. Pozorně naslouchala a přemýšlela až jednoho dne dospěla k překvapivému závěru: „Prostě jsem věděla, že Bůh je Tři v jednom a že to je pravda. Od té chvíle jsem uvěřila.“

Její rodiče byli zklamaní, ale doufali, že to bude jen mladický rozmar a časem to přejde. Jenže Darja místo toho, aby se své nové víry vzdala, naopak ve své víře sílila. V rodině rostlo napětí.

Vyvrcholilo to tím, že Darja, nyní již mladá žena, se odmítla provdat za muslimského bratrance, kterého jí rodina vybrala. To přineslo rodině velkou potupu, ale Darja nemohla jinak.

Rodiče jí vyhrožovali, že ji proklejí, pokud se nevrátí k islámu. V jejich kultuře to byla ta nejhorší křivda, jakou si lze představit, ale pro Darju už nebylo cesty zpět. „I když své rodiče miluji nade vše,“ říká, „Ještě více miluji Ježíše.“ Po mnoho měsíců nad Darjou visela hrozba prokletí ze strany rodičů. Nikdy netušila, co ji čeká, když vyjde ze své ložnice. Každé ráno však vykročila s vírou.

Bylo to bolestné období, ale postupně Bůh obměkčil srdce její rodiny. Přestali mluvit o tom, že ji proklínají, a nakonec zvítězila rodičovská láska. Nyní respektují Darjino rozhodnutí následovat Ježíše a do rodiny se vrátil pokoj.

Dnes Darja využívá své profesní dovednosti k podpoře překladu Bible ve své zemi. Při pohledu zpět si uvědomuje, že ji pronásledování přivedlo blíže k Bohu. Díky němu se na Boha začala více spoléhat a důvěřovat mu. Na otázku, proč si navzdory pronásledování vybrala Ježíše, má Darja jednoduchou odpověď: „Když ho zakusíte, nechcete už jinak. Já jsem ho ochutnala a vím, že je dobrý.“

*jméno změněno

„U nás doma,“ vypráví Darja*, „se vždycky vedly debaty o správné víře.“ Její starší sestra byla první, kdo začal mluvit o Ježíši. V této tradičně muslimské rodině to vyvolalo značný rozruch.

I když byla Darja ještě malá, tyto debaty ji zaujaly. Zajímalo ji, zda je její sestra opravdu ztracená, jak tvrdila jejich matka, a tak se Darja chtěla dozvědět víc. Pozorně naslouchala a přemýšlela až jednoho dne dospěla k překvapivému závěru: „Prostě jsem věděla, že Bůh je Tři v jednom a že to je pravda. Od té chvíle jsem uvěřila.“

Její rodiče byli zklamaní, ale doufali, že to bude jen mladický rozmar a časem to přejde. Jenže Darja místo toho, aby se své nové víry vzdala, naopak ve své víře sílila. V rodině rostlo napětí.

Vyvrcholilo to tím, že Darja, nyní již mladá žena, se odmítla provdat za muslimského bratrance, kterého jí rodina vybrala. To přineslo rodině velkou potupu, ale Darja nemohla jinak.

Rodiče jí vyhrožovali, že ji proklejí, pokud se nevrátí k islámu. V jejich kultuře to byla ta nejhorší křivda, jakou si lze představit, ale pro Darju už nebylo cesty zpět. „I když své rodiče miluji nade vše,“ říká, „Ještě více miluji Ježíše.“ Po mnoho měsíců nad Darjou visela hrozba prokletí ze strany rodičů. Nikdy netušila, co ji čeká, když vyjde ze své ložnice. Každé ráno však vykročila s vírou.

Bylo to bolestné období, ale postupně Bůh obměkčil srdce její rodiny. Přestali mluvit o tom, že ji proklínají, a nakonec zvítězila rodičovská láska. Nyní respektují Darjino rozhodnutí následovat Ježíše a do rodiny se vrátil pokoj.

Dnes Darja využívá své profesní dovednosti k podpoře překladu Bible ve své zemi. Při pohledu zpět si uvědomuje, že ji pronásledování přivedlo blíže k Bohu. Díky němu se na Boha začala více spoléhat a důvěřovat mu. Na otázku, proč si navzdory pronásledování vybrala Ježíše, má Darja jednoduchou odpověď: „Když ho zakusíte, nechcete už jinak. Já jsem ho ochutnala a vím, že je dobrý.“

*jméno změněno

35/52 Hujové

Jsou jednou z čínských minorit. Jsou to sunnitští muslimové a hovoří mandarínskou čínštinou. Nejčastěji se říká, že jejich předkové jsou perští obchodníci, kteří přišli do Číny po Hedvábné stezce v 7. století. Mezi Huji není žádné hnutí pro nezávislost, proto zažívají méně represe ze strany státu a mají větší svobodu praktikovat islám.

Všechny obrázky jsou chráněny licenčními právy

Hui muslims in Yinchuan. Hui people are decedents of ancient Arabian traders and converted Chinese Muslims ID: 108318257, Photo Contributor: TonyV3112- Shutterstock.com
Muslim Chinese from Hui ethnic cooking the traditional street food at the Muslim quarter in Xi’an, China ID: 758006341, Photo Contributor: Lens Hitam- Shutterstock.com

©Graphic Design: Daniel Jurco

Cílová rovinka

„Jaký je to pocit?“ ptají se mě, když poprvé držím v rukou hotovou Bibli Umit, jako bych byl sportovec, který právě proběhl cílovou páskou. Mám pocit, jako by obálka knihy obepínala celý příběh od začátku do konce.

Vždyť tato Bible je jen vyvrcholením řady významných milníků: čtyř evangelií v roce 1998, celého Nového zákona v roce 2004 a knih Genesis, Rút, Ester a Jonáše v roce 2009. Po celou dobu byly překlady částí Písma vydávány také v digitální podobě, až byla v roce 2019 ke stažení celá Bible. V průběhu let jsme měli často důvod k radosti, hlavně proto, že se biblické texty četly a používaly. A ještě více se radujeme z toho, že Slovo klíčí a přináší ovoce, jak Bůh slíbil.

Tato kniha v mých rukou představuje práci mnoha lidí v průběhu let. Víc než to: symbolizuje způsob života, zejména pro národní překladatele. Nesli „břemeno a žár dne“ (Mt 20,12). Se slzami rozsévali a nyní s radostí sklízejí (Žalm 126,5).

Za Biblí v jazyce Umit stojí tři národní překladatelé: Dilfuza* přeložila Nový zákon, zatímco Rajap* a Zarina* přeložili Starý zákon. Jako křesťané jsou menšinou v zemi, kde byly křesťanské aktivity často potlačovány. Jako překladatelé Bible byli ohroženi ještě více než ostatní. Strach byl jejich stálým společníkem. Takový způsob života po mnoho let zanechává stopy.

Pro nás, pracovníky ze zahraničí, bylo členství v překladatelském týmu také životním stylem, i když bez prvku strachu. Je pravda, že ani cizinci nemohli pracovat volně. Během pobytu v zemi jsme se museli držet při zemi, ale nikdy jsme neriskovali nic jiného než vyhoštění. Pro mě osobně to byla skvělá zkušenost poznat jinou kulturu, naučit se nový jazyk a pracovat s kolegy z různých zemí a vyznání. Byla to také výsada pracovat a žít po boku křesťanů, jejichž víra je pro ně velmi cenná. Překvapivě jsou tito křesťané ochotnější sdílet svou víru s ostatními než mnozí z nás, kteří pocházíme ze Západu. Mají víru, že Bůh může dělat velké věci a že tak učiní i pro lid Umit.

V posledních letech se situace křesťanů v zemi poněkud zlepšila. V jejich domovském regionu je nyní dokonce legálně registrovaná umitská církev. Doufáme a modlíme se, aby Bible byla brzy dostupná všem, kdo o ni stojí, a to jak v digitální podobě, tak v tištěné podobě. Důvěřujeme Bohu, že pro Umitský lid učiní velké věci!

*jména byla změněna

 Původní článek R. L. byl poprvé publikován v červnovém čísle 2023 časopisu Wycliffe Norway