Anna Johnsonová*
Vzduch byl těžký, byla cítit směs pachů syrového masa a průmyslových výparů. Prach pod našima nohama vířil kolem nás, když jsme procházeli podél řad stánků, kde se nabízelo k prodeji oblečení, vybavení do domácnosti a jídlo. Tenhle bazar se vůbec nepodobal tomu, co jsem si představovala!
Do tohoto města ve Střední Asii mě přivedla dvouměsíční cesta kolem světa. Cestoval jsem se skupinou ze své univerzity v rámci stáže, abych se na vlastní kůži seznámil s globálními problémy. V této zemi jsme měli domluvené setkání s Rayanou*, místní pracovnicí, která stojí v první linii boje proti obchodování s lidmi. Rayana nás pozvala na návštěvu bazaru. Seznámila nás s mnoha místy v okolí bazaru s nabídkou „pokoj k pronajmutí“. To byl v podstatě eufemismus pro nevěstinec. Právě zde se mělo odehrávat obchodování s lidmi. Podél okraje bazaru byly provizorní boudy, kde lidé, kteří byli prodaní nebo koupení spali. Otevřely se mi oči pro krutou realitu každodenního života těchto žen. Nedokázala jsem si představit, co všechno viděly nebo zažily. Byla jsem plná strachu, smutku a beznaděje.
Rayana nám později vyprávěla tento příběh:
„Prvních šest měsíců jsem se jen procházela po bazaru a modlila se. Díky modlitbě mi Bůh dal příležitost spojit se s Aminou*, jednou z obchodovaných žen z vedlejší země. Přišla sem za prací, aby mohla posílat peníze domů pro svou rodinu. Nakonec se stala obětí obchodu s lidmi a byly jí odebrány všechny osobní věci včetně dokladů.
V průběhu mnoha měsíců jsem se s Aminou scházela v restauraci pod nevěstincem a modlila se za ni, až mi jednoho dne vyprávěla o snu, který se jí zdál. V tomto snu viděla muže v zářivě bílém oblečení s roztaženýma rukama, který jí řekl, aby šla domů. Když jsem to slyšela, byla jsem nadšená. Moje modlitby a společenství něco dokázaly!
Během několika následujících týdnů Amina do restaurace nepřišla. Každý den jsem se modlila za to, aby byla v bezpečí. Jednoho dne jsem se na ni zeptal a dozvěděl jsem se, že šla k lékaři na prohlídku, kde jí byla diagnostikována srdeční vada. Protože byla Amina uznána za práce neschopnou, byly jí vráceny doklady a mohla odejít. Tehdy jsem věděl, že mé modlitby byly vyslyšeny.“
Když Rayana dokončila svůj příběh, všichni jsme v myšlenkách ztichli a zpracovávali to, co jsme slyšeli. Nemohla jsem si pomoci, ale žasla jsem nad silou modlitby. Bůh působí i v těch nejtěžších a nejbeznadějnějších situacích. Když si vzpomenu na zaprášené uličky onoho bazaru, vím, že i uprostřed zoufalství může být naděje, a to díky lidem, kteří se modlí.
