Jak se léčení traumat šíří Blízkým východem

Autor: Silke Sauer

 Další zaprášený den v životě blízkovýchodního města. Pozorovatele zarazí, že většina žen chodí nezahalená. Vypadá to, že v tomto rušném místě převládá liberální a téměř bezstarostný duch. Zdánlivá svoboda však nemůže zakrýt skutečnost, že lidé jsou poznamenaní léty traumatických událostí: ISIS, válka, nucené vysídlení. Hluboké emocionální jizvy způsobují, že mnozí z traumatizovaných jsou natolik poznamenaní, že následně začnou ubližovat ostatním. Domácí násilí a další související formy násilí jsou mimořádně časté. Zvláště zranitelné jsou mladé ženy a dívky, u nichž dochází k šokujícímu počtu sebevražd, často formou sebeupálení.

Toto město bylo proto vhodným místem pro kurz o léčení traumat na základě bible, který se zde konal v listopadu 2018. Materiály kurzu byly nedávno přeloženy do jazyka, kterým se běžně mluví na celém Blízkém východě. Poprvé v historii se materiály vyučovaly v tomto jazyce. Téměř všichni přítomní buď mluvili mateřským jazykem, nebo se tento jazyk naučili, aby mohli oslovit ostatní. Mnozí z nich pocházeli z Blízkého východu, ale někteří i z tak vzdálených míst, jako je Evropa, Mexiko nebo Tchaj-wan. Jeden z účastníků, který se v oblasti vyskytoval vlastně náhodou, pochopil význam kurzu a rozhodl se je absolvovat.

Všechny pak spojovala touha přinášet lidem, kteří trpí, uzdravení. Kurz jim nabídl jedinečnou příležitost, jak se lépe připravit práci se zraněným světem.

Uzdravení pro léčitele

Účastníci společně procházeli jednotlivými kroky kurzu a sami sebe vystavovali otázkám, se kterými se traumatizovaní lidé potýkají: Jak lze vyléčit rány našeho srdce? Pokud nás Bůh miluje, proč trpíme? Jak můžeme odpustit druhým? Každý z nich napsal Bohu dopis s nářkem, v němž se snažil vyjádřit slovy svůj smutek a hněv. Společně se symbolicky zbavili své bolesti: Na střeše domu, kde se kurz konal, se shromáždili a drželi své listy papíru. Když zapadalo slunce a z mešit se začínaly ozývat výzvy k modlitbě, poslouchali čtení z Písma a jeden po druhém pálili své kousky papíru. Procházet kroky uzdravení traumatu bylo mnohem víc než jen cvičení: Pro budoucí školitele to byla nesmírně důležitá zkušenost. Nejprve se museli vypořádat s vlastní bolestí, než se mohli pokusit pomoci ostatním. Jeden z účastníků z Polska poté přiznal: “ Tento kurz pro mě znamenal obrovské požehnání a já jsem ve svém životě přijal Boží uzdravení.“

Jak lze uzdravit rány našich srdcí?

Jak skupina procházela lekci po lekci kurzem, cítila se stále více vybavena pro úkol, který ji čeká.  A tak se po skončení kurzu noví lektoři rozešli do nej nepravděpodobnějších míst na zemi a začali předávat své dovednosti. Rozjela se tím uzdravující vlna.

 Stejně jako se Ježíšovi učedníci vydali na konec světa, tak se i tito lidé vydali přinášet uzdravení těm nejzranitelnějším: od libanonského horského střediska přes blízkovýchodní uprchlické komunity až po jednotlivce tak izolované od křesťanského společenství, že se o ně mohli starat pouze online. Prostřednictvím svých uzdravujících skupin se dotkli křesťanů, muslimů i jezídů, žen i mužů, vysoce vzdělaných i negramotných.

Vystoupení ze začarovaného kruhu

Jeden pár se s kurzem vrátil domů, do Libanonu a pozval velkou skupinu osob ze špatných poměrů na víkend pro léčení traumat. Jednou z nich byla žena v mimořádně obtížné rodinné situaci. Později vypověděla, jak jí kurz pomohl objevit, že Bůh se na ni nehněvá, ale je plný soucitu. Toto poselství jí změnilo život. Cesta k uzdravení je stále dlouhá a obtížná, ale nyní má Ježíše jako společníka, který po ní kráčí s ní.

Další tým, složený ze tří žen, nabídl uzdravující skupinu ve velmi nestabilní části Blízkého východu. Všechny účastnice byly ženy z různého křesťanského prostředí. Některé následovaly Ježíše celý život, jiné byly úplně nové – a těžce bojující – věřící. Pro všechny se uzdravující skupina stala něčím jako rodinou, místem, kde se mohly bezpečně uvolnit, vyplakat a sdílet některé ze svých nejhlubších bolestí.

Jedním z těch, kteří v léčebné skupině našli novou rodinu, byla Rima*. Je to mladá žena ze Sýrie, která prožila trauma války a vysídlení. „Léčivá skupina byla jako malá kapka čerstvé vody uprostřed velmi žíznivé a vyprahlé pouště,“ řekla. Když ji skupina zahrnula láskou, začala se otevírat Ježíši a přibližovat se k němu.

Pro Maryam*, absolventku univerzity a dlouholetou Kristovu následovnici, byla uzdravující skupina otevřením očí zcela jiného druhu: „Naučila jsem se, že mohu Bohu odpustit. Ne že by potřeboval mé odpuštění, ale potřebovala jsem se zbavit hněvu vůči němu za to, co v mém životě dopustil.“  Lekce získané v uzdravující skupině byly důležitým krokem na její duchovní cestě.

To blízkovýchodní město, kde náš příběh začal, je stále zaprášené. Tisíce a tisíce lidí stále trpí traumaty a nemají se na koho obrátit. Nespočet žen se stále hroutí pod tlakem a nevidí jiné východisko než sebevraždu. Přesto se pro několik z nich stal život o něco jasnějším díky tomu, co se naučily a zažily v uzdravující skupině. A každá z těch, které zažily proměnu, má nyní šanci začít prolamovat začarovaný kruh traumatu, zneužívání a dalšího traumatu. Ti, kteří nalezli uzdravení, mají šanci přinést mír. A ti, kteří „přijali útěchu od Boha veškeré útěchy“ (2 Kor 1,3), mají šanci potěšit ty, kteří trpí.

*Jména jsou změněna

33/52 Araínové

Původem zemědělci. Jsou vysoce ceněni pro svou pracovitost. Vydělané peníze investují do vzdělání, proto dnes dominují v oblastech jako je politika  právo. jsou to konzervativní sunničtí muslimové.

Všechny obrázky jsou licenčně chráněny

Students are busy in solving their question paper during aptitude test of University of Engineering and Technology in Peshawar ID: 303680636, Photo Contributor: Asianet-Pakistan- Shutterstock.com
Vegetable selling is posing for picture,Peshawar, ID: 1371172712, Photo Contributor: Awais khan- Shutterstock.com
©Graphic Design: Daniel Jurčo

Viděla jsem oči člověka, který se skutečně setkal se svým Pánem.“

Autor: Tanya Prokhorova

Jakutské překlady Bible mají dlouhou tradici v otevírání lidských srdcí. Je to jistě i díky historické skutečnosti, že první ruští pravoslavní kněží a mniši v Jakutsku se o místní obyvatelstvo velmi starali. Nekřtili je násilím, ale studovali jazyk, vytvořili abecedu pro jakutský – neboli sachský – jazyk a otevírali školy a knihovny. Proto jsou i v současnosti překlady Písma do jakutštiny semínky, která padají na úrodnou půdu.

Podnebí republiky Sacha je zcela odlišné od klimatu svaté zemi, kde vzniklo Písmo. Proto když překládali Přísloví 31,21 „Když sněží, nemá strach o svou domácnost, neboť jsou všichni oděni v šarlat“, nebylo pro překladatelku Bible do jakutštiny Sargylanu otázkou, zda má uvést slovo „sníh“, či nikoli. Pro biblické autory sníh znamenal studené počasí, ale pro Jakuty by zmínka o sněhu znamenala počasí, které se u nich počítá za teplé, protože v Jakutsku je příliš chladno na to, aby mohl padat sníh! Jakutský překlad této pasáže tedy jednoduše říká „když je velmi zima“. Navzdory geografickým a klimatickým rozdílům mezi oběma zeměmi není sachský jazyk svou poetičností o nic méně bohatý než biblické jazyky.

Pěkně opotřebovaný Nový zákon

Sargylana, která má zvláštní smysl pro poetickou krásu svého rodného jazyka, se s vámi podělí o příběh, který vás pohladí po duši: „Největší radost mi při práci na překladu Bible dělá, když vidím konkrétního člověka, jehož život se změnil,“ začala Sargylana své vyprávění. „Jednou jsem jela navštívit maminku do malé vesnice v tajze. Je to deset hodin jízdy autobusem z Jakutska. Nastoupila jsem do autobusu pozdě večer. Najednou mě z ostatních cestujících oslovila jménem mladá žena. Zprvu jsem ji nepoznala, ale zdálo se, že mě dobře zná a že je nadšená, že mě vidí. Řekla, že pravidelně čte Nový zákon v jazyce Sakha a nosí ho stále s sebou. K mému naprostému překvapení vytáhla z tašky opotřebované, dobře čtené první vydání Nového zákona a vítězoslavně mi ho ukázala. Nějakou dobu jsme spolu mluvili, aniž by mi bylo jasnější, kdo vlastně je. Vystoupila z autobusu v jedné z malých vesnic po cestě a teprve tehdy jsem si vzpomněla, že jsem tuto mladou ženu viděla naposledy, když jí byly pouhé tři roky.

Bohužel jsem znala její životní drama, které se odehrávalo přímo před mýma očima už hodně dávno. Z její krásné matky se stala alkoholička a její nevlastní otec kdysi zavraždil hosta v jejich domě. Poté spáchal sebevraždu. Později její matka umrzla a její biologický otec se utopil. Spolu se sestrou tuto dívku vychovávala jejich stará babička. Ale když jsme spolu ten večer během jízdy autobusem mluvily, její oči byly plné tepla a radosti. Viděla jsem oči člověka, který se skutečně setkal se svým Pánem.“

Wycliffovi překladatelé Bible, z.s.